Na krátko

Další ukázka aktuální vlny "minimalistických evropských filmů o mládeži a jejich problémech", která už mě pomalu ale jistě přestává bavit, ale když to dělají Češi a je to alespoň porovnatelné se zbytkem Evropy, tak mě to těší a mám být alespoň na něco hrdý v té naší současné české kinematografii. Neviděl jsem jich sice zatím hodně, ale pro mě zatím nejlepší český film letoška. Přirovnal bych ho hodně k "Špína" a "Rodinný film", kde víte že se něco posere a jenom na to čekáte. Ve Špíně se ta vlna problémů hrne od začátku, v Rodinný film si na to musíme počkat až do konce. Tady jsem si od začátku druhé poloviny začal říkat "A teď ho někdo přejede" "Teď jí někdo znásilní" "Teď ho zmlátí" "Teď na sebe začnou křičet a všechno se to posere", což je pochvala, protože jsem byl na hraně sedačky v očekávání toho, co se stane. A pak se to začne postupně, v rozumných dávkách, rozbalovat, ale nestane se ani nic tak brutálního. Je to takový syrový pohled do života ne-tak-úplně ideální rodiny. Jediné, co mě na filmu rušilo, byly některé konverzace nebo "hlášky", které byly strašně stereotypní a zastaralé, že jsem se musel zasmát (omlouvám se všem, co se mnou v sále byly). A taky herecké výkony dětských hrdinů nebyly úplně ideální, ale vše vynahrazuje naprosto skvělá Špalková, která míří na druhého Lva v řadě, a Martin Finger, který podává naprosto uvěřitelný a syrový výkon v roli "fotbalového rozvedeného fotra ze sídliště, který chodí pravidelně do hospody a žere lunchmeat a guláš z plechovky". A celkově musím pochválit podobný přístup jako v loňském "Wonder", kde nevidíme příběh pouze z perspektivy hlavního hrdiny, ale prostřihává mezi dalšíma vedlejšíma postavama na jejich mini-příběhy, které nějak souvisí s tím hlavním. Jestli vám nevadí trochu té české depresivní reality, tak si to rozhodně dejte. Ale v sále byla i rodina... pro děti je to dle mého moc nudné, depresivní a je tam sex v prádelně se zadkem Filipa Březiny (nebo alespoň někoho hodně podobného). (20.07.2018)

Filmová výzva, žánry - knižní adaptace. První vlaštovka a v zásadě dobré. Zfilmování knih Petry Soukupové vyžaduje obrovskou odvahu a nesmírnou pečlivost, proto určitě stojí za zamyšlení oslovit samotnou autorku, aby se ujala scénáře. Výsledek je opravdu slušný, přestože musím subjektivně konstatovat, že mě film tolik nechytl za srdce jako kniha, resp. povídka. (26.04.2021)

Ano, život i film se někdy skládají z klišé. To ale nemusí být a priori špatně. Někde jsem četl "zkrátit" a v průběhu snímku jsem se k tomuto názoru přikláněl. Ale je zajímavé, že pak jsem o filmu debatoval se svojí ženou a ta mě přivedla na myšlenku, že vyprávění pomalu, postupně, tak, jak to bývá, rozkrývá všechna možná zákoutí vztahů zúčastněných osob. Ne, samozřejmě, film není dokonalý, Petra Soukupová si sama psala (první) scénář, takže do bezútěšných, psychologicky hutných okamžiků jejích knih má daleko. Je to ale sympatický pokus o rodinné drama a navíc je požitek vidět Martu Vančurovou po dlouhé době takhle dobře hrát. 70%. (05.06.2018)

Má oblíbená Petra Soukupová v roli scenáristky, navíc na téma její nejlepší knihy Zmizet - znělo to velmi nadějně. Bohužel, jak to tak bývá, velká očekávání nepřinášejí nic dobrého, a to jsem se ani nemusela vžít do role kritického fanouška knihy, který má problém s čímkoliv, co se "jeho" knize nepodobá. On se jí mimochodem snímek nepodobá vůbec, tématem, myšlenkou a vlastně ani postavami. Ty jsou navíc ve snímku neurčité a prázdné, dějová linka se skoro neposouvá a téma ničím nezaujme. Za pozornost stojí jedině postava babičky, která všem leze na nervy a zároveň se bez ní nikdo neobejde, jejíž charakter se divákům vyjevuje postupně a která to se všemi vlastně myslí nejlíp. Ta mimochodem připomíná babičku z jiné knihy Soukupové - Nejlepší pro všechny. Kromě této dámy v roli Marty Vančurové musím ocenit také skvělý hudební podkres v podání skupiny Květy a výbornou hru s detaily, které nás od prvních záběrů vtáhnou do oprýskané šedi jednoho děčínského sídliště. Ač je mi to líto, nic dalšího snímek nepřináší. (30.06.2018)

Tento výsledek mě opravdu mrzí. Mám ráda knihy Petry Soukupové, četla jsem všechno, co vydala, takže myslím, že mohu dobře posoudit, zda se film dle její předlohy povedl. No, nepovedl. Za prvé, film je průměrný i sám o sobě, bez ohledu na předlohu (nelogické chování hrdinů, kteří jsou všichni, snad až na Špalkovou, nesympatičtí, nemožnost vcítit se do hlavního hrdiny, zkratkovitost, plytkost). Za druhé, je to tak strašně dramaturgicky nezvládnuté, Soukupová má charaktery hlavních hrdinů většinou do hloubky zmáknuté, čtenář chápe, odkud se berou jejich pohnutky a myšlenky, a to její postavy rozhodně nejsou tak stupidně ploché jako v tomto filmu. Naopak, i ty "zlejší" či ne úplně štastné charaktery, o kterých píše často, vykresluje komplexně. Tohle tady strašně chybí. Tady se chovají všichni nesmyslně, hlavně děti, ale dost často i dospělí, jako banda kreténů. Jasně, puberta i prepuberta je hrůza, ale v životě většiny psychicky zdravých lidí i během těchto období bývají světlé chvilky, tenhle film neukazuje ale nic jiného, než trápení a frustraci hlavního hrdiny (a tím pádem i celé rodiny) a jeho pře s ostatními členy rodiny, včetně babičky, u které se asi tvůrci nerozhodli, jestli má být postavou kladnou, nebo nikoli, protože nejdřív bába svým chováním každýho štve, včetně diváka, aby se pak ukázalo, že je to vlastně laskavá a moudrá paní a že teda asi nijak nepochybila. Jenže Soukupová by tuhle komplexnost vlastností dokázala vykreslit přirozeně a uvěřitelně. Tady si člověk prostě říká, co to je, sakra. A nechápu, proč se ten hlavní kluk chová jako totální spratek, šikanované děti z "chudších" poměrů (píšu s nadsázkou) mají opačné tendence. Člověk s ním těžko může sympatizovat, když se POŘÁD chová jako rozmazlenej fakan. Kéž by se někdo jiný chopil třeba jiné z knih Petry Soukupové a zfilmoval/a by ji s citem pro psychologii, se schopnosti vystihnout reálné životné situace, což je jejímu stylu vlastní. (24.11.2020)