Pan Wolodyjowski

Postava neporaziteľného šermiara - hrdinu Juraja Michala Wolodyowského (1626-1672) sa ako jedna z mála postáv (ešte aj tučný pán Zagloba) objavuje v každom diely Sienkiewiczovej národnej trilógie, no až v tejto časti sa predstavuje v hlavnej úlohe. Herec Tadeus Lomnicki sa do postavy vcelku hodí, škodou však je, že jeho charakter nie je dostatočne vykreslený a povedal by som, že občas spadáva do miernych groteskných rovín. Celkovo až patetickým dojmom vyznieva celá prvá polovica, ktorá sa aj vďaka vtipným výstupom výborne zahraného pána Zaglobu (M. Pawlikowski) dostáva do odľahčujúcich situácií, problémom i tak ostáva sa miestami cez ňu prekúsať. V poslednej hodine sa film naozaj vysoko zlepšuje pričom sa je naozaj načo pozerať. Záverečné obliehanie hradu Kamenec nespočítateľnou tureckou armádou ma svojou opulentnosťou uchvacovalo už ako malého, keď som film prvý krát videl (vždy som tomuto žánru holdoval) a mal som ju vtedy za najväčšiu bitku akú som dovtedy vo filmoch videl. Na moje potešenie bolo po rokoch nadšenie rovnaké a myslím, že Pán Wolodyjowski sa i dnes v tomto ohľade môže smelo rovnať súčasným najväčším hollywodskym veľkofilmom. (napísané 14. 6. ´09) (27.09.2007)

Ač se jedná o třetí díl historické trilogie, Hoffman jej natočil jako první a je to poznat, jedná se o nejslabší článek. Lze jej srovnávat s Potopou, protože ta je k němu rokem vzniku nejblíže (první díl Ohněm a mečem vznikl až o 30 let později, samozřejmě s jinými technickými možnostmi natáčení). A v tomto srovnání je poznat, jak Hoffman postupně zraje. Zatímco Pan Wolodyjowski, který trvá 2,5 hodiny, obsahuje dost hluchých míst a občas jsem se opravdu neubránil sledování časomíry, pětihodinovou Potopu jsem absolvoval v napětí a "na jeden vrz" (a to jsem se začal dívat ve 21:30). Oproti Potopě se také nepříliš povedl scénář a finále filmu. Ukončení Wolodyjowského kariéry proběhne tak nějak mimochodem (za opravdové vyvrcholení se dá spíše považovat narážení na kůl ve dvou třetinách děje) a kdo nečetl Sienkiewiczowu trilogii (já naštěstí ano), nebude mu u některých postav moc jasná motivace k jejich činům (naproti tomu Potopa je dílem samostatně životným a vychutnají si ji i předlohou nepoznamenaní čtenáři). Po zhlédnutí celé trilogie bilancuji: Potopa*****, Ohněm a mečem****, Pan Wolodyjowski*** (07.08.2009)

Polské historické filmy mám rád. Je na nich vidět, jak moc mají Poláci rádi svou bohatou historii. I takový je Pan Wolodyjowski. Krásně natočený, výborné masové scény, dojem kazí jen některé okatě špatné souboje. Dolů s hodnocením jdu proto, že po celé dvě a půl hodiny se nepodařilo udržet nastolené tempo. Ze zfilmovaných Sienkiewiczových děl tak u mne vítězí Křižáci. Celkově lepší 3*. (08.10.2009)

Historický román, u kterého jsem se nakonec pobavila nad některými hereckými výkony. Na svou dobu zajisté dobré. Dnes už to možná může působit trochu komicky, ale pořád to má nějaké své dobré věci. "To nic", které zaznělo na konci, mě asi dostalo nejvíce. Já bych stejnou cestou jako hlavní hrdina nešla, ale jeho hrdinský čin chápu a obdivuji. (29.04.2011)

Když jsem tenhle film viděla před mnoha lety, později jsem ho ohodnotila třemi hvězdami. Ale po současném shlédnutí zkrátka jednu hvězdu přidám. Historie mě bere a tato postava jak mentálně, tak fyzicky, je opravdu zajímavá. Pan plukovník byl drobné postavy, leč šermíř velmi zdatný, inteligent, a svoji ženou milován. Krásná Barbara Brylska byla třešničkou na dortu a Daniel Olbrychski vytvořil nepřátelského démona. A vážení, všimněte si kostýmů, byly vymazlené do posledního historického detailu. (25.07.2016)