Neúplné zatmění

"To je hustý" módní nadužívaná fráze kterou lze slyšet  hlavně z úst mládeže není novinka jak by se zdálo.V tomto snímku z r.1982 ji už můžete slyšet z úst psychologa Moše ( Oldřich Navrátil ). K věci:-) Arogance a tvrdost léčebného personálu typická pro tehdejší dobu..... Pro zdůraznění nepochopení vidoucího světa, zvolil Jireš příliš exaltované bezohledné jednání a chování, což místy vytváří panoptikální prostředí........ A Březinová?Nikdy jsem nepochopil že se může herectvím živit... Slušelo by se též uvést představitelku hlavní role.............. Lucie Pátiková ...herečka jedné role Film velmi realistický v tom jak to probíhá když dítě ztratí zrak.................... 70 %....................................... Zajímavý je tento postřeh................ Do hlavní role byla obsazena Lucie Pátiková, která neměla dosud žádné herecké zkušenosti, ale jejíž herecké možnosti odhadl Jireš velice přesně. Aby její projev působil co nejpřesvědčivěji. nosí kontaktní čočky, které jí během natáčení "umožnily" vidět na hranici viditelnosti. V Neúplném Zatměni se podařilo režisérovi všechny herecké výkony harmonicky sjednotit, dát prostor jejich naturelu. To platí především o Blance Bohdanové v roli rehabilitační sestry a Oldřichu Navrátilovi v postavě psychologa Moše. Jsou to právě oni dva, kteří svojí zdánlivou neurvalostí a vehemencí přivedou Martu zpátky k sobě. Naučí ji mluvit nahlas - nebát se . . . (08.05.2009)

"Už jsem to zase já". Oldřich Navrátil asi nikdy nebude patřit mezi mé úplně nejoblíbenější herce, ale zde v roli psychiatra, který svým výzkumem pomáhá čtrnáctileté Zuzce se aspoň částečně vypořádat se se svým zrakovým postižením, se mi hodně líbil. Vyzařovalo z něj takové silné charisma, kterým se mu podařilo mě doslova strhnout. Naopak jsem byl dost rozčarován přístupem pečovatelky v podání Blanky Bohdanové. Studená jak psí čumák... Sice věřím, že to takto v těch 80letech v takovýchto zařízeních asi opravdu fungovalo, ale z pohledu dnešní doby mi to přišlo docela drsné. Třeba scéna, kdy shodí Zuzku ze švédské bedny, když z ní nechce sama skočit, to fakt byls na mě trošku moc silná káva (06.05.2017)

První kroky do tmy nejsou pro dospívající dívku, která po pádu z kolotoče přichází o zrak, vůbec jednoduché. Neusnadňuje jí to ani nekompromisní přístup vychovatelky v podání Blanky Bohdanové. Chuť do života ji navrátí až psycholog Oldřich Navrátil. Pocity hlavní postavy byly podány velmi věrohodně a neméně dobré byly i herecké výkony již zmíněných postav. (09.03.2009)

Tento film je strašidelný, až gotický, a to ani nepotrebuje nadprirodzené prvky.....Atmosféru utvára nielen viacerými ťažkými témami spojenými do depresívneho snímku, ale aj smutným konštatovaním, že väčšina deja je realistická a bohužiaľ, zlé zaobchádzanie a týranie chorých/hendikepovaných (vlastne aj zdravých!) detí (naposledy kauza Čistý deň v SR) je ešte stále normálne. (20.07.2018)

Opět se mi potvrdilo, že Jaromil Jireš patřil k nejlepším českých režisérům a je s podivem, že takto kvalitní filmy jsou u nás téměř neznámé a nedoceněné. Neúplné zatmění patří k dalšímu z filmů z nemocničního prostředí, které mají v československé kinematografii bohatou tradici. A stejně jako třeba Směšný pán nebo Městem chodí Mikuláš oplývá hustou pochmurnou atmosférou a výbornou kamerou. Herecky zde, s vyjímkou hlavní představitelky, vyčníval Oldřich Navrátil, který si střihl roli psychologa plného navrátivšího se entuziasmu naprosto bravurně. (16.12.2010)