Spoločenstvo vlkov

Můj oblíbený film z doby, když mi bylo náct. Teď už film vidím jinýma očima, trochu přísněji, ale pořád ho mám moc ráda. Z více důvodů, ta snovost a hlavně nostalgie! Koment mého mladšího já: I přes jistou hororovou a trikovou zastaralost tento film patrně hned tak něco nepřekoná. Hodnotím vysoce pro myšlenk. skrytý přesah a logiku, která většině hororů schází. Je to trochu psychologické, trochu o tápání ve vztazích, dívčím dospívání a nejednoznačnosti toho co je dobré a co zlé. Líbí se mi i nečernobílé načtrtnutí postav, osobitost, decentní smyslnost, trochu taková ta sympatická praštěnost a zvláštní humor s nadsázkou, střídaný s tajemnou, temnější a melancholickou atmosférou. Atmosféra vily, vesnice i lesa je kouzelná. S některými výtkami nemůžu souhlasit. Podle mě zjednodušovat horory na to jak se povedl ten který trik a jak věrohodně vypadá vlkodlak, je příliš povrchní. V pohádkách je ukrytá složitost života, pokud je ovšem divák nastavený na mimořádkové, nepolopatické poselství. A ta básnička na konci filmu se některým mým kamarádkám (i mně) zalíbila. Myslím, že pohádk.horor je určený hl.pro dívky a ty nejvíc ocení jeho kouzlo, symboliku a ty čarovný, fantastický přeludy. Kouzlo tohoto zvláštního filmu neumím přesně popsat, zvlášť dnes, viděno střízlivějšíma očima. Je to ale pořád mile a fantasmagoricky zamotaný kousek, který se dotýká mých emocí. (14.08.2019)

Zajímavý příběh postavený na psychologii pohádkových příběhů, zejména pak Červené Karkulky. Podnětná hra se symboly, kvůli kterým by to asi chtělo vidět víckrát. *** Ve zkratce: Byla jednou jedna holčička, která dostala červený kabátek a už to nebyla úplně holčička. (30.04.2011)

Horor ani omylem, spiše uspávání hadů. Taková hoódně slabá a vizuálně spíše televizní záležitost. Masky strašné i na rok 84, hudba jak pěst na oko, herecké výkony byly jediným hororvým prvkem. Za mne jedna štěněcí bezcípá hvězďule. (27.07.2020)

Neil Jordan a jeho pohádkový inception variace na karkulkovský a vlkodlakovský témata. Na pohádku je tam teda pár celkem naturalistických transmutačních scén. Kromě lehce švihlýho děje to celý stojí na krásné scénografii, hudbě, sound designu a nejhustějším lese. Nevěřte nikomu se srostlým obočím a važte si mužů, kteří se nestydí močit do nočníku. (20.03.2023)

Dílo, které jednoznačně staví na své atmosféře. Bohužel pokud vám tato zrovna nesedne, budete se nudit, protože o dějovém spádu se tedy mluvit nedá. Ovšem na rok 84 jsem zde zaznamenal pár velice přelomových a inovátorských scén. No a hudba se mi zdála moc dobrá, což je vždy plus. Pokud máte rádi vlky (ty živé samozřejmě), tak neváhejte. (27.01.2009)

Roztomilé a rozhodne nie pre deti. Režisérské začiatky Neila Jordana sa vyznačujú psychedelickou atmosférou a obracajú klasickú rozprávku naruby. (22.02.2009)

Neviem na čom šľapali tvorcovia tohto filmu, ale musel to byť sakra dobrý matroš. (02.06.2009)

Hmmmmm nemal v tomto prsty Jakubisko? Ale sranda bokom, Spoločenstvo vlkov je len mojím tretím Jordanovým filmom no predošlé dva ( Hra na plač , Interview s upírom ) boli jedny z mojich najväčších filmových zážitkov vôbec , preto som bol plný očakávaní.A bol som prekvapivo celkom sklamaný. Po technickej stránke je to na tú dobu úžasné, premena človeka na vlka je zobrazená až nevídane naturalisticky a scenérie lesa sú proste nádhera. Lenže príbeh je dávkovaný pomocou sna v ktorom postavy rozprávajú príbehy o ďalších postavách a človek sa v deji veľmi rýchlo stráca. Navyše dialógy tu striedajú tempo a raz to vyzerá ako rozprávočka raz ako ťažká dráma. Zvláštna vec ale minimálne za jedno pozretie to určite stojí. (03.06.2009)

Natočený pred viac ako štvrť storočím, ale u mňa stále patrí medzi 3 nejlepšie sfilmované príbehy o vlkodlakoch... (30.07.2010)

vesnice uprostřed lesů, po setmění si chodí vlci pro opozdilce co se neklepou strachy doma, asi tři větve příběhu, viktorka a její konec, červená karkulka a panská svatba, kde se dozvíte jak vlci vznikli, karkulka nakonec uteče s princem vlkem a v nejlepším se probudí. Je to celkem hezky natočené, nenudí. (31.10.2015)

Tak tohle je ta nejkrásnější zahraniční pohádka, jakou jsem kdy viděl. Odehrává se v kouzelné snové atmosféře, podbarvená úžasnou hudbou. A především v hlavní roli se objevila neskutečně nádherná Sarah Patterson, která toho potom už moc nenahrála, což je obrovská škoda. (21.01.2009)

