1945

Maďari iba nedávno získali oscara za najlepší zahraničný film a s vojnovou tématikou po chvíli bodujú znova. Film je čiernobiely, môžme ho už zaradiť skôr do kategórie povojnový, ale stále sme v období, keď je všetko veľmi čerstvé. Príbeh o dôsledkoch rozkrádania židovského majetku počas vojny je viacmenej konverzačný, zámerne provokatívny k ľuďom a rodinám, ktorí nemali čisté svedomie a vďaka čiernobielej farbe možno povedať, že je aj umelecky ladený. Akčné scény tu nehľadajte, predídete sklamaniu. 80%. (26.12.2018)

Skvěle natočená atmosférická a delikátní záležitost o síle lidské morálky a špatného svědomí, jejíž hlavní síla tkví mimo jiné v postupném budování napětí, což vyvrcholí ve finální silnou katarzi. Snímku 1945 rovněž hraje do karet fakt, že je celý natočen v černobílém spektru, takže ve finále Vás film vtáhne ještě o kus více. Nebýt tedy "těžkopádného" začátku, o plném hodnocení by již nemohl být pochyb. Avšak i přes tento drobný nedostatek se na poli dramatických filmů jedná o zářivý filmový klenot, jenž by neměl v žádném případě zapadnout prachem. (08.06.2018)

V 0:52'52'' filmu, kedy sa dve ženy rozprávajú pri príprave svadobnej hostiny, všimnite si tú staršiu, sediacu za vrchstolom a zároveň v hlavnom zábere. Má oblečenú zásteru s ''istými" vzormi. Dajte si pauzu na vašich prehrávacích zariadeniach a pozorne si pozrite, čo to vlastne za vzory sú ;-) P.S. Išlo o režisérov zámer, alebo náhoda? (23.06.2018)

Nemohla jsem se ubránit dojmu, že si film hraje na artové kousky 60. let. Nasvědčuje tomu i volba černobílé fotografie. Napětí je navozeno strohým hudebním podkladem a odtažitými dialogy. Napadlo mě, že těžké téma chce odlehčený přístup, lépe se navodí hravou bezstarostností a postupným přitvrzováním. Film 1945 je těžký od začátku až do konce a právě díky tomu nezbývá žádné úderné vyznění nakonec. (23.12.2018)

1945. Magické datum. Bezpochyby plné nadějí do budoucna, na nové začátky, třeba na svatbu a všeobecné veselí, které jakoby nabádalo k zapomnění na předešlá léta. Nic ovšem není tak snadné, jak si člověk zpočátku představuje, ještě je moc brzy se veselit, do prosluněné vesničky se pomalu, ale jistě, blíží stíny minulosti, jenž v sobě nesou nevýslovné a pro vesničany jen těžko představitelné zážitky plné krutosti a nelidskosti, o kterých nelze vyprávět, však ani není komu. Jsou tu a odpověď na jejich přítomnost si musí každý najít sám...nejlépe v sobě, ve svém svědomí. Přišel den, na který se nezapomíná. Minimalistický film, který ovšem hodně křičí a nekompromisně vtahuje diváka do své tíživé atmosféry, kterou dokonale podkresluje hudební doprovod. (02.01.2019)