1945

„Ty mě nemáš moc ráda, že?“ - „Já svého syna miluji.“ - „Taky ho budu milovat.“ - „Miluješ jen ten krám.“ A ani s tou láskou ke krámu to nebylo tak vážné…Zatímco Američané shazují atomovky na Japonsko, na druhé straně světa v Maďarsku se lidé pomalu vzpamatovávají z války, v jedné vesničce se dokonce chystá svatba. Jenže ono nestačí, že je ve vísce cítit napětí kvůli přítomnosti Rusů, teď ještě přijíždí 2 cizí Židé s neznámými úmysly, a ti jsou tu ještě méně vítaní, než sovětští „osvoboditelé“…Vystavění příběhu se mi líbilo. Nejde o nic převratného, prostě jen vše funguje tak, jak má. Příjezd cizinců se totiž rovná výbuchu nálože ekrazitu, a černé svědomí místních spustí řetězec událostí. A pak přichází na řadu to nejlepší na filmu, jeho atmosféra. Parné léto jde ze snímku krásně cítit (barva by tomu možná i přidala, ale černobílý obraz se sem hodí), a když se k němu přidá ještě dusno, strach a ticho před bouří, není se co divit, že všem začnou téct nervy. Závěrečná pointa pak vyvolá tu správnou katarzi. Za mě poctivé 4* směr Maďarsko. (03.05.2020)

Wow. Hutné psychologické drama jako vyšité. Černota svědomí jedné maďarské vesnice dostane jednoho poválečného srpnového dopoledne pořádný šok, když se na nádraží zjeví dva navrátivší se Židé se dvěma zahadnymi bednami. A stojí to za to. Jejich příjezd působí jako rozbuška napětí, které svírá vesnici v mnoha rovinách. Příběhy svědomí jednotlivých postav a jejich démonů se tak mohou rozehrát, aby se v jednom dni jejich životy navždy změnily. Stylysticky ale i tématicky se mi neustále v paměti připomínala Hanekeho Bílá stuha. 1945 hraje na podobnou polemizující notu o zlu a vině, sleduje také několik samostatných více či méně propletených osudů jednotlivých vesničanů a zároveň drží černobílý standard s perfektní a vymazlenou kamerou. Jako bonus je tu i skvělý soundtrack. Rozhodně málo doceněný film. Aspoň prozatím. ||| DEF 2018 Brno, Scala (06.04.2018)

Skvěle natočená atmosférická a delikátní záležitost o síle lidské morálky a špatného svědomí, jejíž hlavní síla tkví mimo jiné v postupném budování napětí, což vyvrcholí ve finální silnou katarzi. Snímku 1945 rovněž hraje do karet fakt, že je celý natočen v černobílém spektru, takže ve finále Vás film vtáhne ještě o kus více. Nebýt tedy "těžkopádného" začátku, o plném hodnocení by již nemohl být pochyb. Avšak i přes tento drobný nedostatek se na poli dramatických filmů jedná o zářivý filmový klenot, jenž by neměl v žádném případě zapadnout prachem. (08.06.2018)

Arizace po více než 50 letech po "Obchodu na korze" a více než 70 letech po smotném fenoménu. I zde máme obchod, i zde máme oběšence. Zatímco v "Obchodě" jde o samotný akt, zde jde o těsně poválečné důsledky. A ty jsou stejně tak fatální. A co je zde způobilo? V podstatě nic! Vozka z pomocníkem vezoucí bedny a dva neznámí židé, vykračující za vozem, protože na voze pro ně nebylo místo. Poté co neochvějně vykonali to, co měli či chtěli, odjíždějí z vesnice pryč, aby se do ní již nikdy nevrátili. Toto mávnutí kouzelným proutkem, které Ferenc Török sleduje jako autonomní děj, vyvolává v obyvatelích vesnice bouřlivé reakce (a řekli bychom, máme-li čisté svědomí, nepatřičné). Arizované majetky nakonec zůstávají v rukou arizovatelů, ale nic už není takové, jaké to bylo dřív. Majetek jako by pozbyl na ceně a prestiži, a touha po něm, jakoby ztratila smysl. Pozn.: Skladatel soudobé hudby Tibor Szemző (dobře známý i u nás) našel adekvátní hudební výraz propojující obě dějové linie. (31.05.2018)

Maďari iba nedávno získali oscara za najlepší zahraničný film a s vojnovou tématikou po chvíli bodujú znova. Film je čiernobiely, môžme ho už zaradiť skôr do kategórie povojnový, ale stále sme v období, keď je všetko veľmi čerstvé. Príbeh o dôsledkoch rozkrádania židovského majetku počas vojny je viacmenej konverzačný, zámerne provokatívny k ľuďom a rodinám, ktorí nemali čisté svedomie a vďaka čiernobielej farbe možno povedať, že je aj umelecky ladený. Akčné scény tu nehľadajte, predídete sklamaniu. 80%. (26.12.2018)