Misia

Kvalitní, pěkný, své téma zdařile a silně zprostředkovávající film, budovaný žel na osvědčených mainstreamových klišé. Obzvlášť zabolelo biskupovo závěrečné moudro a taky když hispánský jezuitský misionář v polovině 18. stol. ke svému soudruhu vtipně prohodí něco jako "neprovozujeme demokracii, jsme řád". Na druhou stranu jsou zde i momenty značné ceny. (20.07.2019)

Nikdy jsem neměla křesťanství zrovna v lásce, po shlédnutí Mise ale musím své tvrzení trochu poopravit; proti křesťanství jako takovému nic nemám, nedokážu ale vystát církev a její zásahy do světové politiky. Cožpak by někdo Ironsovi a jeho postavě dokázal vyčítat ušlechtilé pohnutky? Cožpak by někdo De Nirovi mohl v závěru spílat za to, že se ve jménu víry vrhl do boje, ačkoliv minuty před tím přísahal, že už krev neprolije? Za hudby Ennia Morriconeho (právě sháním soundtrack) se vám ale do hlavy dostane hlavně jedna myšlenka, totiž "Nebylo by jim lépe, kdyby nás nikdy nepotkali?". Mise nutí člověka přemýšlet, někdy je pro ateistu, jakým jsem já, až trošku moc překřesťanzována, mohlo by se zdát. Ale už jenom za ten moment, kdy seňor De Niro zabíjí strážce a uvědomuje si, že se ve jménu něčeho vyššího stal znovu tím člověkem, jehož stopy se ve své mysli snažil potlačit, za ten pohled do očí, odevzanost a odhodlanost v jednom, Misi jakoukoliv náboženskou agitku ráda odpustím. (04.05.2008)

Retro /// A TAK SE STALO, ŽE KMEN GUARANI BYL NAKONEC PŘIVEDEN K VĚČNÉMU BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ A K CHVILKOVÉMU MILOSRDENSTVÍ ČLOVĚKA....... /// Jak pořád říkám: (některý) ,,filmy stárnou“. A nic na tom nezmění ani fantastický prostředí ,,zahrady ráje“. Jezuité jsou tu ,,ti dobří“ a Bůh má rozhodnout, jestli z indiánů budou otroci. Hovno Bůh.... Zajímavej historickej film o skutečných věcech s perfektními rolemi pro J. Ironse a R. de Nira. A jednou pro vždy: RÁJ NA ZEMI – Vaše Svatosti, jedině bez asistence církve! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám rád filmy podle reálných historických událostí. 2.) Zajímá mě, jak církev v 18tém století bojovala proti přemnožení planety. 3.) Thx za titule ,,freedom75“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (20.10.2011)

Hudba Ennia Morriconeho Misii samotnou předchází a já jsem se k ní dostal dlouho před filmem a k mému překvapení se stala dlouhodobě jednou z mých vůbec nejposlouchanějších záležitostí. Překvapivě proto, že ona hudba nepatří zrovna k té, která by mě nějak zaujala na první poslech. Moje první reakce byla dokonale chladná. Spíše jsem jí z důvodu její dobré pověsti dal opakovanou šanci a vlastně ani dnes nemůžu říct, že bych k ní měl nějaký vyloženě pozitivní vztah, spíše mě prostě přitahuje, že si jí musím stále pouštět. Je to zvláštní. Film samotný na mě zapůsobil podobně chladně jako prvně hudba a měl na mě spíš efekt vzdělávací. Jak tak nad tím přemýšlím, jak hudba tak film se mě moc osobně netýkají z důvodu, že příliš dají na očividnou krásu, obojí nemá čmouhu. I přesto, že ve filmu jsou vraždy a smrt, působí to jakoby vznešeně, ctnostně. Takový styl mi nesedí, a proto si nechávám odstup. Jinak se mi s výjimkou několika okamžiků předpokládám do paměti nevryje film nijak silně, není na něm nic zvláštního. Snad až na okamžiky, které působily podivně, jako figurína mnicha ve vodě na začátku, či závěrečná bitva, která mnohdy spíše připomínala jakousi klučičí sranda bitku dvou znepřátelených chlapeckých gangů. I když její protagonisté mají možná větší nasazení a více bojují o své zdraví a život, než postavy tohohle filmu, které někdy vypadaly, jakože je jim úplně jedno, jestli umřou nebo ne (a nemyslím tím tu úplnou závěrečnou scénu u kostela (která by se dala použít jako instantní zvedač hodnocení), ale hlavně tu předtím na řece). (09.02.2010)

Historický film, s lehce náboženským podtextem, určitě není můj šálek kávy. Dokonce bych ho ve svém žánrovém žebříčku zařadil až někam k samotnému konci. Ale. Jsou dva důvody, proč mě Mise tolik lákala. Ano, jistě - tím prvním je Robert De Niro a druhým nikdo jiný, než hudební mág Ennio Morricone. De Niro zde předvádí další ze svých dokonalých výkonů, na které má snad patent pouze on. Jeho přeměna by se dala nazvat - tam a zpět - a je zahrána naprosto uvěřitelně a přesvědčivě. Své si zde odehraje i Jeremy Irons v roli kněze. Morricone? To bych nosil dříví do lesa. Naprosto tradičně jeho hudba povyšuje celý film, což už dnes bývá pravidlem v případě tohoto mistra hudebních filmových skladatelů. Hned při prvních tónech mi ta melodie přišla tak známá a povědomá a to jsem viděl Misi poprvé v životě. Toto prostě dokáže jenom on. Vlhkost džungle zde dýchne přes obrazovku až do vašich obýváků a závěrečná bitevní scéna doslova dojímá. Vydařená filmová mise. (26.01.2012)