Sidney Hall

Neveril som, že Wolverine Lerman počas filmu dospel, darmo vyzeral ako zanedbaný Jared Leto. Tvorcovia sa snažili využiť kontrast mladíckeho vzhľadu s jeho reálnym vekom na to, aby mohol hrať postavu v puberte aj v dospelosti, no vyzretý prejav mu ešte moc nešiel. Napriek tomu som scenáru zožral všetky návnady a tešil som sa na odhalenie tajomstiev jednotlivých dejových línií. Vo filme zhorelo dosť príbehov. Jeho scenár by som k nim však nepridal. (26.05.2018)

Film má tři dějové roviny, které jsem ze začátku nevěděl, zda na sebe nějak opravdu navazují, nebo jde jen o hru s fantazií. Výsledná skutečnost a dílky, které po celou dobu chyběly a díky nimž byl děj poněkud tajemný, se naplno projevily až v samotném závěru a o to emotivnější dohru celý snímek měl. Tato myšlenkami protkaná romantika se špetkou tragédie, melancholie, deluzí a opravdu miniaturního nihilismu, se mě osobně dokázala dotknout a zanechala ve mně hořkosladké pocity. (19.12.2023)

Veľmi zvláštna, atypická, spočiatku dejovo pomerne odľahčená, hádam aj romanticky poňatá dráma, o hľadaní seba samého, s množstvom hlbokých myšlienok o poznaní života ako takého, o láske, ktorá je kľúčom k všetkému. Už ubehla nejaká doba, čo som videl tak zaujímavý, pekný, dejovým spracovaním, nesmierne originálny film. Chcel som dať päť, ale slza v závere nevybehla, tak ostanem pri štyroch. (30.03.2018)

Ten film se snaží sedět zároveň na židli "mnohovrstevnatý mindfuck s komplikovanou strukturou vyprávění jako Fontána" a na židli "sociální sonda do traumat lidí na předměstí". A já myslím, že mu to škodí. Začátek je super, to vás táhne ta narativní divočina - ale v půlce filmu už nejenže víte, co se stalo, ale bohužel i co se bude dít dál, a jen koukáte, až hrdinové dokončí oblouky, které si už ale sami dovedete domyslet. Po téhle první půlce by měla asi naskočit ta sociální sonda do traumat, ale ta na mě působila dost ploše, studeně. Postavy mají problémy, ale neprocítíme je, vidíme je jen z dálky. Místo toho, abyste si řekli "omg, on zažil XY, to je hrozný, ta scéna mě úplně rozebrala", si řeknete "jo, on zažil XY a proto odjel tam, čímž se propojí tahle linka s touhle, dobrý". A tím, že Sidneyho pořád někdo chválí za to, že je jeho psaní "upřímné a syrové a opravdové", je jen zřetelnější, že Christensenův náhled do závažných traumat není. On má tu lidskou bolest jako motivace pro posunování postav v příběhu, ne jako něco, co upřímně a do hloubky zkoumá. A to je pro mě škoda. Chtěl bych tomu moc dát 4* - obecně mě tahle témata a styly vyprávění baví - ale tady to prostě nějak není. (19.08.2018)

Film, k němuž se stavím hodně rezervovaně. Hlavní postava, v hereckém podání Logana Lermana, mi byla extrémně nesympatická, to jeho bolestínské putování a ohlížení zpět mě vyloženě iritovalo, a celkově mi přišlo směšné, aby se mi nějaký film snažil namluvit, že teenager na střední škole v podstatě bez nějaké větší průpravy napíše z fleku román, za nějž dostane Pulitzerovu cenu, ta představa zázračného talentu je zcela absurdní (ovšem zcela v duchu tradičních představ o americkém snu). Film je nevěrohodný na více místech (ostatně jako většina filmů, kde stejný herec ztvárňuje jednu postavu v průběhu desítek let), těžko kupříkladu věřit, že by si soudce něco takového nahrával, aby proti němu existoval tak průkazný důkazní materiál, nebo že by VHS kazeta vydržela zakopaná v zemi po mnoho let a byla stále funkční, nebo že by někdo s tak těžkým astmatem u sebe stále neměl svoje léky a že by vůbec bylo možné tak rychle zemřít na astmatický záchvat, atd. atd. Zarazilo mě rovněž, jak film zpočátku skáče hodně v čase, až je to nepřehledné, a podobně nemilým překvapením zde pro mě byl zjev Elle Fanning, kterou jsem před 2 lety obdivoval ve snímku Neon Demon, a proto jsem se zde na ni velmi těšil - abych zhrozeně zjistil, že je zde velmi ošklivá! Film má i svoje klady, jako krásnou kameru nebo několik slušných scén, ale ve výsledku jsem se nemohl zbavit dojmu, že je ve své podstatě velmi povrchní, nevěrohodný (vymydlený Logan Lerman bez jediné vrásky a s nalepenými fousy fakt nevypadá jako někdo, kdo má smrt na jazyku) a celkově postrádající jediný výrazný moment, který by skutečně stál za vidění nebo zapamatování. Za mě tedy spíše velmi vlažný dojem spolu s přesvědčením, že podruhé bych se tomu filmu raději vyhnul, a místo něj si raději pustil třeba film Pan Nikdo, na který jsem si u Sidney Hall vzpomněl a který ho podle mě strčí do kapsy. (02.09.2018)