Svetlo môjho života

Jako vypravěč pohádek by se Casey Affleck sice neuživil, ale jinak to není až tak špatný režijní i autorský počin. Takovou „cestu láskyplného poznání“ by měla absolvovat každá dcera se svým otcem, vztah těch dvou se tím ještě utuží. Tohle minimalistické a citlivě ztvárněné putování světem mužů mě chytilo za srdce. (16.11.2023)

Vykradený nápad i příběh románu a filmu Cormaca McCarthyho Cesta. Světlo je ale ve všem horší a navíc reději nic nevysvětluje, aby nezabředl do něčeho, z čeho by nevybředl. Dovíme se jen, že virus zahubil většinu ženské populace. A že to bylo před mnoha lety. Co se ale celé roky děje? Kde je vláda, armáda, kde lidé získávají jídlo, vodu, zboží... Film nemá šanci vás více přitáhnout. Jedinné emoce čerpá ze vztahu otec dcera. (08.05.2020)

Příjemné překvapení. Pomalé tempo, spíše konverzační záležitost, přesto postapokalyptická atmosféra skvěle vyobrazena. Vztah rodiče a dítěte a jejich komunikování, to vše se mi fakt moc líbilo, a bylo vidět, že C. Affleck nad psaním scénáře přemýšlel. Finále, tam se lehce příběh otřel o klišé, ale nic, co by nějak zásadně vadilo. Film více méně o dvou lidech, ale oba dva (a to jeden z nich je dítě) to hravě utáhnou. Užil jsem si to. (12.05.2020)

V podstatě taková něžnější kombinace McCarthyho Cesty a nedávno snímku Debry Granik Beze stop. Light of my Life těžce spoléhá na budování dojemného pouta mezi otcem a dcerou ve smutném post apokalyptickém světě, ve kterém vymřely všechny ženy. Je to z velké části konverzačka, už jen první scéna dá divákovi jasně najevo, že se bude koukat na pomalé melodrama, žádnou napínavou temňařinu, kde se hrdinové musí každou minutu vypořádávat s nějakým problémem. Na rozdíl od nudnějšího Beze stop si ale film udržuje po většinu doby relativně slušnou vypravěčskou rovnováhu a strukturu. Pouto mezi otcem a dcerou je uvěřitelné a kvalitně zpracované, člověk si fakt přeje, aby to spolu dotáhli do šťastného konce. Je to šikula, ten mladej Affleck. Umí jak docela dobře točit, tak i psát, o hereckém výkonu nemluvě. Vlastně mi vyhovuje víc než jeho slavnější starší brácha. Snad jen ten konec byl krapet nedoladěný a uspěchaný, plus druhá půlka začala ztrácet na onom atmosférickém kouzlu, které si skvěle budovala půlka první. Ve výsledku ale příjemné post apo drama. Po zhlédnutí první půlky desáté série Walking Dead hlavně takové odpočinkové. Slabší 4* (26.11.2019)

Těch pár problesků na postavu Elisabeth Moss vyloženě vybízí k tomu, aby člověk použil přirovnání k Příběhu služebnice. Styčné plochy s ním Affleckův film skutečně má, ale náladou je to úplně jinde. Světlo mého života je ryzí americké indíčko, krásně nasnímané, kde se místo akce hlavně typicky dlouze a lidsky rozmlouvá, jindy zas zadumaně mlčí. Ve středu zájmu je vztah otce a dcerky, a všechny ty postapokalyptické rekvizity jsou jen (chutným) kořením. #KVIFF2019 (30.06.2019)