Všichni dobří rodáci

Pôvodne som k filmu nechcel napísať komentár, aby kvôli tým trom hviezdičkám nemali českí kolegovia na mňa ťažké srdce, ale musím obhájiť svoje dojmy z filmu. Vecná stránka filmu, jeho obsah a myšlienkové zázemie je neskutočné. Tvorcovia si dali nesmierne záležať na pocitom reálnosti, ktorý vystihol danú dobu a každú jej situáciu úplne dokonale, napokon k tomu určite prispela aj režisérova skúsenosť s dokumentárnym žánrom. Ja som však počas filmu zažíval podobné pocity, aké načrtol vo svojom komentári Falko a som rád, že nie som jediný, komu sa zdal film zbytočne monotónny, kamera bola uspávacia a strihačovi sa asi pokazili nožnice. Možno sa nedá tá pravá mentalita našich národov zobraziť inak ako vsunúť do filmu polhodinový zostrih z dedinských zábav, kde sa tamojšia spoločnosť opíja do nemoty, no skrátenie filmu by veľmi prispelo k môjmu vyššiemu hodnoteniu. Herecké kvality filmu by som tiež nevynášal do nebies, záverečných pätnásť minút áno. 70%. (05.07.2009)

Vojta Jasný dokázal něco co k sobě snad ani nepasuje, udělal film který je krutě poetický. S filmem jsem si odžil svoje, hlavně činnost komunistů mě jako vždy spolehlivě vykvasila, jak se tyhle kreatuary, pro který neznamenal lidský život vůbec nic můžou vůbec nazývat lidmi ? Mnoho herců zde předvedlo životní výkony jmenovat jednoho by asi nebylo spravedlivé, tak budu jmenovat dva, Walda Matuška mě byl povahově hrozně blízký, byl to poctivý živel co miloval zábavu, ale měl tak trošku temnou dušičku a pak paní Věra Galatíková, ona je mezi těma všema skvělejma pánáma hercema hodně nenápadná, ale všímejte si, ona je tam dokonale přesná. Způsob vyprávění mně umožnil, abych se stal tichým svědkem krátkého úseku doby v těžkých časech na jedné vesnici a jsem panu Jasnému za tuto možnost vděčný, protože jsem měl možnost vidět všechny typy povah českého člověka. Můj vděk patří i pro pana Jaroslava Kučeru za jeho dokonalou prácí s kamerou. díky které jsem se na svým gauči stal jedním z vesničanů, bál se lidskýho zla a radoval jsem se z obyčejnosti prostého života. Viděno v rámci projektu Challange tour jako film číslo 30. (30.04.2015)

Jednoduchý a zároveň působivý obraz světa minulého, kterému se ten současný v některých věcech podobá více, než si lidé v současnosti chtějí připustit. Nejlepší herci několika generací se sešli, aby vytvořili trezorový film, který by neměl být nikdy zapomenut a který je vyprávěn skoro jako pohádka, o světe, který nikdo nechce vidět ani znát. Všichni herci hrají skvěle, ale mě osobně nejvíce oslovil Radoslav Brzobohatý a jeho František... Působivá jednoduchost, v které mi chybí něco málo k dokonalosti. Lepší odcházijou, jenom my potvory ostávame. (01.07.2009)

Jistěže základní devízy filmu jsou dobré až výborné, ale ty ryze současné tváře, účesy, líčení a kostýmy u dobré poloviny herců... snižují bohužel celý tento projekt jen na dobový průměr. Vina Ester Krumbachové cele patří na pranýř. Když se chceme vyrovnat s minulostí, je nutné diváka přesvědčit o době, ve které se příběh odehrává, a nevymlouvat se, že pár neherců jako dekor stačí. (23.02.2009)

Až pri repríze som dokázal vychutnať tento smutný film o jednom dobrom rodákovi. Až teraz, poznajúc dej, som sa mohol kochať krásnymi obrazmi nasnímanými výborným kameramanom. Na filme je zreteľné, že ho Vojtěch Jasný nosil dlho v hlave. Potom využil krátke okno roku osemašesťdesiateho a preniesol ho z hlavy na celuloid. A celuloid neomylne putoval do trezorového vyhnanstva, pretože kazil obraz socialistickej potemkinovskej dediny. Niekto už spomenul, že napriek vzniku tohto zázraku v polčase vlády jednej strany, nikto ho doteraz nedokázal prekonať, aj keď komunisti sú už v menšine (?) a sú tolerantní (?) k zobrazovaniu histórie, pretože to nie oni. Nedokážem označiť niektorý z domácich film za najlepší, ale o zaradení rodákov do mojej Top 100 nemám najmenšie pochybnosti. I keď pri opakovanom zhliadnutí som z úcty k ostatným filmom musel jednu hviezdičku ubrať. (07.02.2011)