Fidlikant na streche

"Možná proto pořád nosíme klobouky..." Ohromný muzikál, rozhodně jeden z nejlepších, jaké jsem kdy viděl. Chaim Topol je přesně takový Tovje, jakého jsem měl před očima při četbě Alejchemovy knihy, navzdory několika změnám (něco přibylo, něco ubylo) zůstala zachována i jedinečná atmosféra příběhu tvrdých lidí zkoušených tvrdými ranami, v níž se tak přirozeně mísí humor i dojetí, John Williams udělal z původních chytlavých skladeb skladby nezapomenutelné a Norman Jewison natočil všechna ta pěvecká i taneční čísla s tak nakažlivým elánem, že jsem měl co dělat, abych vydržel sedět a v jednom kuse neposkakoval po pokoji. Tříhodinová stopáž? Komu by vadila, když je to tak skvělé!? (02.07.2016)

Chvíľu trvá kým si zvyknete nato prostredie a postavy, zo začiatku sa to aj dosť vleče, a naozaj dobrá pesnička, ktorú by ste si na druhý deň pobrukovali, tam nie je ani jedna. Ale je to výborne natočené, epické a zakaždým keď prichádzali tie jeho “unthinkable” monológy, mi to robilo vyslovene radosť. A tá snová sekvencia, to bol kus geniality. 90% (24.07.2020)

Vcelku dost povedená filmová adaptace původně divadelního muzikálu Jerryho Bocka. Johnu Williamsovi se aranžmá skladeb povedlo a líbily se mi i některé skladby, které mi v divadle až tolik nesedly (ano, viděl jsem to v divadle). Kromě hudby najdete ve filmu i pár židovských vtípků a poměrně jednoduchý příběh o hledání ženichů pro Tovjeho dcery. Celkově povedená záležitost, IMHO jsou ovšem Vlasy přece jen lepší. A fiddler on the roof. Sounds crazy, huh? But here, in our little village of Anatevka, you might say every one of us is a fiddler on the roof trying to scratch out a pleasant, simple tune without breaking his neck. It isn't easy. You may ask 'Why do we stay up there if it's so dangerous?' Well, we stay because Anatevka is our home. And how do we keep our balance? That I can tell you in one word. TRADITION! (18.03.2008)

Snaha skloubit tematiku konfliktu tradice a postupně se uvolňující morálky na pozadí bouřlivých společenských změn s formou muzikálu se může zdát na první pohled zvláštní, ale v případě Šumaře na střeše nepůsobí toto nezvyklé spojení nijak rušivě. Nejsem fanda muzikálů (a zvlášť současná česká scéna se mi bez pardonů hnusí), ale každý výstup v Šumaři stojí za to, zejména pak taneční čísla za použití temperamentní židovské hudby. "Tradice, tradice, tradice... Bez nich by náš život byl vratký... jako... jako šumař na střeše." Jenže tihle Židé, odvěký zlostisvod Evropy, jsou takovými šumaři na střeše už dva tisíce let, tradice netradice. (629., 14. IV. 2011) (17.04.2011)

Fidlikanta na streche som si užil najprv v divadelnom poňatí a neskôr teda aj vo filmovom a obe verzie sa mi páčili. Film je síce dlhý, ale tie tance, tie piesne, tie príbehy majú v sebe niečo okúzľujúce. Občas som mal pocit, že sú židia vyzdvihovaní, neskôr som mal pocit, že to robia s boľševikmi a nakoniec to akoby vyznievalo priaznivo pre takzvaných bielych, no v konečnom dôsledku si myslím, že pre nikoho to nie je nejaká propaganda, ale zasadenie divácky pútavého deja do historických udalostí. (20.03.2015)