Richard Jewell

Charakteristika hlavního hrdiny coby snaživého trouby mě místy dost iritovala bez ohledu na to, že takovým člověkem skutečný Richard Jewell zřejmě byl. I proto mě dopad dehonestace jeho osoby na něj a jeho matku nechával chladnějším, než by bylo záhodno. Naopak manipulace ze strany FBI a médií dokázala nakrknout a možná je škoda, že samotné vyšetřování ze strany úřadu nedostalo trochu větší prostor, protože takhle to působilo až moc amatérsky. Agenti by pak třeba nepůsobili jako čistokrevní záporáci a divák by měl větší šanci jejich postupy pochopit. Na druhou stranu pokud FBI takhle skutečně pracovala, tak potěš koště. Herecky OK a i když mi titulní postava k srdci úplně nepřirostla, Hauser jí zahrál výborně. 75% (18.06.2020)

Jak se z národního hrdiny stane nepřítel číslo 1. Clint Eastwood sice stárne (na jaře mu bude 90 let!!), ale nepolevuje. A znovu je velmi intenzivní. I samotné bezmála třicetiminutové čekání na nemilou událost z koncertu v průběhu letní olympiády má tempo, tah na bránu, diváka vtahuje. Následuje několikeré selhání profesní etiky (začne to u Olivie Wilde, následuje dalšími senzacechtivými novináři, všemu předchází kroky zoufalých agentů, kterým při vyšetřování chybí stopy). Od začátku víme, že prosťáček Jewell pachatelem není, kromě úkonů FBI i tlaku médií sledujeme dopad na sekuriťákovu matku. Do široka rozkročené polohy morálky jsou zajímavé a hlavně fungují, samotná práce novinářů a agentů má naopak podivný vývoj a chtělo na tom ve scénáři ještě (docela dost) zapracovat. Baví naopak přestřelky s právníkem v podání v posledních letech nesmírně zajímavého Sama Rockwella. Vitální Eastwood si vybral další z reálných životních osudů, ač jsme o nějakém Jewellovi kdysi slyšeli, dávno jsme zapomněli (stejně tak vyzdvihl nouzově přistávajícího pilota Sullyho, hrdinský čin ve vlaku mířícího do Paříže nebo „hrdinu“ v podobě nejúspěšnějšího amerického odstřelovače v Iráku). Jeho hon na moderní čarodějnici má své momenty, je poctivý, i když tentokrát se o nějaké překvapení nebo silnou pointu nesnažil. Snažit se měl ale víc v otázce emocí, to bych mu vytknul. Možná se sluší připomenout, že pachatel stojící za výbuchem, po kterém zůstali mrtví a přes 100 zraněných, spravedlnosti unikal více než pět let. Pravicový extremista nakonec dostal doživotní trest. 75% (10.02.2020)

Looser, tlouštík, otloukánek, jeliman, pak hrdina, zločinec a mučedník. Na krátký život jednoduchého chlapíka až příliš rolí a situací, kterým musel čelit. ___ Clint vypráví úsporně, i výbuch bomby je neefektní. Víc napětí dokáže vzbudit prostým rozvazováním baťohu, protože divák už předem ví, co je uvnitř. ____ Příběh Richarda Jewella je smutný a varovný - prudké odsudky, okamžité mediální lynče, nenávist davu rozdychtěná anonymitou a přístupností sociálních kanálů – to dnes zažíváme mnohem častěji a mohutněji než před čtvrtstoletím. Richardu Jewellovi se nedá přes jeho prostomyslnost, až dětinskost, nefandit. A Paul W. Hauser ho hraje skvostně: litovala jsem ho, jako malou myšku, která stojí sama proti hroznýši. ____ Ale Clint si znovu vybral až moc přímočarou cestu. Jewellovy prohřešky z minula otupil, ukázal je jako pouhá nedorozumění nebo přílišnou pracovní důslednost, z novinářky zase udělal hyenu bez skrupulí a z agentů FBI bandu tupců, která chce mít hlavně odškrtnuté jedno vyšetřování a lidský život jim nic neříká. Kamarádský advokát je plochá, kašírovaná postava. Jenomže já tohle Clintovi úplně nežeru. Vím, jak vykreslil letecké vyšetřovatele v Sullym a byl to vůči nim nespravedlivý obrázek. _____ A to teď, podle mě, opakuje. Ne do takové míry, jako v Sullym, agenti FBI se v tomto případě opravdu nezachovali nejlépe, ale že by spadli až do takových tupostí a podrazů? Clint podřídil příběh dramatizaci, ale když je to příběh vyprávějící o zdrcující síle masy a médií, tak je to až nechtěně ironické. A nenápadně dojemné zase je, jak úplně každému tam šlo o jeho vlastní sobecké cíle (mít sólokapra, co nejrychleji vyřešit pracovní úkol, získat provizi) a jedině jednoduchému Richardovi šlo o vyšší cíle – bránit lidi. ___ Clint vypráví úsporně, s kamerou si moc nehraje, střih je popisný, což v případě takto autentického příběhu není na škodu. Překážela mi tam snad jen snová sekvence, ta byla zbytečně polopatická. SHRNUTÍ: První informace jsou téměř vždy nepřesné, když už ne rovnou zavádějící. Vždycky s názorem počkejte, až budete mít dost údajů. Nenechte se nikdy strhnout k rychlému soudu. (16.06.2020)

Richard Jewell je řemeslně natočené životopisné drama, které zaujme diváka zejména silným námětem a přesvědčivými výkony hlavních postav v čele s civilním P. W. Hauserem, bodrou Kathy Bates a suverénním Samem Rockwellem. Člověk nepřestává žasnout nad tím, že Clint Eastwood dokáže v tak vysokém věku stále natočit snímek s uceleným příběhem a nenásilnou gradaci událostí, které před téměř pětadvaceti lety otřásly veřejností. Opravdu před ním smekám! V případě hlavní postavy platí dvojnásob pořekadlo "pro dobrotu na žebrotu" a je vážně šílené, jak se může člověku lusknutím prstu změnit život z hrdiny na teroristu. I přes pomalejší tempo je film vyprávěn tak poutavým způsobem, že ty dvě hodiny v kině utečou jako nic. Kvalitní filmový zážitek zaručen! (20.01.2020)

Další Clintova vyladěná pecka. Hladce klouzající příběh ještě podtrhují herecké výkony. Tahoun Sam Rockwell podporuje Housera v každé společné scéně. Chvíle Richardova rozčilení tak nádherně vynikají. Olivia Wilde jako tvář médií mohla velmi snadno spadnout do klišé, ale nakonec překvapivě válí a Hamm jako amorální zmrd z FBI je ztělesněním všeho co na represivním aparátu nesnášíte. Ve finále jde o další bitvu člověk vs vláda a média, ale natočenou s takovou grácií, že tam tu pátou hvězdu vlepím. Příběhy o tom, že ani vláda, ani média nemají vždy pravdu se neomrzí. Zvlášť v této době. (18.11.2020)