Neúplné zatmění

Pro me jeden z nejlepsich ceskoslovenskych filmu 80. let. Vytecne psychologicke drama, ktere v divakovi zanecha depresivni pocit i pres nekolik pozitivnich casti, vcetne konce. Velmi dobre a realne natocene, spousta zajimavych kamerovych napadu, ktere parkrat ve mne vyvolaly pocit slepoty... nebo jak to napsat... Velmi dobre herecke vykony v cele s vynikajici Blankou Bohdanovou, prijemne prekvapi i Oldrich Navratil. Film, na ktery se nezapomina... (30.12.2014)

Tento film je strašidelný, až gotický, a to ani nepotrebuje nadprirodzené prvky.....Atmosféru utvára nielen viacerými ťažkými témami spojenými do depresívneho snímku, ale aj smutným konštatovaním, že väčšina deja je realistická a bohužiaľ, zlé zaobchádzanie a týranie chorých/hendikepovaných (vlastne aj zdravých!) detí (naposledy kauza Čistý deň v SR) je ešte stále normálne. (20.07.2018)

"To je hustý" módní nadužívaná fráze kterou lze slyšet  hlavně z úst mládeže není novinka jak by se zdálo.V tomto snímku z r.1982 ji už můžete slyšet z úst psychologa Moše ( Oldřich Navrátil ). K věci:-) Arogance a tvrdost léčebného personálu typická pro tehdejší dobu..... Pro zdůraznění nepochopení vidoucího světa, zvolil Jireš příliš exaltované bezohledné jednání a chování, což místy vytváří panoptikální prostředí........ A Březinová?Nikdy jsem nepochopil že se může herectvím živit... Slušelo by se též uvést představitelku hlavní role.............. Lucie Pátiková ...herečka jedné role Film velmi realistický v tom jak to probíhá když dítě ztratí zrak.................... 70 %....................................... Zajímavý je tento postřeh................ Do hlavní role byla obsazena Lucie Pátiková, která neměla dosud žádné herecké zkušenosti, ale jejíž herecké možnosti odhadl Jireš velice přesně. Aby její projev působil co nejpřesvědčivěji. nosí kontaktní čočky, které jí během natáčení "umožnily" vidět na hranici viditelnosti. V Neúplném Zatměni se podařilo režisérovi všechny herecké výkony harmonicky sjednotit, dát prostor jejich naturelu. To platí především o Blance Bohdanové v roli rehabilitační sestry a Oldřichu Navrátilovi v postavě psychologa Moše. Jsou to právě oni dva, kteří svojí zdánlivou neurvalostí a vehemencí přivedou Martu zpátky k sobě. Naučí ji mluvit nahlas - nebát se . . . (08.05.2009)

Nic proti Kachyňovým "dětským nemocničním" filmům (Už zase skáču přes kaluže, Počítání oveček), ale tenhle film je podle mě tak o jednu až o dvě třídy výš. Je dramatičtější, ale nepostrádá ani jistou poetiku a citlivost ve vyprávění. Pro mě jednoznačně jeden z nejlepších ČS filmů 80.let. Mimochodem: Poslední věta v obsahu od distributora je blbost. (20.01.2011)

„Já ti něco povim a pamatuj si to dobře. Člověk je sám. A každý tu žijeme sám za sebe. Čím dřív to pochopíš, tím líp.“ Po Křiku jsem dal Jirešovi další šanci ohromit mě a Neúplné zatmění bylo tou správnou volbou. Sice smutnou jen s pár záchvěvy naděje či něčeho pozitivního, ale to jí rozhodně na kvalitě neubírá, právě naopak. Dílo je to velmi emocionální a myšlenkově bohaté. Ačkoliv divák nemůže cítit přesně to, co hlavní hrdinka, film mu její pocity přibližuje, jak jen může. Publikum tak chápe její strach, depresi a pocit konce světa. Snímek pak vypráví o odpuštění, smíření se (nikoliv však odevzdání se či házení flinty do žita), o duševním stavu, kdy má člověk i přes to, co „nespravedlivého“ se mu stalo, mít rád nejen ostatní, ale hlavně sám sebe. To vše je navíc podpořeno výbornými hereckými výkony především dospívající Pátíkové a svérázného psychologa Navrátila. Sem tam některá místa trošičku drhla (+ je tu ta podivná scéna s vypnutím proudu a fungujícím telefonem), ale to nic nemění na tom, že hodnotím silnými 4*. (19.09.2017)