Réžia:
Jaromil JirešScenár:
Jaroslav DietlKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Vadim PetrovHrajú:
Miloš Kopecký, Marie Brožová, Martin Růžek, Zlata Adamovská, Alena Vránová, Jaroslav Satoranský, Pavel Zedníček, Karel Augusta, Soběslav Sejk (viac)Obsahy(1)
Známý pražský advokát JUDr. Oldřich Lukášek má byt s výhledem na Vltavu, a přátele v pražské kavárně Slavie. Přesto uposlechne svého lékaře, aby se přestěhoval z Prahy na venkov. Jeho novým působištěm se tak stává malé městečko Mezihoří a prvním případem stará venkovská babička Márová, které synovec dluží sedm a půl tisíce korun a odmítá je vrátit. Jako odměnu za pomoc obdaruje vděčná babička Lukáška králíkem. Přestože je brzy zavalen dalšími případy, od vykradače aut Pastyříka až po žárlivce Vránu, který v hádce bodl svou družku, jeho hlavním zájmem zůstává causa králík, tedy babička Márová... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (100)
NEEXISTUJE TOTIŽ ŽÁDNÁ MALÁ NEBO VELKÁ NESPRAVEDLNOST. NENÍ NESPRAVEDLNOST ZA SEDM A PŮL TISÍCE, ZA SEDM A PŮL MILIONU NEBO ZA SEDM A PŮL KORUNY! VŠECHNY JSOU STEJNÉ! PROTOŽE V PODSTATĚ EXISTUJE POUZE JEDNA JEDINÁ NESPRAVEDLOST. A NÁM NEDAL NIKDO PRÁVO SOUDIT, ZDA JE MALÁ NEBO VELKÁ. TO BY BYL ZAČÁTEK NAŠEHO KONCE. A ZAČÁTEK KONCE KAŽDÉ SPRAVEDLOSTI. ()
Klasická Dietlovina o malých velkých problémech obyčejných lidí, tentokrát v celovečerním formátu. Jako první věc na filmu mě upoutala především úvodní melodie Vadima Petrova s působivou melodií hranou smyčcovým orchestrem, v kombinací s titulky protkávanými černobílým (sépiovým) sestřihem různých momentů ze života pražského advokáta. Samotný příběh o drobných soudních sporech na venkově je zajímavý, lidský, s příjemným obsazením (Adamovská, Kopecký, Satoranský), dobrým scénářem a vykřeslením charakterů mnoha postav, ale trochu takový bez výraznější atmosféry či větších humorních odlehčení (jako komedii bych Causu Králik snad ani neoznačoval). Líbil se mi, ale moc důvodů k opětovnému zhlédnutí jsem zatím nenašel. Ovšem tíseň z prožití chvil v komorní soudní síni podpořena kvapkáním vody z navlhčeného stropu, to se mi líbilo. Určitě bych nechtěl figurovat na žádné straně či pozici v podobných soudních řízeních a s prohlášením dr. Lukáška, že ,,neexistuje žádná menší nebo velká nespravedlivost" a ,,všechny nespravedlivosti jsou stejné" bych osobně asi taky úplně nesouhlasil. 65% (Filmová výzva 2019: Idée_fixe) ()
Tak tyhle peripetie právnického stavu z období normalizace se nikdy nezařadí do zlatého fondu československých filmů...a to i přesto, že tu po roce 1989 máme onu problematickou kontinuitu právního řádu... a dokonce ani kvůli faktu, že tohle točil v normalizační éře právě Jaromil Jireš, tvůrce takových skvostů Nové vlny, jako byl Žert či Valerie a týden divů...jedině charisma Miloše Kopeckého tuhle ,,komedii" drží nad vodou... ()
Zajímavý snímek a sonda do života jednoho stárnoucího advokáta, který stůj co stůj musí bránit čest staré tety, jejíž chamtivý a arogantní synovec nehodlá zapůjčené peníze vrátit. Mám však výhradu, o komedii se zde skutečně nejedná, spíše, když už, tak o tragikomedii s velice dramatickou "celospolečenskou" zápletkou. ()
Miloš Kopecký jako specialista přes prkotiny v poněkud banálním filmu o malých prohrách na malém městě. Od scénáristy Dietlova formátu by jeden čekal přece jen víc, zvlášť když uvážíme, jak brilantně si dokázal poradit se svými seriálovými hrdiny. Každopádně si nelze nepovšimnout, že režisér Jaromil Jireš obsadil některé postavy zcela proti zavedenému stereotypu – nepamatuji si, že by ještě někdy potom vytvořil Jaroslav Satoranský tak výraznou negativní roli. ()
Galéria (5)
Zaujímavosti (2)
- Snímek byl v roce 1980 vybrán do soutěže Un Certain Regard festivalu v Cannes. (trojúhelník)
- Scény v restauraci byly filmovány na rozhledně Bramberk, dále se filmovalo v Lučanech nad Nisou, Haraticích a v Železném Brodě. (M.B)
Reklama