Labyrint

Myslím, že s ničím neměl Kafka tak málo společného jako s praktikováním (židovského) náboženství, jakož i s pogromy, koncentračními tábory apod. I bez Kafky by to byl slušný mišmaš, ale pan Jaromil šel ještě "dál"... téměř v každé scéně pan režisér (M. Schell) křečovitě svírá  Kafkovu fotku ve zřejmé snaze o proniknutí mistrova ducha do všech koutů židovských dějin (!!!)... Za mě hloupé a navíc nesmyslné a bezúčelné. (16.06.2024)

Svébytný Jirešův pokus o artový film s prvky dokumentu ve mně vyvolává rozporuplné pocity. Oceňuji režisérovu snahu vytvořit poměrně experimentální drama, které není klasickým hraným životopisným snímkem ani klasickým dokumentem, dokonce i v rámci kategorie „film o (fiktivním) filmu“ se jedná o dost nekonvenční záležitost. Náhled do práce autorského režiséra, který studuje různé prameny, sbírá a třídí si materiály na svůj nový film, nabízí nepochybně zajímavé úvahy i nespočet pěkných odkazů určených pro rozhleděného diváka. Ve flashbacích ze života spisovatele Franze Kafky (včetně parafráz z Kafkových stěžejních děl) zase dýchá slušná dramatická atmosféra. Problém je, že výsledek tvoří dost roztříštěné a zmatené leporelo, v němž ani ta atmosféra a údernost vybraných pasáží nevydrží působit na diváka dostatečně výrazně, jsou-li jednotlivé útržky (dramatický příběh + filosofické úvahy + zpovědi různých postav + historické pozadí + ukázky z jiných filmů či dokumentů..) střídany někdy až příliš chaoticky. Nejednou mě dost rušila vyprávění postav (nejen) Kafkových příbuzných a známých, která mají asi připomínat dokument plný zpovědí lidí o jedné osobě, ale současně ty zpovědi jsou mnohdy sehrány jako podivné divadelní monology. Také ony dokazují, že ne pokaždé musí vzniknout z formálně neotřelého snímku zaručeně filmový klenot. Labyrint jím dle mého názoru příliš není, vnímám ho spíše jako zajímavé svědectví jednoho z marných pokusů některých tvůrců navázat na novou vlnu 60. let i těsně po pádu železné opony. 60% (30.10.2020)

"Všechno je tak absurdní, tak propojené, tak složité…" Nic nevystihuje tento Jirešův "experimentální film" lépe než závěrečná slova jeho hlavního protagonisty, jakéhosi zahraničního režiséra, když v samém konci snímku dochází k závěru, že z uvedených důvodů není schopen film o Franzi Kafkovi natočit. Téma antisemitismu a holocaustu je pro mě vždy hodně silné, takže byly chvíle, kdy se mě film poměrně hodně dotýkal. Ale ona Jirešova snaha propojit Kafkovy životní osudy (a třeba jeho vztahy ke svému otci či k ženám) s tématem nejen zmiňovaného holocaustu ale třeba i s Golemem rabiho Löw, to jsem opravdu moc nepobral. Pokud si onen zahraniční režisér v úvodu vytyčil za cíl odpovědět na otázku "kdo byl Kafka doopravdy, a ne co z něj udělali kafkologové" a "najít klíč k k jeho životu, něco jako kompas", tak se obávám, že se v tom musel nejen onen režisér ale především divák tohoto snímku postupem času totálně ztrácet. Neříkám, že ve filmu nezazněly zajímavé myšlenky (viz třeba "výlučnost vzbuzuje nenávist") a že zde člověk nemohl dozvědět zajímavé informace (např. upozornění na to, že jedním z témat, které se zrcadlí v Kafkových dílech je vina nevinných). Přesto tento "kafkologický labyrint" v podání Jaromila Jireše pro mě zůstane spíše zklamáním. (10.01.2023)

Tento ťažký dokumentárny film sa snaží vyrozprávať príbeh tápajúceho režiséra, ktorý ma značné problémy s úlohou natočiť film o najznámejšom českom Židovi Franzovi Kafkovi. V snahe pochopiť jeho myšlienky sa vydáva na cestu svetom Kafkovej tvorby a zároveň aj na púť dejinami perzekúcie Židov. Nosnou myšlienkou sú tie z obdobia 2. svetovej vojny kedy už 24.1.1939 poveril ríšsky maršal Hermann Göring (ten bol vybavený plnou mocou od Hitlera na koordináciu protižidovských opatrení) Reinharda Heydricha vyriešením židovskej otázky. V samotnom Protektoráte Čechy a Morava už 20.2.1940 boli zakázané židom návštevy divadiel a kín. A potom nasledovali ďalšie zákazy od 1.3. mali vo svojich pasoch symbol J, 1.5. otvorili najväčší koncentračný tábor Osvienčim, od 17.5. nesmeli navštevovať sady a parky, od 15.6. nesmeli jazdiť taxíkom, od 15.8. nesmeli vstúpiť do reštaurácii a kaviarni, od 1.9. nesmeli chodiť do lesa, od 1.11. sa nesmeli sťahovať. V roku 1941 od 1.9. museli nosiť Dávidovu hviezdu, nesmeli chodiť do knihovni, na pošty a zároveň mali zakázaný prístup aj do synagóg. Ale aj samotná tvorba Kafku bola rozporuplná odráža rozpory doby ale hlavne jeho osobnú duševnú rozpoltenosť. Premietajú sa v nej hradby sociálnej, národnostnej a rasovej odlišnosti. Franz Kafka uviedol do literatúry nový literárny smer existencializmus, smer, ktorý sa zaoberá bytím človeka. Vyjadruje sa ku genocíde o ktorej rozmeroch v dobe smrti nemohol ani tušiť. (23.03.2017)

Mě se tyhle experimentální filmy pohybující se mezi něčím a ničím moc nelíbí. Jako diváci sledujeme tvůrčí práci režiséra, který se snaží pochopit a nalézt cestu k někomu tak složitému jako byl Kafka. A nedaří se mu to. Zjišťuje totiž, že sám F. K. měl leckdy dost kontroverzní názory, ale nenacházíme definitivní odpovědi proč. To vše probíhá různorodou imaginární tvorbou, která se vrací pomocí různých scének do minulosti, ale též vychází z děl slavného autora. To vše pak porovnává s realitou, která nastala po Franzově smrti - koncentráky, genocida, vyhlazení židů. Je to temné, nudně a nezáživně vyprávěné, prim hrají stíny a tma. Chápu, jde o souznění atmosféry s daným tématem, ale autoři ve svých myšlenkách vlastně nikam nedošli... (19.06.2024)