Purpurová ruža z Káhiry

Prolínání neurčité hranice snu a skutečnosti, vědomí a touhy i zoufalství, lidský osud, který je nesnadný svým údělem, ale bohatý vnitřním životem. Zhruba tak a po dodatečném doplnění o hranici lehkého a "vážného" žánru lze popsat jemný humor i nostalgii tohoto díla jednoho z nejhravějších a nejnápaditějších amerických tvůrců Woody Allena. Nápad s prolínáním snového filmového a drsného amerického světa velké krize třicátých let promítnutý do osudů truchlivého manželství na periférii v zásadě zaměnitelného amerického velkoměsta odhaluje nejen velký herecký potenciál Miy Farrowové, ale také dobře zvládnutou dvojroli Jeffa Danielse. Odhalení prázdnoty většiny hollywoodské produkce i mělkosti tzv. hvězd již v počátcích existence této továrny na sny se rozumí jakoby samy sebou. Stejně tak jako vydařená konfrontace mělkosti filmových postav té doby a jejich náhle objevované vědoucnosti s okoralostí tzv. reálného světa jen dokresluje zdařilost a v mnohém i mimořádnost tohoto díla. Tato "scifi bez scifi" nabízí mnohé z toho, co přispívá k tomu, že filmy tohoto druhu zůstávají trvaleji v divákově paměti. (23.04.2011)

Nemít to takový závěr, jaký to má a pak taky ten celkem originální náměť, je to jen tuctová romantická komedie/pohádka s jednorozměrnými charaktery, naivním fungováním reality a spoustou přeslazených momentů. Pozitivní pro mě je, že jsem v tom moc nepoznával Allenův typický styl, který mi osobně vůbec nesedí, ale výsledek stejně nedopadl o moc líp. On si ten film sám za tu dobu (což je vinou hlavně toho, že za ním stojí slavný Woody Allen) vytvořil takovou pověst hrozně originálního a příjemného, který má světu říct, že filmy mají lidi hlavně bavit a že do kina si chodí člověk oddechnout a nehledat logiku apod., jenže tohle je takový základ, na kterém stojí asi každá komedie (která ale opravdu chce být komedie, aby někdo neměl chytré připomínky). Allenova verze téhle teze má tak nadšený ohlas dost pravděpodobně jen proto, že je Allenova a že tak významný režisér si něco takového může přece dovolit. Jenže já si nemůžu pomoct, mě ani tímhle neoslovil. Ne, že bych si rád u nějaké dobré komedie neoddechl, dokonce i těm únikům do filmových (potažmo seriálových) světů, kde vše dopadne dobře rozumím, takže ten film měl velký potenciál mě oslovit, ale tady jsem měl problém s tím, jak moc se to snaží propojovat realitu s tím fikčním světem, přičemž to nedokáže plně využívat svůj potenciál a ve vykreslení reality to kvůli jednorozměrným charakterům selhává už úplně, až teda na ten závěr. A přitom se to neustále chce omlouvat tím, že "to je přece oddechovka a víc od toho přece nikdo nečeká". No jo, ale proč by to nešlo? Proč to tak zbaběle omlouvat a tvářit se, že z toho nešlo dostat víc? Takové Pleasantville má vlastně dost podobný námět a i když se v druhé půlce filmu začínal dost rozpadat, přišel mi propracovanější, než u Purpurové růže a přitom jsou to obojí vlastně oddechovky. A i jemu jsem víc jak tři nedal (i když bych rád), takže tady tomu nebude jinak. Nepřijde mi to nijak zvlášť nostalgické, ani milé, ani vtipné, ani se k tomu filmu nebudu rád vracet... spíš jen takové obyčejné, se zajímavým a originálním námětem, který ani pořádně nevyužívá, spíš ho bere jako oběť na poukázání "hloubky" jednoduché oddechovky a snaží se umlčet možnost, že i oddechovka může mít víc do sebe a stále zůstat oddechovkou se stejným vyzněním. Pane Woody Allen, my dva si prostě nerozumíme, ať už od vás vidím v podstatě cokoli... 3* (26.10.2022)

Celej film je postavenej na jednom napadu, ale v Woodyho rezii to proste funguje na vybornou. Prvnich dvacet minut je to takovy drama odehravajici se behem hospodarsky krize, takze jsem moc nevedel, co z toho nakonec bude. Jenze pak vylitne Jeff Daniels z platna a zacne naprosto kouzelna romanticka komedie. Vetsinu casu se sice dej vlastne nikam neposouva, ale tak nak to vubec nevadi. Navic Mia Farrow je tady naprosto roztomila a Jeff Daniels je v dvojroli uzasnej. Akorat me trosku zarazil zaver, precejen bych od takovyhle skoro az romanticky pohadky cekal nejakej veselejsi. (28.01.2009)

„Nikdo to nemá lehké. Není práce, byla válka. O I. světové asi nevíš.“ - „Bohužel mi unikla.“ Úvodních cca 20 minut je dost nuda, ale od útěku hrdiny z plátna začne být snímek opravdu hodně zábavný, navíc s funkční romantikou a satirickými narážkami na filmový průmysl. Scény s líbáním, startováním auta, návštěvou nevěstince, hudební vložkou v obchodě a novou postavou na plátně jsou velmi zdařilé, ale takových film nabízí celou řadu. A co víc, nahlíženo dnešní optikou, se zde Woody tím sledováním postav, které jsou nucené být divákům takřka neustále k dispozici, strefuje i do podstaty reality show. Jinak se celý ten nápad podařilo využít výborně a samotnou kapitolou je herecký výkon Jeffa Danielse Jen s tím koncem mám problém, k žánru filmu se zkrátka nehodí (ten chápavý závěrečný úsměv to už nevytrhne). Kvůli němu a výše zmíněnému začátku to tak budou „jen“ silné 4*. „Chceš mít pověst potížisty?“ - „Nemůžu za to!“ - „Když si nepohlídáš postavu, nebudou tě obsazovat.“ - „Hrál jsem ho tak věrohodně!“ - „Asi jsi to přehnal.“ (09.09.2015)

Dva roky po natočení filmu "Zelig" Woody Allen zabrousil do podobných vod romantickou retrotragikomedií "Purpurová růže z Káhiry". Oproti "Zeligovi", který je mystifikačním dokumentem o fiktivní osobnosti, zde filmový hrdina naopak utíká z filmu. Atmosféru třicátých let se podařilo věrně zobrazit, nejen prostřednictvím dobového swingu. Mia Farrow byla rovněž skvělá. Ovšem ve výsledku mě film zklamal. Děj by se nechal shnout asi tak do dvaceti minut a díky značnému počtu hluchých míst (navzdory stopáži) nudí. A celou dobu mi tam něco hrozně chybělo. Že by lehkost a svižnost "Zeliga"? Že by komická rozšafnost "Sexu noci svatojánské"? Spíše to byla absence Woodyho přítomnosti. U jiných filmů mě to nevadilo, ale kdyby se tady objevil, určitě by to bylo lepší. "Purpurová růže z Káhiry" je dobrý film, ovšem ve srovnání s většinou filmů Woodyho Allena šedá myška trčící ve stínech velikánů. 60%. (15.02.2008)