Ismaelove prízraky

Tento snímok od Arnauda Desplechina je takým zvláštnym prídavkom do francúzskej kinematografie. V zásade sa jedná o prudko psychologický snímok, pri ktorom sa občas stratíte, občas sa budete nudiť a občas si vychutnáte zaujímavé zábery na nádhernú Cottilard. V globále sa ale jedná o priemerný snímok, ktorý z vás rýchlo vyšumí. 50 % (10.02.2020)

Premiéra jako opening MFF Cannes. Film má dvě verze - distribuční a festivalovou. Distribuční verze byla zkrácena o 20 minut kvůli projekcím v multikinech, ale ve většině zemí se objeví také. Festivalová verze má těch avizovaných 114 minut a je to ve skutečnosti režisérská verze, jak se často říká director's cut. V distribuční verzi chybí tři zábavné scény - cesta do Izraele, monolog Alby Rohrwacher o vztahu herečky a režiséra a skype rozhovor s Ismaelovým bratrem Ivanem (také skvělý Louis Garrel). Bez nich film ztrácí tempo a řekla bych, že i kvůli sestřihu působí zmateně. (10.10.2017)

Čekal jsem, že možná uvidím film, který na konci nepochopím. Jenže výsledek je jiný. Nemám pocit, že bych něco nepochopil, jen si říkám, co tím vlastně chtěl režisér říct. Propletenec několika příběhů, které jsou a možná nejsou reálné. Očekával jsem asi nějakou sebeuvědomující katarzi v závěru. Namísto toho Ismaelovy přízraky prostě jen tak vyšumí do prázdna a ty zajímavé desítky minut, které se zabývají trojúhelníkem Amalric Gainsbourg Cotillard, můžu najednou vyhodit oknem. 4/10 (09.05.2018)

Lehce zmatečný, ale přitom velmi zajímavý propletenec lidských osudů nabízí tento film. Milostný trojúhelník v podání Charlotte Gainsbourg, Mathieu Amalrica a Marion Cotillard táhne příběh nadmíru působivě. Přesvědčivost hereckých výkonů bych viděla ve stejném pořadí. Ne nadarmo celé vyprávění uzavírá právě Charlottka, jejíž oduševnělou krásu spojenou s nadáním snad přímo od Boha asi nikdy nepřestanu obdivovat. (28.04.2020)

je to ako rozvodnená rieka... bravúrne herecké výkony vás bavia, spôsob rozprávania je netradičný a zaujímavý... ale tak, ako dobre, rezko a pútavo začne, to ku koncu akosi stráca dych - no nie v zmysle temporyytmickom, ale akosi sa tie rôzne témy, roviny, rozprávačské okruhy a osudy šialene pletú jeden cez druhý a divák hoci naladený na vlnu tohto filmu a dávajúci pozor začína strácať záujem. akoby to chcelo byť o všetkom a verilo si do konca, že sa to darí... a tá sebavedomá snaha je sympatická, no podráža filmu nohy v cieľovej rovinke... napriek tomu je to film hodnotnejší než 98% hollywoodskej produkcie uplynulého roka. (10.11.2018)