Jen můj svět

Prilis sa mi do toho nechcelo. Odradzalo ma oznacenie sportovy v zanri a ani Byeong-heon Lee mi nikdy nebol dvakrat sympaticky. Plus som sa obaval, ze to bude typicky Korejsky citovo vydieracske. Ale nakoniec som z toho nadseny. Pribeh o tom ako sa clenovia jednej rodiny po dlhorocnom odcudzeni znova davaju dokopy. Hlavnym kladom su herecke vykony ustrednej trojice hercov. Postava Byeong-heon Leeho mi bola zo zaciatku rovnako nesympaticka ako samotny herec, ale postupne divak zistuje co vsetko prezil a zacina chapat jeho chovanie a ani sa nenazda a ten parchant sa mu dostane pod kozu. Yeo-jeong Yoon si znova zahrala dalsiu postavu neskutocne sympatickej a obetavej matky. Tu herecku sa neda nezboznovat. No a tretim v pozadi je nastastie nie full retard Jeong-min Park, ktory vystihol autistu rôznymi famoznymi gestami rovnako genialne ako Hoffman v Rain Manovi. Tejto nesurodej trojke divak postupne stale viac drci palce, aby sa to vsetko skoncilo happyendom. Ale neboli by to Korejci, aby tu niekto nezomrel. Minimalne od polovici filmu je jasne, kto ma na male, ale aj ked som z tohto citoveho vydierania nebol dvakrat nadseny, tak znova vo finale fungovalo na 100% a mal som co robit, aby som ho rozdychal. Za mierny minus by som oznazil to, ze niektore linie vedlajsich postav pôsobia az prilis vykonstruovane, ale nastastie je to perfektne zrezirovane, takze ked vsetky linie do seba zaklapli, tak som nemal problem to akceptovat. Vysledkom je po dlhsej dobe zase jeden perfektny korejsky mix jemnej komedie a citlivej dramy. 8/10. (27.12.2018)

Trochu otřepané téma, ale zde dovedené téměř k dokonalosti, Korejci z toho dokázali vytěžit prakticky maximum. I přes vážný obsah film překypuje povedeným humorem (zejména v první půli), vzápětí však diváka uzemní nějakým silným momentem či nepochopením mezi ústředními postavami. Mimo hlavní a působivou linku vztahu dosud zcela odcizených a naprosto odlišných bratrů, zaujme i ostatním děním a vztahem postav jež jsou poznamenány bolestmi minulými či současnými. Hlavní trojka hraje výborně, dominuje pochopitelně Lee Byeong-heon. K mé spokojenosti pak přispívá i přítomnost klavírní hudby jež snímek ještě více obohacuje, nicméně podobně příznivě působí i celý soundtrack, velmi sedí k ději. Najít ve filmu nějaké slabší momentíky by samozřejmě šlo, zejména pak se jedná o značnou předvídatelnost a citové vydírání diváka, ale to už obvykle k tomuto typu snímků patří a příjemný zážitek to nijak nesnižuje, takže slabších 5* to beze sporu je. Viděno v rámci Korejského filmového festivalu. (06.10.2019)

Príbeh s predsudkom hlboko zasiahnuť city diváka na tému rozvrátená rodina, autista a prinavrátený stratený syn v adisasoch. Niekoľko svetov naivne a predvídateľne prepojených do nevídaných schopnosti autistu samouka, ako klavírneho virtuóza, ktorý ovládol šibnutím prútika celý komorný orchester, až sa išli intelektuáli, aj neintelektuáli rozliať. Rozprávka naberá na obrátkach, až sa všetci nakoniec pomeria a idú sa spasiť, každí podľa svojho scenára. Slušne poetické, srdcu lahodiace a nepochybne dojímavé. (26.02.2019)

Příběh o dvou bratrech a jejich matce. Jeden z bratrů, Jo-Ha, je boxer, zvyklý řešit všechno pěstmi i mimo ring. Druhý je Jim-Tae, autista, který má potíže komunikovat s okolním světem, ale je geniální klavírní virtuos. Jak už to v takových filmech bývá, následuje kostrbaté poznávání a sbližování rozbité rodiny, Jim-Tae s pomocí své rodiny přesvědčuje svět o svém talentu, i když mu ostatní hází klacky pod nohy, a na konci ukápne nejedna slza. Takže nic objevného nečekejte, jde o klasickou ždímačku slz, a v závěru se tlačí na pilu, až to hezké není. Jediné, co zachraňuje jinak průměrný a snadno zapomenutelný film, jsou herecké výkony ústředního tria.  60% (14.07.2023)

Dramedie jak vyšitá. Rodinné drama, autismus, klasická hudba...všeho je dost a všechno to funguje jak má. Pozvolnější začátek by mohl leckoho odradit, ale pak cpou tvůrci do diváků emoce jako kdysi hospodyňky šišky do hus. Ústředním motivem je hledání svého místa na světě, souboj s nepřízní osudu, ale také s křivdami, které sebou člověk vláčí a které jeho povahu ovlivnily. Do toho mezilidské vztahy...takže jakýsi jihokorejský Rain Man. Druhá polovina filmu je navíc prodchnuta nádhernou klasickou hudbou, která ty emoce ještě víc zhutní, takže nejen děvčata ocení bednu kapesníčků. Nevím jak to ti Korejci dělají, ale i sebevětší klišoidní slzopuďárnu umí udělat tak, že jim to sežeru i s navijákem. Herci byli skvělí, Jung-min Park jako autistický hudební virtuoz dokonce excelentní. (02.04.2021)