Pád Itálie
Pad Italije
The Fall of Italy
Obsahy(2)
Porážka Itálie v roce 1943 a odchod italských okupantů vyústil v paniku, krvavé střety, krutosti a pomsty. V malém rybářském městě na ostrově Šolta v chorvatské Dalmácii popraví partyzánský velitel Davorin svého přítele a spolubojovníka Nika s jeho milenkou Krasnou, neboť ta kolaboruje s Italy a oba se dle názoru strany chovají nemorálně. Davorin si vezme za ženu krásnou Veroniku, dceru tamního boháče a zrádce. Poblouzněn manželským životem podcení riziko napadení, a tak se po kapitulaci Itálie na ostrově vylodí nacisté s chorvatskými ustašovci, srbští četníci a nakonec i Čerkesové. Ti všichni brutálně terorizují ostrovany, pro které jsou partyzáni jedinou nadějí... Film Pád Itálie volně navazuje na slavnou Okupaci ve 26 obrazech, kterou Zafranovićova válečná trilogie začala. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (37)
,,Divadlo, všechno je divadlo!" Druhá část trilogie také hledá odpovědi na otázky spojené s válkou, násilím, zabíjením a mocí. Čarokrásné impressionistické obrazy přístavu i ostrovní krajiny vytváří kontrast k dramatům, jež válku provází. Fašismus, komunismus, nacionalismus, ale i křesťansví, které lze tak snadno zneužít, se zde navzájem střetávají, avšak jako dobré nelze vybrat ani jedno. Ostrované se stávají pouhými oběťmi, které nejprve vykořisťovali kapitalisté, a pak jim železnou rukou začnou vládnout komunisté. Při sledování osudu jedné z postav si člověk hned vybaví politické procesy namířené proti vnitřnímu nepříteli i heslo: revoluce požírá své děti. Přibylo více mystických až snových pasáží doprovázených lyrickou hudbou. Scény oslav, procesí, svatby i drancování jako by se inspirovaly v nejlepších Jakubiskových filmech. Zejména šílenství v boháčově domě připomene Jakubiskovu fantazijní poetiku. Doprovodný chorál jest velmi podobný Orffově Carmině Buraně. Našinci se jistě vybaví filmy z období kolektivizace, když jedna z postav křičí: ,,Všechno je lidu!...odnes to domu." Nadčasové dílo. ()
"Ja ljubju komunistov, ale mjortvych...!" Pri predchádzajúcom filme L. Zafranoviča Okupácia v 26 obrazoch som trochu trpel, pretože sa nuda dostavovala častejšie než je zvykom. Dobrá správa je, že tu sa režisér rozhýbal a naťahovaný je trochu iba úvod. Potom to pre obyvateľov ostrova i diváka začína byť divoké. Na jednej strane taliansky fašisti a Ustašovci na druhej komunistický partizáni a srbský četníci. Drsnosť a krvavosť niektorých scén je na vtedajšiu dobu silná a pripomenie i tú jednu silnú scénu z autobusu vo filme Okupácia v 26 obrazoch. Podrezanie malého chlapca na voze vyholenými srbskými četníkmi so mnou dosť zamávalo. Ako píše Venkovan, je otázne, ako to v skutočnosti bolo, ale takéto menšie tragédie za ktoré je zodpovedná iba skupina jednotlivcov sa počas vojny bohužiaľ stávali často. Filmu sa celkom slušne podarilo vykresliť situáciu na Balkáne, nejaká komunistická propagandu tu je, ale nie až v takej miere ako som očakával. Slabé štyri hviezdy. 70%. ()
Vesničané a občanská válka v Jugoslávii, respektive v Chorvatsku. Jednou to jsou Němci, kdo je ohrožují, potom partyzáni, ustašovci, srbští četníci, bělogvardějci a nakonec komunisté. Před nikým nejsou v bezpečí, vždycky to odnesou nevinní lidé. No, nevinní. I mezi vesničany se najde odporná lůza. A taky zrádce. Na osudu velitele komunistických partyzánů je popsána celá tragédie, jakou přinesla nejen druhá světová válka, ale i dění po ní. Dění, o kterém se moc nemluví, nepíše, netočí filmy. Proč? Protože je asi těžké vybrat kladného hrdinu, kterému by divák uvěřil. Nikdo totiž nebyl bez viny, a tak tomu bude i v naší historii. Za tuto otevřenou zpověď dávám plný počet. ()
Film bořící mýty o hodných odbojářích a zlých okupantech. Na svou dobu odvážně kritizuje stranický dogmatismus komunistických partizánů a jejich pohled na svět určovaný "třídním postojem". Zafranovičovi se zde podařilo ukázat složitost tehdejší politické situace v okupované Jugoslávii, kdy proti sobě stály nejen cizí a domácí vojenské jednotky, ale často i členové jedné rodiny. Jestliže v "Okupaci v 26 obrazech" režisér s šokující otevřeností předvedl zvěrskou brutalitu ustašovců, v "Pádu Itálie" se podobným způsobem vyrovnal s řáděním srbských četniků a bělogvardějských kozáckých jednotek. ()
Přiznávám se, že jsem tento snímek absolutně nepobírala. Z polospánku mně probíraly pouze výroky jako: Bůh stvořil nebe, ďábel stvořil peklo, Bůh stvořil muže, ďábel stvořil ženu, Bůh stvořil ovci, ďábel stvořil kozu, Bůh stvořil dobrotu, ďábel stvořil zášť. A ta puška tady (na oltáři) bude místo svíčky - nějak podobně to tam zaznělo. ()
Reklama