Vražedná pole

Na námětu tohoto filmu vlastně není vůbec nic složitého. Hlavním motivem je přátelství profesionálního novináře, který se snaží zmapovat události v Kambodži a místního, který ho po tajuplně krásné zemi provádí. Bohužel v době, kdy se vlády snaží chopit Rudí Khmerové. Příběh, který opravdu dokáže napsat snad jen sám život. K tomu když si připočtete precizní kameru a skutečnost, že Rudí Khmerové v Kambodži předváděli takové čístky, které by jim i Hitler záviděl, tak vězte, že tohle nebude klidné pokoukání. První polovina je taková na orientaci, druhá už je ale to pravé zlo, u kterého jsem vůbec nechápal, že ho někdo vůbec mohl být součástí. Hrůza. A hrůza je to nejen obrazová v rámci některých scén, ale i v rámci psychologie některých postav. Dlouho se mi nestalo, abych na film přes dvě hodiny tupě zíral, zde jsem toho byl důkazem. (30.09.2019)

Červení Khmérovia sa dlho skrývali v džungli, jedli surové jašterice, čučoriedky, hlinu a bobule. Až im z tejto zúfalej stravy kombinovanej s napalmom v hlavách preplo. Totálne. Následky kolektívneho šialenstva tisícok vrieskajúcich, večne nasratých, po všetkom bezdôvodne strieľajúcich a manicky sa rehotajúcich nervných aziatských uzlíkov v čiernych pyžamách s červenobielymi šatkami sa dostavili. Milióny zavraždených na vodou zaliatych poliach. Joffého film skvele ukazuje atmosféru obáv, strachu a následného teroru na pozadí individuálneho - hoci mierne obohratého - príbehu vonkajšími okolnosťami rozlúčeného priateľstva dvoch mužov. Dusivá atmosféra postupného odchodu cudzincov pred blížiacou sa hrozbou a prvé dni vlády lúzokracie vyvolali až nepríjemné mrazenie kdesi v chrbte. Žiaľ, Joffé sám podľahol ľavičiarskemu bľabotaniu a ako správne poznamenáva užívateľ Houdini, snaží sa výlučnú zodpovednosť za následné šialenstvá presunúť na američanov, ktorí roky masívne bombardovali hraničné oblasti neutrálnej Kambodže. Kontroverzné zásahy bez následného poskytnutia ochranného plášťa pomáhajúcim miestnym (analógia s Vietnamom) iste prispeli k pomstychtivej brutalite khmérskych postupov, ale neboli jedinou príčinou toho, čo sa v Demokratickej Kampučii - ako ju orwellovsky prekrstili polpotovci - stalo. (25.08.2009)

Určitě zajímavý film, který má spoustu líbivých záběru zapadajícího slunce nad rýžovými poli a stejné množství těch děsivých. Jen nevím, jestli by nebylo lepší využít jeho stopáž spíše na rozšíření některých scén a většího nahlédnutí do nitra hlavního hrdiny (zajímavá scéna, kde mu malkovich vyčítá na záchodě cosi spoileroidního, v tom zbytku úplně zaniká a tohle téma není vůbec rozvité). A taky jsem měl místy pocit, jestli se autoři v některých scénách nesnaží udělat větší padouchy z Američanů, kteří vyvolali válku a nechali místní napospas, než z těch skutečných vrahů. (04.11.2008)

Tohle bych povinně pouštěl všem voličům KSČM, protože takhle nějak to asi vypadá, když se zavede komunismus do praxe. Joffé dokonale ztvárnil temnou atmosféru genocidní Kambodže za vlády Rudých Khmerů, z komunistické uniformovanosti a vymývání mozků je vám na blití, při mnoha scénách člověka mrazí. V pol-potovské Kambodži bylo z hlediska zla a pošlapávání lidské důstojnosti možné téměř vše, pak není divu, že i "malá holčička s modrým igelitovým pytlíčkem" se klidně může stát synonymem smrti. Herecký výkon kambodžského neherce Hainga S. Ngora v roli tlumočníka Ditha Prana, který zakouší pol-potovský režim na vlastní kůži, je strhující a po právu oceněný Oscarem. Pro zajímavost - Haing sám prošel peklem Pol-Potova režimu, o to více je jeho herecký výkon uvěřitelnější. (11.05.2003)

Scénář: Bruce Robinson .. Dlooouhý příběh přátelství dvou mužů - reportérů na pozadí politicko-válečného konfliktu v Kambodži. Útlak a krutosti různých zájmových skupin, které jako ve Rwandě, Srbsku či právě Kambodži vždy odnáší v duchu revoluce jen ti bezbranní civilisté je místy vyobrazen skutečně působivě. Ještě o krapet lepší než tyto obrazově pestře zpracované útrapy je až poválečná epizoda, kde se Dith Pran pohybuje ve světě, jehož pravidla a idee jako by vypadla z Orwellova díla 1984. Výprava i kamera jsou špičkové, zato hudba několikrát spíše rušila, avšak závěrečná Lennonovka byla vskutku příjemnou tečkou. 75%. (25.06.2007)