Útěky domů

Po "Jak vytrhnout velerybě stoličku" českí tvorcovia akoby považovali Tomáša Holého za jediné dieťa v republike určené do filmu. Tým pádom vznikali filmy ako je tento - bez nadväznosti na predchádzajúce filmy s ním a predsa tak veľmi podobné. "Jak vytrhnout velerybě stoličku" alebo "Jak dostat tatínka do polepšovny" boli filmy čarovné. Naopak "Útěky domú" sú už akoby písané podľa predpísanej konštrukcie a tak, aby sadli Tomášovi. Pri všetkej úcte k pánovi Jirešovi - nuda, okopírované motívy a herecká iskra, ktorá však nemala čo zapáliť. Jaromil Jireš nechal najlepšie diela v 60-70tych rokoch. Toto pokladám z jeho strany za počin z núdze. (01.04.2013)

Príjemný detský film určený ale najmä dospelým. Pomerne nekonvenčný vzťah rodičov k svojmu adoptovanému dieťaťu má dobre prekreslenú psychologickú stránku, ale prím tu hrá samozrejme roztomilosť Tomáša Holého. Brejchová a Kanyza sa do svojich rolí skutočne vžili a potrebným korením je potom Kopecký. Dej tak trochu prešľapuje na mieste, v podstate by sme mohli vstúpiť do akéhojoľvek obdobia života tejto rodiny a vyzeralo by to rovnako, len s tým rozdielom, že malý sa dozvie nemilé tajomstvo. Stres v práci a starosti o dieťa, ktoré film rieši, sú univerzálne v každej rodine a kedykoľvek. Aj pekné kolegyne sa sem tam objavia v živote každého z nás. 70% (12.03.2018)

Tomáš Holý mě v tomhle filmu překvapil, samozdřejně že ho každý milujeme jako Vašíka z Velryby a Tatínika, ale tady v tomhle filmu opravdu mohl ukázat, že dokáže hrát i jiné typy rolí. Však roli přijal s velkým nadšením. Měl neůvěřitelný talent. S Útěky domů jsem jinak strávil velice příjemný večer. Samozdřejně, že se najde pár chybiček a příběh je místy poněkuď naivní (POZOR SPOILER: Navíc možná zamrzí, že malý Honzík své rodiče nakonec hledat přestane.) Ale já si myslím, že tu čtyřku si film zaslouží. Akorát jsem nepochopil proč byli do filmu který má být psychologické drama nastrkány humorné scény, je jich tam hodně málo, ale ruší a ubírají filmu na věrohodnosti. (10.04.2016)

Mám slabost pro cokoli, co vzešlo z Jirešovi imaginace. Základní situace je prostá, drama rodiny vyhrocené, ona je v páru starší a mají adoptovaného syna. Co může být náročnější? Šedivost a nezajímavost tehdejších dnů se snaží Jireš rozčeřit zajímavou profesí obou, etudkami Kopeckého a Schroma. A samozřejmě nesmí chybět klasický útěk na venkov. Prostory v pražském bytě jsou stísněné, víkendová krajina naopak naprosto uvolněná. (31.03.2013)

„Tati, můžu ti říkat Michale?“ Když si člověk jednou udělá dítě, musí si pak na něj nejednou udělat čas a je šumafuk, jestli je vlastní a nebo adoptované. Ono, jak tvrdí jedno ruské přísloví, nejsou rodiči ti, kdo rodili, nýbrž ti, kdo krmili a dobru naučili.. Jireš se na tohle téma snažil ponořit do psychologické hloubky, ale jako by se příliš bál dekomprese, nicméně charaktery Brejchové či Kopeckého jsou vzhledem k jejich osobnímu životu docela pikantní.. (02.04.2013)