Ježiš Kristus superstar

Nebudem tvrdiť, že ma na JCHS nič nerušilo a že je to dokonalý film. Takže škuľavý Jesus v podaní Teda Neeleyho nebola asi najlepšia voľba. Ale možno som sa na jeho kukuč príliš sústredil. Inak pre mňa rozhodne najzáživnejšia adaptácia starovekej fantasy legendy pod názvom Biblia: Nový zákon. Šťavu tejto verzii musel závidieť aj Pasolini. Samozrejme, je no najmä o pesničkách a tu som bol tak ohromený, že ako človek, absolútne ignorujúci 70. roky v hudbe, tomu stále nemôžem uveriť. Obstarať si soundtrack sa stáva dôležitou prioritou. (17.04.2017)

Jeden ze dvou muzikálů, které mě snad jako jediné dokázaly oslovit. Tím druhým je Formanovo zpracování muzikálu Hair. Co mají společného, není těžké odhalit. V obou případech se nějakým způsobem vztahují k hnutí Hippies. Přesto jsou v jistém smyslu odlišné. Film Hair je natočen jako vnější pohled představující jeden příběh odehrávající se za krásných hipísáckých časů, Jesus Christ Superstar je však ryzí hipísácké dílo. Více je tak tento muzikál podobný filmu Easy Rider. Hipísácký umělecký styl doplňuje hudbu, kterou bych asi samotnou nikdy neposlouchal, na velmi příjemný a chytrý umělecký zážitek. A řekl bych, že není náhoda, že takový hipísácký styl k tomuto tématu tak bezchybně sedí... vždyť obě "ideologie" mají vlastně společné snad všechny podstatné myšlenky... svoboda, láska, antimaterialismus, duchovní život, bezstarostný život, boj proti autoritářství... (16.09.2011)

Tenhle biják (spolu se Scorseseho Posledním pokušením a Bulgakovovým Mistrem a Markétkou) mě, nekřesťana, přiměl k přemýšlení o ježíšovském mýtu víc a z více stran než všechna evangelia a kázání dohromady – kdysi v dobách předinternetových jsem měl celé libreto opsané a vlastnoklopotně přeložené a dodnes se vztekám při pomyšlení na to, z jakých duchaprázdných rýmovaček je splácaná Prostějovského „kanonická“ česká verze; vrcholem marnosti pro mě bylo její použití v titulcích při televizním uvedení Jewisonova filmu. Na BD jsou naštěstí titulky v pořádku, všechna čest svého řemesla znalému a evidentně zapálenému překladateli i tomu, kdo mu tu práci zadal. — O muzice se netřeba dlouze bavit, to křížení rockových a muzikálových postupů a odvaha/drzost vystavět v tomhle žánru ne muzikál, ale plnohodnotnou operu bez kouska mluveného slova, vám buď připadnou geniální, nebo ne. Zastavil bych se ovšem u zpěvu: syrově vyřvávaný, „nezpěvácký“ projev mi k polidštěným pašijovým postavám z masa a kostí sedí rozhodně líp, než kdyby režisér obsadil interprety nadpozemsky dokonalé. Stejně tak, pokud někdo vyčítá představiteli Ježíše malé charisma, muselo mu nějak uniknout, že Ježíšova lidská stránka, únava a to, že zdaleka neovládá situaci pevnou rukou a nezáří v davu coby nezpochybnitelná superstar, je jedním z hlavních témat filmu. — Choreografie! Sledovat třebas exaltované tanečky Šimona a jeho skvadry při fanatickém vzývání Krista uprostřed filmu, to je pokaždé na srdeční zástavu. (Ve stejné pasáži asi jediné místo z celého snímku, které mi vždycky lehce smrdělo samoúčelem – bez tanečníků zjevujících se ve vzduchu, zpomalených a zastavených záběrů bych se v této scéně věru obešel.) — No a dobrou polovinu filmu dělá scénografie, to neustálé balancování mezi „jako“ a hrou na „jako“, římští vojáci ve fialových tričkách, pušky, tanky, šminky, lešení, izraelská poušť, to nejsou jenom efektní „zcizovačky“, líbivá hipícká stylizace a vymezování se vůči klasickému muzikálovému a historickému žánru, to všechno jsou prvky, které tu prastarou pohádkovou historku skutečně přibližují dnešku, které nepřestávají připomínat, že jsme to my, kdo ten příběh tady a teď znovu prožíváme a koho i přes propast staletí pořád oslovuje. (05.05.2014)

Podotýkám, že kdybych hodnotil samotný muzikál, tedy hudbu a libreto, nekoukal bych napravo nalevo a dal bych mu 5*, jen by to hvízdlo. Ale ta adaptace už se mi líbí míň. Většina protagonistů není silná ve zpěvu a to, že byl film natočen právě s nimi a zůstane to tak navěky, mě pěkně... hněte. Za úplný omyl považuju obsazení titulní role. Bez ohledu na víru či nevíru se asi shodneme, že Ježíš by měl být mimořádně charismatická osobnost. Člověk, který svým příchodem na večírek způsobí, že všichni utichnou v napjatém očekávání. Takže nechápu, proč ho Norman Jewison obsadil pidlookým permoníkem s hlasovým rozsahem Sagvana Tofiho a charismatem vycpaného hranostaje. 70% (30.11.2006)

Jak jsem už psal u Šumaře na střeše ... kdo mi šáhne na tohle, toho pokoušu. Geniální filmové zpracování geniálního muzikálu s obsazením, které netrumfnul nikdo ani předtím, ani potom. Slyšel jsem starší Broadwayskou verzi s Ianem Gillianem v hlavní roli, hezký to bylo, Ted Neeley ale pro mne bude nepřekonatelným muzikálovým Ježíšem všech dob. Když to během výstupu na horu nad getsemanskou zahradou vytáhne do těch výšek, rolují se mi papuče. A ten ďábel to zazpívá i dneska. Nepochopitelné. Tenhle film zcela nekriticky a bezostyšně miluju. (21.01.2008)