Bez data, bez podpisu
Bedoone Tarikh, Bedoone Emza
No Date, No Sign
No Date, No Signature
Réžia:
Vahid JalilvandHudba:
Peyman YazdanianHrajú:
Navid Mohammadzadeh, Hediyeh Tehrani, Amir Aghaei, Saeed Dakh, Alireza Ostadi, Zakieh BehbahaniObsahy(1)
Doktor Nariman je uznávaný patológ. Jedného večera je účastníkom dopravnej nehody - zrazí sa s mužom, ktorý na mopede viezol svoju manželku a osemročného syna. Doktor mu ponúkne, že dieťa odvezie do nemocnice, muž však pomoc i peniaze odmietne. Na druhý deň ráno na Narimanovo oddelenie privezú chlapcovo mŕtve telo. Jeho kolegyňa Leila, ktorá chlapca pitvala, tvrdí , že príčinou smrti bola otrava botulotoxínom. Narimana však zožiera otázka, či príčinou smrti dieťaťa nebol predsa len on. Otec chlapca medzitým prežíva svoju vlastnú tragédiu, keď zo smrti svojho syna viní muža, ktorý mu predal pokazené mäso a v zúfalstve berie spravodlivosť do vlastných rúk... (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (11)
Čím to je, že Íránci umí dělat tak výborné filmy. Ať jsou jakéhokoliv žánru. Tahle psychologická sonda do duše patologa, který nešťastnou náhodou srazí rodinu jedoucí na motocyklu a druhý den zjistí, že chlapec, který nejevil žádné příznaky těžkého zranění, je po smrti. Jaká byla příčina jeho smrti? Má pravdu patoložka, která provedla první pitvu a po provedení laboratorních testů jako příčinu smrti uvedla botulismus? Nebo je možné, že příčinou smrti bylo poranění chlapcovy páteře? Kdo nepřímo zavinil smrt řezníka, který po domech prodával chcíplá kuřata? Chlapcův otec se s ním ovšem popral, ale pokud otrava nebyla příčinou smrti, pak mu lékaři zničili život, protože bude odsouzen za zabití... Moc krásný film, ovšemže pět hvězdiček. Sebemrskačství? To nikoliv. Jenom svědomí, které by člověka trápilo celý život... ()
Ďaľšia ukážka, že v Iráne sa žije podobne ako u nás a zároveň, že ich kinematografia má čo povedať. "Bez dátumu, bez podpisu" je kvalitná dráma o pocite viny v situácii, v ktorej sme možno nevinne a možno by sme žiadnu vinu pociťovať nemali. Režisér Vahid Jalilvand natočil iba druhý film, no má silu, aj odkaz, aj super hercov (hrali tak prirodzene, že by som až povedal, že to ani herci neboli!). Stojí za to vidieť. Cena FIPRESCI a cena pre Najlepšieho herca na IFF Bratislava, Zlatý Hugo v Chicagu, cena za najlepší Scenár v Stockholme a dve ocenenia v Benátkach za Réžiu a Herca. Plus cena FIPRESCI a špeciálne ocenenie poroty v Thessalonikách. (IFF Bratislava 2017) ()
Sympatický uznávaný lekár sa dostáva do nezávideniahodnej situácie po tom, čo nešťastnou náhodou "ťukne" do jedného motocykla. Následky nenechajú na seba dlho čakať a sú fatálne. Ale čo keď je príčina tragédie niekde inde? Kaveh zrazu nevie, ako si so situáciou poradiť a sled toho, čo nasleduje, sa dá nazvať ako vždy nešťastne zvolené riešenie. Teda jedno by tu bolo, ale svedomie sa ozýva natoľko, že sa hlavný hrdina dostáva do špirály, z ktorej sa bude stále ťažšie a ťašie dostávať. Otázkou je, prečo by nemohlo ostať pri "oficiálnej verzii", pretože dôsledky pre postavy by boli najmenej bolestné, ak sa o niečom podobnom dá hovoriť. Takto Nariman vec iba zhoršuje a mne sa tým pádom začal vzďalovať nielen on, ale aj film. Ako najzaujímavejší jeho aspekt považujem otázku miery viny takmer všetkých postáv vo filme na nešťastí a o to asi Javilandovi išlo predovšetkým. 70% ()
Hodně zajímavý i poučný film z méně často uváděné filmové provenience, což ale neznamená nižší kvalitu ba právě naopak. I když jsem se zpočátku trošku obával, že příběh zasazený do jiné kultury mne neosloví, nakonec jsem se ani na chvíli nenudil. Podíl na tom měly i výborné herecké výkony (i když pro mne vesměs neznámých herců). Zajímavý scénář, a to, že závěr zůstal (dle úmyslu tvůrců) otevřený, nakonec nijak nevadilo. Divák si může domýšlet a těch podnětů k zamyšlení bylo ve filmu dostatek. Je např. zřejmé, že podobné příběhy se mohou odehrávat v různých kulturách, s jinými představiteli, ale rozuzlení závisí v lidských a morálních vlastnostech zúčastněných na straně jedné a na "pravidlech hry" a jejich dodržování či vymáhání v závislosti na kulturách, režimech či společenstvích na straně druhé. A ta "spravedlivost" bohužel dostává ve skutečnosti velice často na pr.el, není-liž pravda ? ()
To, že to Iráncom v poslednej dobe na filmovom nebi ide netreba zvlášť rozpisovať. Príbehy bývajú dramatické avšak mnohokrát bez zvratu, bez údernej pointy. V úvode načrtnú problém a ten sa potom rieši, ale dejovo vás ničím neohúria. To je i tento prípad. Čo si však na nich cením sú herci. Tí hrajú o dušu a tak verne prenesú vnútorné prežívanie mizérií na plátno, že to treba poriadne uznať. Z nosnej scény, kde Mohammadzadeh vybavuje účty po úmrtí syna mi padala sánka. Taktiež matka syna v podaní Alirezy Ostadi bola vynikajúca, oplakávanie úmrtia bolo srdcervúce. Doktor v podaní Amira Aghaeia bol zahraný v poriadku, len dejová linka s kolegyňou občas pôsobila menej verne, skrátka dlhoročná kolegyňa sa nesprávala občas dostatočne "dlhoročne". Kvitujem režisérov zámer ponechať záver na posúdení divákovi. ()
Reklama