Procesí k panence

Vtipná komedie plná skvělých herců. Některé hlášky jsou výborné, např. když babka z procesí, které právě "dohnali" agitátoři, zhodnotí situaci slovy: "Děvenko, teď jsme v rukou antikrista..." Já jsem se docela bavil, a to možná i díky tomu, že samotné "prohlédnutí" lidí a jejich hromadné podepisování tvoří jen opravdu krátkou část filmu. (18.07.2006)

Duchovní přechůdce svěrákovské Vesničky střediskové: "My Češi jsme dobří lidé a konflikty nehrotíme." To je samozřejmě sebeklam, ne tak docela nepodobný mýtům, které dovolují Rusům se pokládat za obránce míru. --- Jenže je v tom kus mé nostalgické vzpomínky na časy, které rychle mizely před mýma dětskýma očima. Mnohé hezké dialogy, drobné absurdity, hlášky, narážky... Bavil jsem se. (29.12.2023)

Prd! ... Procesí k panence je sice o tom, jak se rolnící na vesnici úspěšně kolektivizují a jistě skutečné poměry idealizuje, ale to si nejspíš ještě žádnou agitku neviděl a nevíš, co to je, když tvrdíž Lomozi, co tvrdíš. Tenhle film byl v roce 1961 odvážný, protože komunisticko-katolické hašteření odhaloval jako frašku bez povinného oslavného a patolízalského patosu. V roce 1961 nebylo možné tento film natočit jinak než, že se vše ve prospěch kolektivizace obrátí. To by totiž potom ten snímek nebyl promítán a šance režísera, že ještě něco natočí by se výrazně zmenšili. Jasný možná nebyl největší hrdina, ale nebyl ani stranický slouha. (12.06.2004)

Agitka v tradičním duchu to bohudík není. Dá se na to celkem koukat - i bez trpkého úšklebku. Není to vyloženě prorežimní, ale - danou situaci to nijak zvlášť nezatracuje a nehanobí, spíše to problém kolektivizace nemístně bagatelizuje, marginalizuje, odsouvá na vedlejší kolej a celý ho "demaskuje" jako naprostou malichernost. A jestli si jistým způsobem střílí ze soudruhů agitátorů, tak z vesnických "pánbíčkářských" babiček o to víc. Závěrečné odhození věnečku, víry a náboženství je doslova odporné. Tohle nebyl trezorový film v první řadě kvůli svému obsahu, nýbrž kvůli osobě režiséra (který na druhou stranu dokázal v padesátých letech natočit celou řadu čistokrevných agitek - stáčí jmenovat ty čínské obludnosti). Ale nehodnotím ho z hlediska ideologického - to se mi jakožto potomkovi největšího vesnického "kulaka", který se po zabrání svého majetku ocitl u jedněch vidlí se svým synem děkanem, který od kazatelny putoval nejprve do dolů a po propuštění do kravína, vyloženě zvedá žaludek a na něco tak nesympatického jako pány agitátory, kteří zlovolně vyřvávají "A kdo vás nutí?" bych nejraději co nejdříve zapomněl. Hodnotím to jako zručnou, režijně zvládnutou práci, která by možná bez osobní zainteresovanosti a bez znalosti historického zákulisí i slušně pobavila. (06.07.2005)

Oproti padesátým létům ideologický a agitační tah na branku ubral na síle. V PROCESÍ K PANENCE a v řadě dalších filmech se už tolik netlačí na pilu (i když i to je relativní), věci se nedělají (a nenatáčejí) tak do očí bijícím a polopatistickým způsobem. Nevím však pořád, jestli je to dobře nebo ne... Rozhodně po stránce ideologické to přináší větší a lepší výsledky - imho infiltrace ideologického balastu je úspěšnější a lépe stravitelnější. Zároveň mi však tato odlehčenější propaganda připadá o to nebezpečnější - zasmějeme se, odlehčíme to, zašprýmujeme i na téma agitátorů, ale nakonec... nakonec přece jen pustíme to Staré, Iracionální a Nepokrokové k šípku a začneme si to s Kolektivizací; prostě: "tak, jak to má být". A role Vojtěcha Jasného? Nevím, neznám jeho životní peripetie a názory. Tento film mi však přišel jako dílo rozervaného umělce - toho, který chce na straně jedné točit, na straně druhé jsou mu jasně vymezeny mantinely, pro něj příliš úzké a stísňující. Ve filmu zkouší kompromis... nedivím se, že v reálném životě nakonec volil cestu emigrace. Shrnuto a podtrženo: Po formální stránce výborně natočené dílo; po stránce obsahové odlehčeně agitační. (07.07.2005)