Jak dopadají zoufalci?

Takový trošičku nerozhodný cosi, co místo nabízejícího se přerodu Jakea sleduje spíše kriminalizaci odcizenýho synáčka. Atraktivita se dostavila, jelikož Maoři a jejich současnej svět jsou pro našince neoukoukaní + zavšivená komunita gangu chytá u protinožců obligátní "madmax feel" (všudypřítomná kůže, bordel a rozflákaný káry). Ergh, ale já bych radši ten Jakeův příběh, kurňa - a ten zůstal v náznacích (film je relativně krátkej a sleduje spíš Sonnyho dějovou linku). Plusem budiž fakt, že nedochází k žádný glorifikaci a výrazným satisfakcím - stále se klade důraz na fakt, že všechno vykonávaný dobro jen mírně hasí fatální důsledky činů Jakeovy brutální povahy a minulosti. V zájmu příběhu by bylo fajn, kdyby někdo zfilmoval i poslední část knižní předlohy. Což se už nestane - uplynulo moře času a stárnoucí Morrison (v obou filmech excelentní) dnes rozbíjí držky jako Boba Fett. (09.01.2022)

Navázat na tak intenzivní film, jakým je Once Were Warriors není vůbec záviděníhodná situace. Běsnění Jakea Hekeho, který se z milého a milujícího chlapíka změnil v mžiku oka v monstrum, pohltilo první díl takovým způsobem, že šokovaný divák do závěrečných titulků doslova nedýchal. Temná a depresivní atmosféra bezútěšnosti s druhým filmem pomalu mizí a nastupuje tradičnější rodinné drama o vypořádání se s vlastními běsy a touze naleznout odpuštění. Jedná se ale o skoro stejně silný zážitek -- a to hlavně díky Temuera Morrisonovi, který v té hrozivé hordě svalů nachází nepatrné kousky citu a pomalu dostává sledujícího na svou stranu. Celý první film je Jake člověk semletý chlastem, vlastní neukotveností a nulovou sebeúctou, která jej žene do záhuby. Na konci druhého dílu je to člověk snažící se nalézt správnou cestu a uvědomující si svou ztrátu ... stále zoufalec, ale rozhodně bojující ... (18.07.2008)

Podle mě o chloupek lepší než jednička, která mi přijde přeceňovaná. Temuera Morrison je opravdu zajímavý charismatický herec. Scény s ním mě bavily nejvíc. Konec trochu náhlý a rychlý, ale jinak to nebylo špatné drama. Jo a abych nezapomněl... ty akční scény opět jak z grotesky, ale o těch to přece nebylo. 77% (12.11.2013)

Podľa mňa je tento sequel rovnako dobrým a pôsobivým filmom ako Once Were Warriors. Jakeov asociálny spôsob života, nekonečné chľastačky a časté excesy, ktorými strpčoval život svojim najbližším by na utiahnutie celého pokračovania už asi nepostačovali, preto bolo potrebné príbeh presunúť z interiéru unimobunkových domčekov do špinavých ulíc aucklandského predmestia a rozšíriť ho o zápletku s miestnymi gangmi, ktorú kvitujem. Celé to znovu stojí na suverénnom Temuerovi Morrisonovi, vizážou pripomínajúcom môjho obľúbeného novozélandského kickboxera s maorským koreňmi Raya Sefa. Jake Heke v jeho podaní má opäť gule a keď to roztočí, idú žarty bokom, škoda len, že Clint Eruera, stvárňujúci jeho syna Sonnyho, ktorý mu tu mal sekundovať nie je ani z časti tak dobrým hercom ako Temuera... (27.10.2017)

Ohromně se mi líbilo jak vlastně ošklivě byly oba tyto novozélandské filmy natočeny - stejně špinavě jako ona doba, ono prostředí. Kdyby se tohoto tématu chopil dnešní tvůrce, autenticitu by přebyly vymoženosti dnešní doby a kouzlo by se rázem vytratilo. Tím, jak je snímek trefně utvořený, má cesta chvály ale končí. Oproti nekompromisní, pochmurné a až depresivní jednotce, která mě v jistých sekvencích dostávala až do kolen, se nám po pěti letech dostalo pouhopouhého vyprchání nedodělané látky, ze které vzniklo rodinné drama bez větší emocionální struktury. Film by se navzdory svému předchůdci dal pustit, mimo několika krvavých či sexuálních scén, i menšímu dítěti, které by jej bralo jen jako obyčejný snímek o rozpadlé rodině. Ta absence Lee Tamahoriho zde byla hodně cítit, i tak jsem ale vděčný, že se agresor Jake vrátil ještě jednou, přestože ve velmi odlišné podobě. (04.09.2018)