Sindibádove dobrodužstvá

Caro Harryhausenovej prace sa skriva v tom, ze vsetky tie uzasne stvorenie ktore vytvoril su akesi hmatatelne-zive. Docielit nieco podobne cgi animaciou hadam ani nieje mozne - prave preto zostanu vsetky jeho diela navzdy unikatme. Samotny film je ukazka krasneho staromodneho dobrodruzneho pribehu o hrdinovi a zlosynovi - a to spolu s Harryhausenovym umenim vytvara neopakovatelny, prijemny zazitok, v ktorom nezavazi len nostalgia, ale aj skutocna filmova zabava. Pre niekoho su tieto filmy uz za zenitom, pre niekoho su nadhernym zazitkom. Ja patrim k tej druhej skupine. (9/10) (05.11.2007)

Kromě toho, že je Sedmá Sindibádova cesta čirá a parádní dobrodrůžka, mě (po x-letech od prvních zhlédnutí v tom věku, kdy vás takový typ filmu doslova přikurtuje k obrazovce - a pak na něj během dekád zapomenete) překvapilo, kolik krásné brutality ve filmu je: zamiloval jsem si Kyklopovo rušení lidí tím, že je zarazítkoval kmenem stromu. Harryhausen vládne, samo sebou. (08.02.2015)

Říct o kouzelníkovi, vzhledem k jeho pleši, že byl všivák, by bylo velmi kruté vůči těm ubohým vším. To, co udělal, nebyla taktická lest, to byla prostě hnusárna. Bez padoušského padoucha by ale pohádka neměla to kouzlo, protože další protivníci našich gerojů byli buď tupí humanoidi (nemyslím krátkodobě vzbouřené námořníky, ale opravdu ty Kyklopy) nebo zvířata. A útočící zvíře, ať to je černobylský dvouhlavý pták nebo drak (a že tady to byl Pan Drak), jsou pořád jen zvířata, lidské podlosti by se u nich jeden nedočkal. Ne, že by na to jeden čekat chtěl. Sindibád je podle očekávání mužný hrdina, jemuž diváci, bez rozdílu věku, barvy, pohlaví, tykadel, chapadel, teploty krve a délky zimního spánku, drží všechny palce, které mají. Princezna Parisa je bez diskuse princeznou, které by se chtěla podobat mnohá malá holčička a kdo ví, třeba i chlapeček. Pokud by nechtěl být Džinem, než by se v dospělosti ginem začal konzervovat. Děkuji uživateli darkrobyk, že mi tuhle úžasnou pohádku z doby, kdy prabáby našich pradědů byly ještě dětmi, naservíroval až pod nos. (08.01.2014)

No na čtyři* to možná není, to by musel být Nathan Juran mnohem šikovnější režisér, ale Haryhausenova (např. Souboj titánů) stop-motion animace a jeho rozpohybované loutky - modrá čtyřruká medúza, kyklop, dvojhlavý obří orel, kostlivec válečník a drak - jsou tak úžasné, že nemohu jinak. Interakce loutek s živou akcí je fenomenální, ať jde o boj kyklopa s námořníky, či naprosto fantastická synchronizace pohybů mezi kostlivcem a Sindibádem při šavlovačce. Co je také na Harryhausenových loutkách úžasné, je převedení celé škály pocitů do jejich tváří, zejména kyklopa ve scéně, kdy dočasně oslepne. Jakoby Harryhusenovy postavičky byly živé. Tenhle film měl ve své době velký úspěch a Harryhausen se stal natolik slavnou personou, že jeho jméno prodávalo film stejně jako jména slavných herců. (29.06.2005)

Pro mě osobně nepřekonatelné zpracování ze všech příběhů kapitána Sindibáda. Nebudu nic zastírat na téhle dobrodružné pohádce jsem rostl a i dnes ji stále zbožňuji. Co určitě nejvíc ohromí je doba vzniku. Ray Haryhausen dokázal z praktickými efekty neskutečné věci na tu dobu a díky tomu si můžeme do sytosti užít souboj Kyklopa s drakem, šermovačku s kostlivcem, čí útok obřího ptáka chránícího své hnízdo. To pak filmu odpustíte všechno včetně tohle místy lehce roztomile infantilního děje, ale co už je to sakra pohádka nikoliv lék na rakovinu ani deseti Oskary ceněná artovka pro ufouny. Je tu kurva kus nostalgie. Pod 5* prostě nejde jít.95% (05.01.2016)