1945

Mimoriadne silný a smutný obraz spoločnosti a povahy človeka ako takého sa podarilo zhrnúť v hodinu a pol dlhom čiernobielom filme. Ešte dlho mi v hlave bude znieť jeho vyvrcholenie a to množstvo emócii, ktoré v človeku zanechajú. Odporúčam všetkými piatimi a to najmä v dnešnej dobe, kedy sme ochotní spochybňovať alebo zavrhovať našu vlastnú minulosť. (30.03.2019)

Arizace po více než 50 letech po "Obchodu na korze" a více než 70 letech po smotném fenoménu. I zde máme obchod, i zde máme oběšence. Zatímco v "Obchodě" jde o samotný akt, zde jde o těsně poválečné důsledky. A ty jsou stejně tak fatální. A co je zde způobilo? V podstatě nic! Vozka z pomocníkem vezoucí bedny a dva neznámí židé, vykračující za vozem, protože na voze pro ně nebylo místo. Poté co neochvějně vykonali to, co měli či chtěli, odjíždějí z vesnice pryč, aby se do ní již nikdy nevrátili. Toto mávnutí kouzelným proutkem, které Ferenc Török sleduje jako autonomní děj, vyvolává v obyvatelích vesnice bouřlivé reakce (a řekli bychom, máme-li čisté svědomí, nepatřičné). Arizované majetky nakonec zůstávají v rukou arizovatelů, ale nic už není takové, jaké to bylo dřív. Majetek jako by pozbyl na ceně a prestiži, a touha po něm, jakoby ztratila smysl. Pozn.: Skladatel soudobé hudby Tibor Szemző (dobře známý i u nás) našel adekvátní hudební výraz propojující obě dějové linie. (31.05.2018)

No, našťastie to nebola pičovina ako Židovský syn, čo vlastne ani nebol syn a aj tak to chytilo Oscara. Ten čiernobiely filter tomu dodal neskutočnú atmošku. Inak je to ale dosť jednoduché. Do dediny sa doterigajú dvaja židáci s dokerovanými rukami a cela obec ide hore piču, pebo pred pár rokmi ich na základe falošneho udania pár (desiatok ) vydeportovali. A pobrali ich majetky. Aj keď sa tvária že to bolo legálne, hlavne plešatý starosta, tlak a adrenalín stúpa stále viac. Do toho ožratí Rusáci, svadba, kurevníctvo a iné srandy z maďarského vidieka. Nemôžem povedať, že sa mi to páčilo, ale aspoň trošku to zaujalo. 2 z 5 (07.06.2018)

Wow. Hutné psychologické drama jako vyšité. Černota svědomí jedné maďarské vesnice dostane jednoho poválečného srpnového dopoledne pořádný šok, když se na nádraží zjeví dva navrátivší se Židé se dvěma zahadnymi bednami. A stojí to za to. Jejich příjezd působí jako rozbuška napětí, které svírá vesnici v mnoha rovinách. Příběhy svědomí jednotlivých postav a jejich démonů se tak mohou rozehrát, aby se v jednom dni jejich životy navždy změnily. Stylysticky ale i tématicky se mi neustále v paměti připomínala Hanekeho Bílá stuha. 1945 hraje na podobnou polemizující notu o zlu a vině, sleduje také několik samostatných více či méně propletených osudů jednotlivých vesničanů a zároveň drží černobílý standard s perfektní a vymazlenou kamerou. Jako bonus je tu i skvělý soundtrack. Rozhodně málo doceněný film. Aspoň prozatím. ||| DEF 2018 Brno, Scala (06.04.2018)

Nemohla jsem se ubránit dojmu, že si film hraje na artové kousky 60. let. Nasvědčuje tomu i volba černobílé fotografie. Napětí je navozeno strohým hudebním podkladem a odtažitými dialogy. Napadlo mě, že těžké téma chce odlehčený přístup, lépe se navodí hravou bezstarostností a postupným přitvrzováním. Film 1945 je těžký od začátku až do konce a právě díky tomu nezbývá žádné úderné vyznění nakonec. (23.12.2018)