Všichni dobří rodáci

Klasika, které jsem se velmi dlouho (a zcela zbytečně) bál. Žádná oslava venkovského životního ducha se nekoná. To jen upřímnost toho, jak někdy lidem začne být ku prospěchu zcela jiná zatvrzelost než kdy předtím, vyvolá až překvapivě smutný výraz na divákově tváři. Vojtěch Jasný jde díky archetypálním postavám sošného Františka nebo bohémského Zášinka dost razantně k jádru věci a nezbrzdí ho ani pár zbytečně nepadnoucích podobenství. (20.07.2012)

V podstatě vrcholové filmové dílo V. Jasného. Precizní a dlouhé přípravy splnily svůj účel a režisér zde zanechal naprosto dokonalé vypovídající dílo o atmosféře poválečného období v ČSR. Role psané na tělo každému herci, jsou jasně znát, ovšem morální a lidská spravedlnost v postavě Františka, je vrcholem celého filmu, což byl také režisérův záměr. (05.02.2013)

Film jako takový na mě kdovíjaký dojem neudělal. Nicméně jeho silné poselství se mě určitě nějak dotklo, a to jsem tehdejší režim nazažil a znám ho pouze z vyprávění pamětníků či televize. Tak trochu už mi vadily ty záběry na upracované lidi, kterým bylo sotva 60 a na strašnou hudbu dob minulých. Nastříháno to bylo taky tak nějak prazvláštně, kde některé období mělo řádnou délku a jiné trvalo několik desítek sekund. Na druhou stranu smekám před odvahou natočit něco takového v tehdejší době a upřímně se není co divit, že film trávil mnoho času v trezoru. Pár emočně silných momentů zde bylo, komediální prvek nulový. Jsem si jistý, že jsem film dostatečně pochopil, ale jak už jsem psal dříve, tehdejší dobu jsem nezažil, takže moje hodnocení je potřeba brát s obrovskou rezervou, popřípadně ho nebrát vůbec. Dofám, že když dám * *, tak mu hodnocení nijak zásadně nepokazím. (11.10.2011)

Magická a subjektivní výpověď pohledem moravského kronikáře. Obsažnost příběhu má neuvěřitelně silnou působivost až baladickou emotivnost. Kterou lze označit za výjimečný a skvěle zachycený obraz lidí s moravské vesnice od počátku roku 1945. Mimořádně a dobře sladěný děj osudu, strastí, křivd a starostí rodáků v průběhu více než dvaceti let, kde se mísí smutek se zemitým humorem moravský rodáků. Je to pro mne nejobdivuhodnější film, který se u nás natočil. Film mě nadchnul svojí opravdivostí. (22.12.2007)

Nemůžu začít jinak než , že......právě jsem shlédl jeden z nejlepších česko ( slovenských) filmů ( z mého pohledu) , co jsem měl doposud možnost vidět! Příběh epických rozměrů, odehrávající se v jedné vesničce líčí osudy místních obyvatel. Všichni si tu žijí poklidným životem, nic je nevyrušuje z jejich dosavadního zaběhnutého života. Přes den se starají o svá hospodářství a po večerech se všichni schází v místní hospůdce, popíjí a tančí za vyhrávání muziky až do února 48, kdy se vesnice rozděluje na dva tábory. Opravdu mistrně podaná obžaloba kolektivizace v 50. letech. Nejsme přitom svědky " pouhého " popisného vyprávění. Toto je vskutku poetické převyprávění dramat jednotlivých lidských osudů ( charakterů) , které se dostávají do kontaktu s mocí, krutostí.. Jsme svědky toho, co s člověkěm provede vidina moci, majetku, rozhodování o osudech ( životech ) ostatních.Co musím vyzdvihnout kromě úžasné režie Vojtěcha Jasného je brilantní kamera Jaroslava Kučery, zejména jeho úžasný smysl pro DETAIL, dobře zvolená hudba a opravdu povedené herecké výkony a přirozené civilní hraní všech zůčastněných od Radoslava Brzobohatého, přes Věru Galatíkovou, Vlastimila Brodského , Vladimía Menšíka, Waldemara Matušku....... Nesmírně silný a intezivní zážitek a člověku je ihned jasné, proč tento pozoruhodný snímek zůstával po takovou dobu uložen hluboko v trezoru. TOP5 mezi česko( slovenskými filmy)! p.s. I přesto, jaké silné téma film řeší a jaké poselství dává dalším generacím mi v paměti utkvěla snad nejvíce věta : Franto, kde tě to vzalo? Ne chlapci, nevzalo mě nic, enem sem se posrál... :o) (22.06.2009)