Fidlikant na streche

Už som fidlikanta kedysi dávno videl a nezanechal vo mne najlepšie spomienky. Dnes som si ho pozrel v skrátenom režime a nebolo to o nič lepšie. Nedokážem objektívne oceniť to, čo je v tom muzikáli dobré, pretože je to pre mňa cudzie a nezaujímavé. To vôbec nevylučuje, že niekto tým môže byť nadšený alebo aspoň spokojný. Ešte, že tie tri hviezdičky sú také širokopásmové. (19.03.2022)

Tradície či skostnatenosť, to sa úspešne darí búrať na úsvite nového sveta, ktorý čaká aj zapadnutú židovskú dedinu na Ukrajine. Stačí mäkké srdce sympatického hospodára, ktorý tradície ctí, spieva o nich a obšťastňuje nás vo svojich originálnych monológoch prechádzajúcich do dialógu s Bohom. Muzikál nemá až toľko chytľavých melódií, ako iné, ale tá ústredná je dobrá vo všetkých obmenách. Celý Fidlikant je možno viac filmom ako muzikálom, nespieva sa ani tretinu času a príbeh má viac zápletok, ako som čakal, nechýba ani revolúcia, ako v každom veľkom muzikáli. Židovský humor je jedinečný, ako si urobia srandu aj zo seba a svojich tradícií. Hudba je takmer balkánska, divoká, možno s moldavským pôvodom, nečudo, že pri nej došlo aj na takú zvrátenosť ako tanec muža so ženou. –––– Jisté věci se pro nás nemění, jisté věci se nikdy nezmění. A jak pravi bible... –––– A jak se naštvu, i mouchy se bojí létat. –––– Oko za oko, zub za zub! – Výborně, takhle celý svět skončí slepý a bezzubý. (16.02.2015)

Fidlikanta na streche som si užil najprv v divadelnom poňatí a neskôr teda aj vo filmovom a obe verzie sa mi páčili. Film je síce dlhý, ale tie tance, tie piesne, tie príbehy majú v sebe niečo okúzľujúce. Občas som mal pocit, že sú židia vyzdvihovaní, neskôr som mal pocit, že to robia s boľševikmi a nakoniec to akoby vyznievalo priaznivo pre takzvaných bielych, no v konečnom dôsledku si myslím, že pre nikoho to nie je nejaká propaganda, ale zasadenie divácky pútavého deja do historických udalostí. (20.03.2015)

"Možná proto pořád nosíme klobouky..." Ohromný muzikál, rozhodně jeden z nejlepších, jaké jsem kdy viděl. Chaim Topol je přesně takový Tovje, jakého jsem měl před očima při četbě Alejchemovy knihy, navzdory několika změnám (něco přibylo, něco ubylo) zůstala zachována i jedinečná atmosféra příběhu tvrdých lidí zkoušených tvrdými ranami, v níž se tak přirozeně mísí humor i dojetí, John Williams udělal z původních chytlavých skladeb skladby nezapomenutelné a Norman Jewison natočil všechna ta pěvecká i taneční čísla s tak nakažlivým elánem, že jsem měl co dělat, abych vydržel sedět a v jednom kuse neposkakoval po pokoji. Tříhodinová stopáž? Komu by vadila, když je to tak skvělé!? (02.07.2016)

90% - Můj nejoblíbenější kýč. Hudba Jerryho Bocka v podání Johna Williamse se pyšní dokonalým řemeslem spojeným s láskou k práci. Už jenom fakt, že sólové housle nahrál legendární Isaac Stern svědčí o kvalitě a ambicích hudby v tomto muzikálu. Příběh je dojemný, a já se při jeho sledování vždy rád nechám unést. Nesmrtelný Topolův výkon, který mě vždy dojme zejména úvahami typu "on the other hand...". (02.02.2006)