Potopa

Další z monumentálních filmů o historii Polska. Stopáž je monstrózní. Výprava, kostýmy, hromadné scény i koně jsou opět ve vynikající a vysoké kvalitě. I ta romantická linie zdá si mi lépe propracovanější. Je to snad až arogantní odvaha, když se někdo pokouší stvořit něco tak mohutného. Ale povedlo se. Sice je pravda, že Švédové jsou hybnou silou, ale především se zde řeší vnitrostátní potyčky, intriky, občanské bojůvky a osobní potřeby, které jsou nadřazené nad státní. Hrdina příběhu, vojenský velitel Andrzej Kmicic (skvělý Daniel Olbrychski), prodělává ukázkovou proměnu. Mění jeho lidské vlastnosti, utlumuje jeho krvavou nespoutanost a divokost, dává mu šanci na napravení všech svých zločinů a chyb a dělá z něj ideál muže i hrdinu národa. Osudová femme fatale je zde urozená a ctnostná Olenka Billewiczówna (Malgorzata Braunek), vzbuzující žádostivost u nejednoho urozeného muže. Stranu Zla, zrádců a intrikánských prospěchářů zastupuje litevský kníže Janusz Radziwill (Wladyslaw Hancza), toužící po královské koruně, neméně ambiciózní a navíc prostopášný Boguslaw Radziwill (dobrý Leszek Teleszynski), Radziwillův vojevůdce Kuklinowski (Arkadiusz Bazak), a švédský král Karol X Gustaw (Leon Niemczyk). Stranu Dobra a Pravých Poláků zastupuje starý známý a věrný vojevůdce Michal Wolodyjowski (Tadeusz Lomnicki), důvtipný vojevůdce Jan Onufry Zagloba (Kazimierz Wichniarz), věrný Kmicicův pomocník Soroka (Ryszard Filipski), svérázný Kiemlicz (Franciszek Pieczka), jeho synové Damian (Leslaw Janicki) a Kosma (Waclaw Janicki), královský vojevůdce Stefan Czarniecki (Wieslaw Golas), a samozřejmě polský král Jan II Kazimierz (Piotr Pawlowski). Je to monumentální až monstrózní dílo, které si ale překvapivě dokázalo udržet slušnou kvalitu. (01.02.2015)

Přímo dechberoucí převedení Sienkiewiczova románu na filmové plátno, jehož atmosféra z filmu přímo sálá. Krev je krvavá, šavle rezaté, všude bláto a sníh. Tohle se dnes už bohužel netočí. Bez digitriků a hyperakční kamery se zřejmě neobejdem. Navíc s výtečnou hlavní postavou - plukovníkem Ondřejem Kmiticem, který není neprůstřelnou snůškou všech ctností, ale obyčejným zranitelným chlápkem s množstvím mušek a much ve výborném podání Daniela Olbrychského. (10.12.2008)

Ačkoliv nemám rád válečné filmy, posuzuji tento jako film historický, natočený víceméně dle pravdivých událostí a dle románu Henryka Sienkiewicze. V tomto směru jde skutečně o velkolepé filmové dílo (není bez zajímavosti, že Jerzy Hoffmann je v Polsku veden v seznamech Židů a komunistů). Co se ale týče vlastního filmu: ó, kdyby tak Češi dokázali natočit alespoň něco podobného např. na téma Bílé hory (ale podle pravdy, ne ideologicky v duchu masarykovském, nebo komunistickém či současném liberálně - relativistickém)! (30.05.2009)

Už jsem se o polácích a jejich umění ztvárnit historická díla zmiňoval pochvalně v Křižácích, kteří byli ponurejší a syrovější než Potopa. Potopa ztvárňuje ale už novější dobu - 30.letou válku a vše co k ní patří... Nezapomenutelná byla scéna, když hlavnímu představiteli (D.Olbrychski) pálili bok (chuťovka) a na jeho krmení švédského děla :-) (08.03.2005)

"Potopa" možná postrádá rychlý spád a vybroušenost akčních scén pozdějšího "Ohněm a mečem", osahuje ale všechno, co divák od Hoffmanova historického velkofilmu očekává - dokonalou a historicky věrnou výpravu, velkolepé bitevní scény, sympatické herecké výkony (kromě suverénního Olbrychského a jeho partnerky mne zaujali hlavně F. Pieczka a Bruno O´Ya) i romanticko-dobrodružnou linii a milostnou zápletku. Co se předlohy týče - Sienkiewiczův román je i dnes strhující četbou, zájemcům o podrobný a téměř vyčerpávající pohled moderní historiografie na dané období polských dějin a historické osobnosti vystupující v "Potopě" bych ale doporučil knihu švédského historika Petera Englunda "Nepřemožitelný. Historie první severní války" (česky NLN, 2003). (23.06.2007)