Procesí k panence

Duchovní přechůdce svěrákovské Vesničky střediskové: "My Češi jsme dobří lidé a konflikty nehrotíme." To je samozřejmě sebeklam, ne tak docela nepodobný mýtům, které dovolují Rusům se pokládat za obránce míru. --- Jenže je v tom kus mé nostalgické vzpomínky na časy, které rychle mizely před mýma dětskýma očima. Mnohé hezké dialogy, drobné absurdity, hlášky, narážky... Bavil jsem se. (29.12.2023)

Za socialistickou vesnici! 1) Z filmu si odnáším pocit trapnosti z toho, co lidi museli snášet. Jdu na soudružskou návštěvu. A kdopak vás posílá, slečinko? Dělníci! Právě na těchto margináliích je nejlépe vidět zvrácenost režimu, který se nejenže za ně nestydí, ale ještě o nich točí "zábavné" filmy. A pšenice bude mít tři klasy! Když budeme chtít, tak jich bude mít pět!_____ 2) Konec překoná i osvědčené socialistické pohádky. Největší agitátoři jsou zachyceni podnikovým náměstkem, jak nesou Panenku Marii. Zemědělci se za ně postaví a všichni na místě podepíšou přihlášku do družstva. Surrealismus hadr._____ 3) Filmaři nijak netají názory a postoje agitátorů, kterým nejde o združstevněnou vesnici, ale: Tady jde o čest naší agitkolony! I jejich mínění o zemědělcích si těžko dá někdo za rámeček: Aby je čert vzal! To nejsou lidi!_____ 3) Ale na plný konec zazní pěkné české: co jsme si, to jsme si..._____ 4) Výstižný koment: zputnik (nehodnotil). (07.04.2020)

Vtipná komedie plná skvělých herců. Některé hlášky jsou výborné, např. když babka z procesí, které právě "dohnali" agitátoři, zhodnotí situaci slovy: "Děvenko, teď jsme v rukou antikrista..." Já jsem se docela bavil, a to možná i díky tomu, že samotné "prohlédnutí" lidí a jejich hromadné podepisování tvoří jen opravdu krátkou část filmu. (18.07.2006)

Prd! ... Procesí k panence je sice o tom, jak se rolnící na vesnici úspěšně kolektivizují a jistě skutečné poměry idealizuje, ale to si nejspíš ještě žádnou agitku neviděl a nevíš, co to je, když tvrdíž Lomozi, co tvrdíš. Tenhle film byl v roce 1961 odvážný, protože komunisticko-katolické hašteření odhaloval jako frašku bez povinného oslavného a patolízalského patosu. V roce 1961 nebylo možné tento film natočit jinak než, že se vše ve prospěch kolektivizace obrátí. To by totiž potom ten snímek nebyl promítán a šance režísera, že ještě něco natočí by se výrazně zmenšili. Jasný možná nebyl největší hrdina, ale nebyl ani stranický slouha. (12.06.2004)

Agitovat se musí s citem! Proticírkevní klima, panující v Československu zhruba od konce čtyřicátých let, patrně nejsilněji zasáhlo venkov, kde navzdory novým politickým podmínkám stále přetrvávaly tradice, spojené s pravidelnými křesťanskými zvyklostmi. Násilná socializace postupně zcela nebo velmi výrazně utlumila jakékoli projevy víry, čímž celkově přispěla ke katastrofální ateizaci společnosti. Jasného film je nechutným obrazem takové akce, plně odpovídající oficiálním požadavkům s čitelným cílem a předpokládaným vyústěním. Jako pranýř zde slouží uspořádaní tradičního procesí, narušovaného jak přičinlivými agitátory, tak projevy typické civilizační aglomerace (otázka, proč poutníci nejedou raději autobusem). Obsahem pak měšťácky povrchní a prvoplánově zesměšňující (scéna, kdy agitátoři-komunisté převezmou korouhev a sochu Panny Marie). Plejáda vynikajících herců ve vysloveně negativních rolích, těžko se ptát, proč se tu objevil i Josef Kemr, v reálu silně věřící člověk. Chápat tento film jako cokoli odvážného je absolutní nonsens. Naopak, je to jen další komunistická špinavost, za kterou by se měli její tvůrci v čele s Vojtěchem Jasným stydět. (16.04.2011)