Killing Ground

Za dob Krokodýla Dundeeho byla v australské buši aspoň sranda, dneska se tam na potkání zabíjejí lidi. A hůř natočit už to snad ani nešlo. Film má standardních cca 90 minut, do poloviny se v něm nic neděje, zhruba v půlce se začne cosi dít, pro mě velmi neidentifikovatelné "cosi", kdy vlivem strašlivého střihu a nenávaznosti scén, nebylo o co stát. První utahaná půlka představuje rodinku, milenecký pár a párek primitivních maniakálních lovců vidláků, kteří si všichni dali spicha v divočině. Ti hodní šli kempovat, ti zlí sadisticky vraždit. Na všech prd záleží. Jen málokdo je sympatický a jakkoliv zajímavý. Čtyřčlenná rodinka to už má za sebou, to jsem ale hned nepoznal, že v podstatě sleduji "flashback" s událostmi, kdy už jsou dávno zmasakrováni. respektive ty samé postavy se na scéně objevují souběžně, jen na jiném místě a v jiném čase. Ano, tak příšerně nepřehledně to bylo vystavěno. A na scéně zůstal jen milostný pár, který zmasakrované táborníky najde, a zbývající čtvrthodinku se musí utkat s těmi ukrutně nehodnými pány. Finále se komplet odehrává ve tmě, ne ve tmě, kdy bezpečně ještě poznáte kdo je kdo, ale fakt v černočerné tmě, co by se dala krájet, takže píču bylo vidět. Z herců zapůsobil jen zlověstný Aaron Pedersen, ale film ho následně necitlivě vyřadil, tak už nezbyl nikdo pořádný. Střih, scénář a režie, nic z toho nefungovalo. Nuda, nulové napětí nulové gore, bez jiskry. Potenciál by možná byl, film by potřeboval dostat pořádnou fazonu. Tenhle slaboučce inscenovaný a nedomrlý mix survivalu a exploitationu na mě žádný kvalitní a zajímavý dojem neudělal. 2/10 (16.12.2017)

Australský lesní hixplo survival, který je tak naturálně autentický až z toho mrazí. Po delším suchu zde máme opět něco, co si pozornost rozhodně zaslouží. Film je krásně natočený, hezky seznámí s postavama jak hlavníma tak zápornýma, skvěle funguje napětí a jedna poprava v lese patří k nejintenzivnějším scénám poslední doby, kde zamrzí jediné, že Gore tvůrci příliš nenabídnou, ale syrovost z toho jde cítit slušně. Velkým plusem je i neobvyklý styl vyprávění, kde tvůrci použili dvě různé časové roviny, které se vzájemně prolínají a působí to zajímavěji. Já se příjemně bavil, slušná záležitost. 70% (26.07.2017)

Tak trochu nevydařený campingový pobyt v buši. Nečekejte ovšem něco tak drsnýho a syrovýho jako třeba slavný britský Eden Lake, tihle Australáci zvolili jinou filmovou řeč - ospalé pomalé tempo se zajímavým střihem a opravdu dlouhou předehrou před hodně decentním exploatačním finále. To bych já osobně považoval spíš za plus než mínus, pomalý filmy mi většinou sedí. Ale neseděli mi pan doktor a jeho nastávající. Zatímco hippie rodinka z první dějový linie mě zajímala, vzbudila moje sympatie a následně i soucit, páreček zaláskovaných měšťáků mi byl od začátku protivnej, svými xichty i kecama, hlavně ten chlápek. Jo, chápu že měl bejt vykreslenej jako srábek, kterej ani neumí vyměnit rezervu, ale čeho je moc... (SPOILER) Zaprvý jsem soptil, když nechal ležet na zemi kulovnici u chcípajícího aboridžinskýho mulata (šmarja i když neuměl střílet, tak použít by jí snad nějak zvládl). A zadruhý tehdy, když srazil na zem nadrženýho blonďáka a vzápětí začal utíkat pryč. Kristepane tyhle scény mě fakt derou - i když se třeba neumím prát, tak mu aspoň v tom momentě třeba narvu prsty do vočí, nebo prokousnu krk, nebo tak něco, prostě se ho budu snažit vyřadit... Blbec. A nejvíc mě naštvalo, že taková hnida to nakonec přežila. Nejlepší scéna - budoucí pí doktorová jde k autu a za ní se na několik nekonečných vteřin mlčenlivě objeví potácející se polomrtvé batole, fakt síla. (24.07.2018)

