Žert

Jedna z velkých rolí Josefa Somra. Necenzurovaný pohled na dění v 50tých letech je rozhodně základem kvalit tohoto snímku. Nevinný žert připraví pro Ludvíka Jahna nelehkou budoucnost, plnou falše a pokrytectví. Přesto si zachovává svou osobnost, i když touží po pomstě...touží někoho řádně zfackovat. Excelentně zobrazený a sehraný kontrast padesátých a šedesátých let ve velmi vytříbené režii. (24.10.2012)

Ďalší antirežimovo ladený film českej novej vlny. Jireš ale neostáva iba pri kritike praktít súdruhov, dotýka sa aj psychológie postáv a rieši otázku pomsty, ktorá v podstate stojí samostatne a nie je závislá priamo na zločinoch komunizmu, ale všeobecne. Tieto dve zložky sa výborne dopĺňajú a som rád, že Jireš neostal iba pri tuctovom (i keď točenie podobných filmov v totalite samo o sebe nebolo tuctové) odmietnutí režimu. Somr sa do úlohy výborne hodí, avšak skutočným esom je káderácky nesympatický ksicht Ludeka Munzara, ktorý si toho bol chudák asi aj vedomý. Ja som mal ešte radosť z toho, že žijem aspoň v tej dobe, v ktorej žijem, pretože si myslím, že disponujem rovnakým suchým humorom, ako Ludvík a niekoľkoročnú prácu "dole v dole" by som psychicky asi nezvládol. VIDENÉ ZNOVA 11/19 Neviem prečo Munzarova milenka išla pre zmrzlinu, ale kúpila cukrovú vatu. Tá asi bude aj nejakou vtipnou metaforou, napríklad toho, že si treba poriadne "osladiť jazyk" predtým, než niečo pred kádrami trepnete. (31.10.2013)

Za socialismu muselo do trezoru jít mnoho pro soudruhy nehodících se filmových pecek. Jaromil Jireš poté v rámci Československé nové vlny poté nejspíš není tak provařeným jménem jako Miloš Forman, Jiří Menzel či Věra Chytilová, jeho Žert adaptující stejnojmenný román Milana Kundery ovšem patří jeden z těch nejpamětihodnějších trezorových filmů. A nejen díky čerstvému úmrtí Josefa Somra v jedné z jeho nejlepších rolí se na film dá vzpomínat poměrně často. I proto, že je po 50 letech pořád bravurní. Na filmovém Žertu se vedle Jireše po scenáristické stránce podílel i sám Milan Kundera a nebylo tak nutné se obávat znesvěcení Kunderovy románové prvotiny. Samotný román vyšel v roce 1965 a Kundera byl s filmovou adaptací velmi spokojený. Doba vydání a tehdejší politické poměry ovšem byli základním kamenem úrazu, přičemž je Žert jedním z těch filmů, který si zakázání vysloužil především díky faktu, že byl kritikou tehdejší politické situace a je tak jízlivou satirou, že nejspíš musel i pár soudruhům promluvit do duše. A proto musel rychle zmizet z lidského dohledu. Samotná zápletka se přitom dle samotného titulu vlastně rozjede zcela nevinně a bez hlubších úmyslů, utahování si ze socialistických ideálů a cílů ovšem jednoduše bylo nepřístupné. Žert tak funguje jako výpověď o době, kterou si sice někteří stále mají potřebu idealizovat a říkat, že za komoušů přeci jen bylo líp, Žert si ovšem svůj zákaz vysloužil především díky faktu, že skutečně nasazuje zrcadlo a připomíná nemilé období československých dějin. Josef Somr tu vedle výpravčího Hudičky z Ostře sledovaných vlaků předvádí pravděpodobně svůj nejvýraznější výkon ve své kariéře, kdy dokázal přesně vystihnout oběť zhnusenou a krapet znuděnou standardy poměrů tehdejší doby, kdy se s lidmi jednalo jako s pochybnými existencemi, aby se z člověka rázem morálně pochybná existence stala. Iniciativě Ludvíka v podání Somra se tak v podstatě nelze divit, kdy by sice šel snadno označit za tragického antihrdinu, kterému jeho doba nepřeje ani s dosáhnutím cílů v rámci vendety, výpověď Žertu je ovšem nejen tragická, ale i realistická. Monstra tvoří jen další monstra. Žert v součtu vyznívá tragikomicky, kdy člověk nemusí nutně na světě pobývat několik dekád, aby mu došlo, že se tady řeže do pravého masa. Někteří se s pokračující socialistickou nadvládou smířili, jiní (v případě dožití) trpěli až do roku 1989. Filmový Žert je navíc i díky účasti Kundery tím typem adaptace, který stěžejní motivy a přesah původního díla neosekal a nespláchl, v rámci flashbacku sázejících na POV a řaděním Jireše mezi Československou novou vlnu spojovanou především s výjimečnými a přesahovými díly, kterým Žert bez pochyby je.... (17.10.2022)

To je ten problém adaptací, které člověk vidí až po přečtení knihy. Jako čtenář si udělám nějakou představu o postavách, o vyznění popisovaných událostí, a pak se musím porovnat s tím, že se zfilmovaná podoba od mé představy více nebo méně liší. Žert rozhodně není špatný film, zároveň je však podle mne neúplný, 77 minut ani nedovoluje víc než jen zobrazení některých klíčových událostí z knihy (sem tam pozměněných). Silné jsou především scény od PTP, to není sranda vojna, jak ji představil Švandrlík, zde jde o skutečné peklo na zemi. Možná ještě syrovější je "výslech" před studentským výborem ("Jsi trockista"). Samotný motiv pomsty (zpackané), která nakonec dopadá na vlastně nevinné osoby, ale pro mne ve filmu nevyzněl tak jako v knize. Tedy alespoň před těmi cca 20 lety, kdy jsem film viděl, což bylo krátce po přečtení románu. K němu mohu dodat, že jde o jeden z příkladů skutečnosti, že i povinná středoškolská četba může chytnout. (29.10.2017)

Milan Kundera je môj najobľúbenejší český spisovateľ. Jeho Žert ma fascinoval už v roku 1969, kedy som ho čítal po prvý krát. Aj s filmom som bol spočiatku spokojný. Len som nemal k nemu napísaný komentár. Tak som si ho pozrel opakovane a doplatil na to stratou jednej hviezdičky. Je v ňom priveľa folklóru, pétepákov a manifestácií a na druhej strane mi tam chýba Lucie, viac vnútorného sveta Ludvíka Jahna a asi by som bol aj spokojnejší s jeho iným predstaviteľom. Uznávam, že Žert je ťažko sfilmovateľný aj keď sa jeho autor podieľal na scenári. Táto tematika je pre moju generáciu pomerne živá a každý falošný tón, každú nepresnosť vnímame citlivejšie, ako napr. naši potomkovia. Preto výsledok považujem iba za ľahký nadpriemer. (01.11.2013)