Bokeh

Pohled na Islandskou krajinu, vodopády a jiné scenérie byl nádherný. To bylo jednoznačně plusem tohoto drama. Jinak jsem hodně tápala a přiznávám, že pointu jsem nepobrala, zřejmě to nebylo ani úmyslem tvůrců. Osobně nevím, co bych v takové situaci dělala, ale takových "Kdyby bylo, co by bylo?" je hafo. (23.04.2017)

Sci-fi prvek je tu vlastně jen takový zprostředkovatel. Bokeh je především artovka a vztahovka, jenž pokládá množství otázek, na si ale divák musí zodpovědět sám. Ona metafora s vařením kafe je jen krásnou ukázkou toho, jak je člověk jako jednotlivec v dnešním světě naprosto zbytečný a nesamostatný. (25.02.2018)

Pre väčšinu divákov bude tento film asi nudný a prázdny, pretože okrem prechádzok 2 ľudí po vyľudnenom Islande sa tu iného moc nedočkajú, kompletný „dej“ je predstavený v traileri a ďalej sa nerozvádza, odpovede na žiadne otázky sa nedostavia a aj samotné sci-fi zaradenie je trochu zavádzajúce a zodpovedá mu asi tak 1 sekundový záber, ktorý nikomu nič nepovie. Kto však má rád napr. hypnotickú tvorbu Terrenca Malicka a má chuť jednoducho vnímať audiovizuálny pôvab, kde je snáď najzásadnejšou otázkou to, čo by tu robil divák sám, tak si to môže užiť. (26.03.2017)

Toto nie je Mindwalk, kde by ústredná dvojica filozofov svojimi úvahami utiahla celý film. A kde krásy Mont St. Michel stačia na vytvorenie pozadia. Tu mali tvorcovia k dispozícii opulentné krásy divokého Islandu, ale ani to nestačí. Ústredná dvojica sú typickí vylízaní backpackeri, čo si o Islande určite prečítali na fashion blogu a tak sa tam rozhodli ísť. Ešte k tomu sú to americkí backpackeri, tak sa nedivte, že chlapík v čase skapíňajúcej elektriky plánuje na tretie poschodie ísť výťahom (to ako fakt). Filozofiu ani hlbší zmysel nečakajte, nečakajte vlastne nič. (10.05.2017)

SPOILERY Hodně špatný film s neujasněnou koncepcí. Respektive ano, myšlenka je jasná, postmoderní a podobně povrchní. Polemika s Bohem a o světě, v němž můžeme žít každý den a užívat si ho, nebo to rovnou vzdát, protože život přece stejně vede ke smrti, takže je vše jedno. Určitý fatalismus, odevzdanost a částečný nihilismus. Snaha žít, rvát se s přírodou, jít dál i přes problémy, jež byla dána generacím lidí v minulosti, je zde degradována na únavu životem a moderními výdobytky. Vždyť říkám, povrchní vidění světa. Kdyby se alespoň pokusili založit rodinu, mít dítě... náznaky pokusu o přežití tam jsou (stavba generátoru, vodovodu), ale zcela upozaděny, jako něco nicotného. Dokonce chybí i myšlenka, že je fajn, že máme alespoň sami sebe, že máme jeden druhého. Vše je podřízeno onomu nihilistickému a bezradnému pohledu na světa život. Jinak film samotný trpí i scenáristickou neujasněností. Když si vezmete obdobnou sci-fi Quiet Earth, tam je podobná premisa jen podkladem k dalšímu jednání postavy (a posléze postav) a vede ke skutečně překvapivé pointě. Zde se objeví premisa, a hned je hozena pod stůl, aby ji nahradil hodinový dokument National Geographic o krásách Islandu. A do toho stále hraje ta strašná a posléze kolovrátková hudba. Člověk z toho opuštěného města nemá ani nějaký pocit - na rozdíl od Quiet Earth (a jiných, podobných snímků), kde prostě běhá až mráz po zádech. Jinak mi to i logicky přijde v některých ohledech nesmyslné - to pátrání po internetu a pomocí televize vzdali až moc brzy. Co když někdo další ve světě nahodil nějaký status na Facebook? A co rádio - jak rozhlas, tak radiostanice, třeba ty na letišti? (Vůbec taky nechápu, proč nezkusili si pustit nějaké DVD, číst knížky, zkusit i jiné možnosti zábavy.) A co to bylo kurňa za divnou katastrofu, že lidi jo (s výjimkou jich dvou, vlastně na chvíli tří - a proč zrovna jich dvou/tří?), ale zvířata ani ťuk? A starý islandský rybář, který mluví plynně anglicky a vede filozofická moudra? Ale no tak, new age už není moderní. (25.05.2017)