The Killing Fields
The Killing Fields
Réžia:
Roland JofféScenár:
Bruce RobinsonKamera:
Chris MengesHudba:
Mike OldfieldHrajú:
Sam Waterston, Haing S. Ngor, John Malkovich, Julian Sands, Craig T. Nelson, Spalding Gray, Bill Paterson, Athol Fugard, Mark Long, Patrick Malahide (viac)Obsahy(1)
Kambodža, srpen 1973. Boje ze sousedního Vietnamu se přenesly i do této dosud neutrální země. Zuří tu občanská válka mezi vládními jednotkami, podporovanými americkou armádou, a partyzánskými oddíly Rudých Khmerů. Sydney Schanberg, zpravodaj listu New York Times, a Dit Pran, jeho domorodý průvodce a tlumočník, jsou jen dva z početné armády novinářů a fotografů, snažících se zprostředkovat světu informace o tom, co se v tomhle kdysi tak nádherném koutě světa děje. A je stále hůř. Rudí Khmerové získávají stále větší převahu. Všem je už jasné, že až se dostanou k moci, vypuknou hrůzy, jejichž rozsah si v tuto chvíli ještě nikdo nedovede představit. Kdo může, ten ve spěchu opouští zemi. A naděje těch, kteří musí zůstat, se rovnají nule...
Film, natočený podle skutečných událostí, zachycuje příběh přátelství, jež se za léta spolupráce vytvořilo mezi americkým novinářem a jeho průvodcem v době občanské války a po vítězství Rudých Khmerů (za jejichž více než tříleté diktatury zahynuly v zemi asi tři miliony obyvatel z celkového počtu osmi milionů). Tvůrci nechávají téměř bez povšimnutí společenské souvislosti, zaměřují své vyprávění na dopad, jaký tyto události mají na obyčejné lidi. Emotivní vyznění filmu výrazně podtrhují velkolepé hudební motivy Mikea Oldfielda i známé skladby, které zde zaznívají v působivém kontrastu s obrazem. Film, přerůstající v působivou výpověď o utrpení, jež si člověk na světě vytváří, ale jemuž také dokáže čelit, byl oceněn řadou mezinárodních cen. Proměnil tři ze sedmi oscarových nominací: za kameru - Chris Menges, střih - Jim Clark a za mužský herecký výkon ve vedlejší roli - Haing S. Ngor, lékař, který skutečně prožil kambodžské peklo (a který získal mj. navíc i Zlatý glóbus, cenu BAFTA a řadu dalších).
(oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (221)
Válečné drama, které mě ničilo dlouhou stopáží, u které ale výjimečně nemůžu říct, že by tam bylo něco navíc a že by film potřeboval prostříhat. Nepotřeboval, ale prostě mě nezaujal. Většina hrůzostrašných záběrů na mě nezapůsobila a všechno, co se snažilo být dojemné takové bylo víceméně díky velmi vhodně zvoleným písním - třeba "Imagine" Johna Lennona je smutná nádhera sama o sobě a proto stačí pustit jí k sebemenší dojárně a většina diváků má okamžitě na krajíčku a McCartneyho "Band on the Run" puštěné k přípravě zastřelení několika lidí vytváří hodně zvláštní kontrast... Kupodivu ale instrumentální hudba Mika Oldfielda, jinak mého oblíbence, byla značně disharmonická a nekolikrát mi přišla dost rušivá a obecně hodně nezajímavá. Válečné filmy nejsou tím, co vyhledávám, ale kvalitní dokážu zkouknout a ocenit. "Vražedná pole" mají jisté kvality (kromě té zmiňované hudby i herecké výkony a kameru), ale mě zrovna dvakrát nezaujaly. ()
Ocenění: Oscar - vedlejší herec (H. S. Ngor), kamera, střih BAFTA - herec (H. S. Ngor), kamera, střih, film, adaptovaný scénář, zvuk, herecký objev (H. S. Ngor) Boston Society of Film Critics Awards - herec (H. S. Ngor), kamera, film, vedlejší herec (J. Malkovich) Zlatý glóbus - vedlejší herec v dramatu (H. S. Ngor) London Critics Circle Film Awards - režie Los Angeles Film Critics Association Awards - kamera ()