Škoda nezáživné první poloviny, protože jinak to mohl být jeden z nejlepších survivalů posledních let. Ale i tak to stálo za to, protože jakmile dvojka vidláků překročila tu správnou hranici, strhnul se solidní masakr, který dokázal nadzvednout tlak i bez nějakých gejzírů krve a rád bych upozornil vlastníky batolat, že by mohli dostat infarkt. A potěšilo i obsazení neokoukanými herci, kteří do svých partů bez výjimky dokonale seděli. 65% (02.08.2017)

V životě skoro každého alespoň trochu promiskuitního a rentabilně smýšlejícího muže jednou nastane okamžik, kdy zjistí, že je daleko jednodušší, ekonomičtější a zcela bez marginálních následků prostě si vyhonit a jít spát. Před takovým randem s pravačkou si totiž nemusíte holit koule, vytrhávat chlupy z nosu, cákat se předraženýma feromonama od nějakého francouzského teplouše, ani si pak strkat nitrák pod jazyk, kdyby se na vás figurantka snažila udělat dojem. Navíc ušetříte pěkných pár Smetanů za všechny ty večeře a kina, nikdo se k vám ráno nechce stěhovat, aby se stal generálním manažerem vašeho volného času, neomezeným uzurpátorem vašich kreditek a po tajném vysazení antikoncepce matkou kurevsky drahých nežádoucích konsekvencí vašich avantýr. Také dosud nebyl zaznamenán jediný případ, kdy by pravačka někoho s kyselým xichtem nutila zvedat na hajzlu prkýnko, mýt si každý den nohy, dávat nádobí do myčky, uklízet ponožky ze sedačky, týdenní svršky ze svého oblíbeného odkládacího křesla nebo shazovat panděro. Pravačka rovněž nikdy nepičuje a nevydírá upíráním základních potřeb, pokud se vrátíte zchvácený z práce v čase „zcela neakceptovatelném pro „normální rodinný život““, ani vám žárlivě hned ve dveřích neočichává přirození a nesjíždí lupou cizí vlasy na kvádru, když přijedete ze služebky, na které jste ji pro samá složitá jednání neměl čas zvedat telefony a řešit „životně důležité“ totální kokotiny. Nebo je zde druhá varianta, prostě se na všechny ty dobré rady vysrat a vzít pak tu panovačnou krávu do Austrálie kempovat. Disponujete-li rychlýma nohama a dostatečně pevným charakterem, máte tam docela slušnou šanci, že nějaký páreček retardovaných vidláků váš problém elegantně vyřeší a vy z toho vyváznete se zdravou pravačkou a poučením, nedělat už příště pičoviny. Problém ale je, že pokud jsou ti burani takoví nezáživní, málo úchylní a nedostatečně brutální ňoumové, a vy navíc strávíte poměrně dost času tupým čuměním do buše, než na ně vůbec narazíte, může to být nakonec celkem pruda a vy se odtamtud budete vracet sice osvobozen, nicméně značně znuděn. No selaví, většina důležitých rozhodování v životě vesměs probíhá výhradně mezi menším a větším zlem. Jako například v případě dilematu při hodnocení tohoto filmu. Když prostě nejsou k dispozici solidní čtyřky, jsou pak lepší pevné dvojky nebo trochu povislé trojky? A není to vlastně v konečném důsledku jedno? (08.09.2017)