Vražedná pole

Tohle bych povinně pouštěl všem voličům KSČM, protože takhle nějak to asi vypadá, když se zavede komunismus do praxe. Joffé dokonale ztvárnil temnou atmosféru genocidní Kambodže za vlády Rudých Khmerů, z komunistické uniformovanosti a vymývání mozků je vám na blití, při mnoha scénách člověka mrazí. V pol-potovské Kambodži bylo z hlediska zla a pošlapávání lidské důstojnosti možné téměř vše, pak není divu, že i "malá holčička s modrým igelitovým pytlíčkem" se klidně může stát synonymem smrti. Herecký výkon kambodžského neherce Hainga S. Ngora v roli tlumočníka Ditha Prana, který zakouší pol-potovský režim na vlastní kůži, je strhující a po právu oceněný Oscarem. Pro zajímavost - Haing sám prošel peklem Pol-Potova režimu, o to více je jeho herecký výkon uvěřitelnější. (11.05.2003)

Roland Joffé byl v polovině 80. let na vrcholu sil a z Vražedných polí je to hodně cítit. Patosem a naléhavostí prodchnutý dvoj-příběh amerického novináře a jeho kambodžského kolegy, který je ponechán na pospas zuření rudých Khmérů v 70. letech, má zcela jasné mravní poselství, které kupodivu mnohem více než nepochopitelný fanatismus Rudých Khmérů žaluje tradičně empatickou americkou zahraniční politiku. Nejsilnější zbraní Vražedných polí rozhodně není celkem jednoduchý a přímočarý příběh, ale atmosféra a dokonalá evokace doby, kdy Západ utíkal a rudí se blížili k Phnompenhu z rýžových polí. Jedním z vrcholných okamžiků Joffého režie je vícevrstevná zpětná reflexe událostí – dokument pouštěný z videa, zoufalé oči Sama Waterstona a tklivá Pucciniho árie Nessun Dorma. Mocné. Tak mocné, že ani závěrečné Lennonovo "Imagine" nemůže momentu uvědomění nesmyslnosti, bezpráví a bezvýchodnosti konkurovat. Z mého pohledu mohl být film klidně o pár desítek minut delší, pasáže z tábora Ankhy jsou totiž pohlcující a neobyčejně zajímavé. Bohužel také torzovité, příliš úsečné a místy zbytečně tezovité (opravdu "flashová" epizoda s chlapečkem). Ačkoli se podobně jako např. ve Stoneově Četě jedná o film doslovný a manipulativní, téma i provedení představují lahůdkový zážitek, který jsem prožil v diváckém tranzu. Styl, jakým Jaffé nezúčastněně inkorporuje utrpení a brutalitu do děje, odráží něco z chladu a nezúčastněnosti čoček a objektivů masmédií... a právě proto zní jako zoufalý výkřik. Určitě ne bezchybný film, ale nepochybně silný divácký zážitek pro každého, kdo se zajímá o rudé totality. (25.06.2007)

Scénář: Bruce Robinson .. Dlooouhý příběh přátelství dvou mužů - reportérů na pozadí politicko-válečného konfliktu v Kambodži. Útlak a krutosti různých zájmových skupin, které jako ve Rwandě, Srbsku či právě Kambodži vždy odnáší v duchu revoluce jen ti bezbranní civilisté je místy vyobrazen skutečně působivě. Ještě o krapet lepší než tyto obrazově pestře zpracované útrapy je až poválečná epizoda, kde se Dith Pran pohybuje ve světě, jehož pravidla a idee jako by vypadla z Orwellova díla 1984. Výprava i kamera jsou špičkové, zato hudba několikrát spíše rušila, avšak závěrečná Lennonovka byla vskutku příjemnou tečkou. 75%. (25.06.2007)

Film s dvoma rozdielnymi časťami ma aj rozdielne zasiahol. Prvá, zbytočne dlhá časť o neľahkej práci vojnových korešpondentov ma zaujala iba okrajovo, druhá už napĺňala moje očakávania. I keď nie úplne. Vo filmoch ako Hotel Rwanda, Katyň aj Vražedné polia sa filmový príbeh odohráva na pozadí veľkej historickej udalosti, spravidla veľkého historického svinstva. Podvedome si prajem, aby z týchto veľkých tém vznikali veľké filmy a aby z kín vychádzali otrasení ľudia, ktorí na film nezabudnú už počas cesty domov. A to sa podľa mňa ani jednému z uvedených filmov plne nepodarilo. Veď druhá časť filmu, pozitívna aj v tom, že som sa v nej nemusel pozerať na zle vybraného hlavného hrdinu, bola ázijskou mutáciou Orwella (aj bola nakrútená v roku 1984). Ľavicový extrémizmus v praxi. Zatiaľ čo režimoví pohrobkovia ospravedlňujúco mrmlú - robili sa aj chyby, Pol Pot a Yeng Sari sa v pokoji a bez trestu dožili staroby než sa odobrali sa za takmer dvoma miliónmi svojich obetí. Nuž čo? Ja si môžem dovoliť nanajvýš tak vyjadriť znepokojenie nad tým, že som nezachytil dobrého Mikea Oldfielda, ktorého mám rád. (17.10.2009)

Film převelice podobný Salvadoru. Nebo, dle data vzniku, Salvador je převelice podobný film Vražedným polím. To samo o sobě ukazuje na fakt, že je jedno, v jakém koutě světa se podobné masakry odehrávají, vždycky je utrpení lidí stejně hrozné. A musím i zopakovat to, co jsem zmínil v komentáři k Salvadoru. Téma genocidy bude v rukou jakéhokoli schopného režiséra vždy silné a samotný film patrně taktéž. Minimálně Vražedná pole jsou toho důkazem. 8/10 (05.01.2015)