Roland Joffé byl v polovině 80. let na vrcholu sil a z Vražedných polí je to hodně cítit. Patosem a naléhavostí prodchnutý dvoj-příběh amerického novináře a jeho kambodžského kolegy, který je ponechán na pospas zuření rudých Khmérů v 70. letech, má zcela jasné mravní poselství, které kupodivu mnohem více než nepochopitelný fanatismus Rudých Khmérů žaluje tradičně empatickou americkou zahraniční politiku. Nejsilnější zbraní Vražedných polí rozhodně není celkem jednoduchý a přímočarý příběh, ale atmosféra a dokonalá evokace doby, kdy Západ utíkal a rudí se blížili k Phnompenhu z rýžových polí. Jedním z vrcholných okamžiků Joffého režie je vícevrstevná zpětná reflexe událostí – dokument pouštěný z videa, zoufalé oči Sama Waterstona a tklivá Pucciniho árie Nessun Dorma. Mocné. Tak mocné, že ani závěrečné Lennonovo "Imagine" nemůže momentu uvědomění nesmyslnosti, bezpráví a bezvýchodnosti konkurovat. Z mého pohledu mohl být film klidně o pár desítek minut delší, pasáže z tábora Ankhy jsou totiž pohlcující a neobyčejně zajímavé. Bohužel také torzovité, příliš úsečné a místy zbytečně tezovité (opravdu "flashová" epizoda s chlapečkem). Ačkoli se podobně jako např. ve Stoneově Četě jedná o film doslovný a manipulativní, téma i provedení představují lahůdkový zážitek, který jsem prožil v diváckém tranzu. Styl, jakým Jaffé nezúčastněně inkorporuje utrpení a brutalitu do děje, odráží něco z chladu a nezúčastněnosti čoček a objektivů masmédií... a právě proto zní jako zoufalý výkřik. Určitě ne bezchybný film, ale nepochybně silný divácký zážitek pro každého, kdo se zajímá o rudé totality. ()
Pokud nic nevíte o tématice Rudých Khmérů, dozvíte se ve filmu Vražedná pole spoustu podstaných informací. Je totiž až s podivem, kolik faktů se podařilo režisérovi na prostoru jednoho celovečerního filmu odvyprávět. Je zde vykreslen původní kambodžký režim, nešťastná intervence USA a také nástup Rudých Khmérů a jejich krutovláda. Kromě osudů hlavních postav, je zde jakoby mimoděk vlastně zachycen osud celé země. Kamera působí velice autenticky, jakoby davy rojící se po výbuchu na ulicích, či lidé vysedávající na rozbombarodvaných spáleništích ani nebyly komparz. Spousta až reportážně vzhlížejících záběrů způsobuje, že film často vypadá jako dokument. A tak má divák pocit, že nesleduje jen příběh několika jedinců, ale příběh celé země. ()
Na to, že Červení Khméri, boli kurvy skurveté a ich individuálna krutosť v mnohom predbiehala fašistické, či komunistické vyvražďovačky, vie málo ľudí, a preto takéto filmy sú viac ako vítané k tomu, čo za červené marxistické prasatá to boli. Takisto netreba zabúdať i na to, že v počiatkoch boli tieto sadistické svine podporované i krajinami ako ČSSR, NDR, PĽR, či MĽR .... Na to netreba nikdy zabudnúť !!! ()
Galéria (73)
Fotka © Warner Bros. Pictures
Zaujímavosti (21)
- Role britského novináře Jona Swaina byla původně nabídnuta Nigelu Haversovi. Ten ale musel tuto roli odmítnout kvůli natáčení jiného filmu – A Passage to India (1984). (becki_tu)
- Film je inspirován Schanbergovou knihou "The Death and Life of Dith Pran" z roku 1980. (gjjm)
- Hlavní role byla údajně nabídnuta Dustinu Hoffmanovi ,režisérovi však na roli připadal příliš slavný. (DAVID FISHER)
Súvisiace novinky
Úmrtí herce Juliana Sandse bylo potvrzeno
Britský herec Julian Sands byl od 13. ledna tohoto roku veden jako nezvěstný poté, co se vypravil na turistickou trasu zasněženými horami v oblasti Baldy Bowl přibližně 45 mil na východ od města Los… (viac)
Reklama