Krásná pohádka pro dospělé na dobrou noc:)) Proměna člověka na vlka je velmi zdařelé na tu dobu kdy tento film vznikl. Po vizuální stránce mě připadalo jako kdyby to natočil Tim Burton, tak krásně temné a přitom krásné. Co jsem si při sledování tohoto snímku odnesl ? Vždycky poslouchejte své babičky!!! (02.02.2009)

Neubráním se srovnání s originální povídkou, která se celistvější, svižnější a provokativnější a proto bych jí doporučil na úkor filmu. Přepis je vcelku věrný, ale utržkovité vyprávění nabourává plynulý chod děje, který navíc není nejrychlejší. Největším zklamáním je konec filmu, který asi padl za oběť cenzuře nebo prostě jen společenské nepřijatelnosti... Klady filmu jsou atmosféra, funkční hudba a promyšlená kamera. (30.01.2009)

Prekvapujúco spracovaná anglosaská adaptácia Červenej čiapočky a kombinácia hororových legiend o vlkoch. Zaradil by som to do kategórie "Rozprávkový horor". U nás podobnú výtvarnú formu realizoval Juraj Herz vo svojej Panne a netvorovi, či Tim Burton v prehnane akčnej Ospalej diere... Až na niektoré zbytočné masky si udržuje Spoločenstvo vlkov výtvarnú čistotu fantasy filmov 80-tych rokov. Základná idea scénara nezaprie sexuálny podtext, ktorý v spojení z hororovo-rozprávkovou formou dostáva zaujímavé grády... Veľmi uspokojivý vizuálny zážitok:-) Odporúčam fanúšikom "európskej filmovej romantiky":-) (12.05.2009)

Spoločenstvo vlkov sa od začiatku až do konca tvári ako film, ktorý nie je pre všetkých, ale len pre určitú skupinu ľudí a fanúšikov práce režiséra Neila Jordana. Ja do tejto skupiny nepatrím a aj preto mi príliš nesadol. Uznávam jeho originálne poňatie príbehu, avšak kombinovaním viacerých dejových línií a príbehov vzniká určitý chaos a film sa stáva ťažšie pochopiteľným, nehovoriac o tom, že záver je viac než čudný, hoci ponecháva divákovi priestor na zamyslenie. Páčilo sa mi výtvarné spracovanie a prepracovaný scenár, v ktorom dostal vzťah Rosaleen a babičky úplne nový rozmer, rovnako ako jej vzťah k vlkom. Spoločenstvo vlkov sa určite oplatí aspoň raz vidieť a napriek zastaraným trikom zostáva kvalitnejšou a pôsobivejšou filmovou verziou Červenej Karkulky než film C.Hardwickovej. (09.03.2012)

Rádoby krvavá Karkulka, naivní a fantasmagorie, bez sebeucty. Kulisy byly opravdu příšerné, i na rok 1984 to mohlo být natočené lépe. Ale v takových kulisách se natáčely typické starší pohádky, takže beru zřetel na to, že chtěli v klasicky natočené pohádce udělat horor. Jednak mě dorážolo, že naše hlavní hrdinka je zmalovaná jak obraz a za druhé, scéna, kde byla líbačka s vlkem, podotýkám, že herečce bylo teprve 13 let a herci rozhodně víc. Hraničí to s pedofolii a zoofili zároveň. Film není nic extra, ani žádný odpad. Koukat se na to dalo. (18.08.2014)

To byla ale klááášnááá pohádka. Kvalitně odvedená vlkodlačina, složená jakoby z povídek a uzavřaná v jeden smysluplný celek. Bez výhrad plná palba. (30.12.2017)

Hororová pohádka pro dospělé. Výborně pojato vizuálně, mnohdy působí až divadelně. "Jessica Fletcher" si opravdu to uražení hlavy zasloužila. Její babička s cukrovým úsměvem a brejličkami byla šílená. (25.08.2004)

Temné postmoderní dílko, která svou mnohovrstevnatostí překračuje meze pohádky. (25.12.2007)

Čekáme-li film moderně “hororový” - tedy buď s kalužemi (no spíše řekami) krve a běsnícími lykantropy nebo s lykantropy ušlechtilými, trpícími nesnesitelným puzením platonicky se zamilovat do lidské samičky či samečka (řeky krve střídají řeky slz) - pak je film trpkým zklamáním. A dobře tak. Nejde ovšem ani o klasický horor. Těšila jsem se na toto dílko, dobře věda, že je natočeno na motivy povídky anglické spisovatelky Angely Carter. Povídka vyšla v povídkovém souboru “Krvavá komnata”, ve kterém jsou klasické pohádky a pověsti, známé po celém západním světě, například “Červená Karkulka”, parafrázovány a dostávají tak zcela jinou, originální podobu a náladu. A možná ne originální – možná se autorka pouze vrací zpátky – vrací se hodně, hodně daleko do minulosti – daleko před pohádky, před lidové písně – vrací se k lásce, k sexu, k nenávisti, ke smrti. Vrací se ke krvi. Tak je tomu i ve filmové podobě “Červené Karkulky” dle Angely Carter a Neila Jordana. Ať je to ve snu nebo v realitě – můžeme respektovat a milovat odlišnost? Můžeme respektovat a milovat vlky? Může žena respektovat a milovat muže? (06.01.2016)