Vražedná pole

Škoda trochu nezáživné první půlhodinky, ale nakonec se z toho vyklubal dost zajímavý a snad i ten nejméně stereotypizovaný pohled na válku ve Vietnamu (nebo resp. Kambodže), co jsem kdy viděl. Zarazila mě i vysoká (ale nikoli nevkusná, dá-li se to tak říct) míra zobrazeného násilí na dětech/dětmi a celkově dost nevybíravé způsoby nasnímání. Přesně ta čirá hrůza, které byli a jsou komouši schopní a jeden z mnoha důvodů, proč rudou nelze jinak než nenávidět. U některých scén si určitě nelze nevzpomenout na román 1984, což byl ale pravděpodobně i záměr tvůrců a vzhledem k roku natočení se ani není čemu divit. Drsný, smutný, režijně ne vždycky úplně nejsilnější, ale přesto pro další generace důležitý film. (11.12.2020)

"Imagine there´s no heaven, it´s easy if you try, no hell below us, above us only sky, imagine all the people living for today, imagine there´s no countries, it isn´t hard to do, nothing to kill or die for and no religion too, imagine all the people living live in peace, you may say I´m dreamer, but I´m not the only one, I hope someday you´ll join us and the world will be as one ..............". Těžko hledám k tomuto brilantně natočenému leč smutnému filmu slova a tak jsem si alibisticky půjčila text závěrečné písničky Johna Lennona a budu snít o lepším světě s ním. (11.12.2005)

Oskaři tehdy putovali do správných rukou. Vražedná pole představují (nejen) v dobovém kontextu mimořádný snímek se skvělou kamerou, silným příběhem a kvalitním obsazením. Že někteří postrádají kontext, není chybou tvůrců. Tehdy šlo o čerstvé události, kdy genocida polpotovců na vlastním národu hýbala světovým veřejným míněním. S odstupem desítek let se z politického filmu stal film historický. To je ale nevyhnutelný proces. Příběh nijak zašifrovaný není, k pochopení jeho pozadí stačí si přečíst pár základních informací o Kambodži 70. let. Snímek líčí setkání a rozvíjející se přátelství amerického reportéra s jeho místním průvodcem v době vrcholící indočínské války. Po pádu proamerického režimu zahraniční reportéři opouští zemi, domorodý tlumočník se ale dostává do soukolí ultralevičáckého režimu a přežívá jen s vypětím všech sil a pořádnou dávkou štěstí. Drama nemůže zastřít, že je natočeno západními filmaři a určeno západnímu publiku, ryze kambodžský přístup k látce by byl ještě depresivnější, temnější a bezvýchodnější. Určitě ale i atmosféričtější. I tak přináší snímek řadu mimořádných scén válečného chaosu a útrap vězňů převýchovných táborů a poddaných režimu. Joffé točí dokumentárním stylem a jeho obrazu krajiny vystavené běsům zkrátka věříte. Za zmínku stojí i efektní zvuková kulisa Mikea Oldfielda. Haing S. Ngor, emigrant a neherec, povoláním lékař získal za svoji roli Ditha Prana oscara za nejlepší vedlejší roli. Polemizovat se dá určitě s tezí, že za krajní brutalitu polpotovců může bombardování krajiny Američany. Nesrovnatelně větší a systematičtější bombardování Vietnamu ale k radikalizaci tamního režimu nevedlo. Za svůj odpudivý charakter vděčí vláda Rudých Khmerů tomu, že jejich vůdci čerpali z maoismu a Maovy kulturní revoluce 60. let. Na jejich profilu se projevovalo i pronásledování vládními úřady. Sihanuk patřil k typickým orientálním despotům a jeho tajná policie mučila a zabíjela na potkání. Celkový dojem: 90 %. (27.09.2019)

Asi první válečný film, který se vám nesnaží válečné hrůzy cpát do chřtánu, ale jednoduše je ukazuje. Ze začátku mi chybělo nějaké vysvětlení, ztrácel jsem se v ději, protože jsem o konfliktu nikdy dříve neslyšel. Trocha kontextu by neuškodila. Děj se zaměřuje především na kamarádství amerického a kambodžského novináře. Film je o to silnější, že je natočen podle skutečného příběhu novináře operujícího s Kambodži. (13.04.2021)

Klasický zástupce filmů, které mají rozhodně co říct, avšak zvolily si k tomu nešťastnou formu. Těžko se mi hodnotí něco, co je svým poselstvím vysoko nad zemí, avšak zpracování kulhá. Pár silných záběrů a vhodně zvolených songů divácký zážitek pouze mírně vylepšují. Mám pocit, že obrovská část stopáže je věnována nudnějším pasážím ze života válečných novinářů, tedy nekonečné čekání na různá povolení. Tamní vláda jako by zkopírovala knihu George Orwella 1984 při "výchově" mládeže. Nedostanu se s hodnocením přes 2 *. Myšlenka krásná, ale dal jsem to asi na třikrát. Spousta pasáží je úmorně nudných a světlé okamžiky jsou vždy chvilkovou záležitostí. (03.04.2018)