Procesí k panence

"Hoďte to kravám, soudružko! Jo a ty brožůrky jim do žlabu nedávejte, aby mi po nich nepochcípaly."                       Na počátku své filmařské kariéry točil u Armádního filmu Vojtěch Jasný s velkou filmařskou zručostí agitky o zakládání družstva (Není stále zamračeno, Neobyčejná léta). Jako člen strany se postavil na stranu mladé začínající generace, díky němu si mohly své první filmy natočil i Miloš Forman a Jaroslav Papoušek. Postupem času se propracoval k odlehčenější komediální verzi. Až později přiznal otevřeně své omyly a natočil skvělé filmy Až příjde kocour a Všichni dobří rodáci. Procesí je tedy filmem na půli cesty - agituje trochu méně a s humorem, ale ještě si nesype popel na hlavu. Po filmařské stánce dobře odvedená práce.                                                                                                                                        Zajímavé komentáře: belldandy, zputnik (28.02.2015)

Se synem a jeho rodinou jsme včera podnikli procesí z Lysé nad Labem přes Byšičky (ve filmu Lhota), a dále nikoli přes Hůrku a Šibák), to bychom šli na druhou stranu), ani přes kravín v Kněževsi (nic takového po cestě není), ale rovnou přes Jizeru do Staré Boleslavi. Večer pak nezbylo, než si pustit Stehlíkovu a Jasného fikci (bohužel bez posledních 10 minut - vada v polynomu CRC). Režijně i herecky velmi dobře zvládnuté. A co se týče reálií? Popis přechodné doby od jedné totality k druhé? Jaký film, takové reálie. Každá partaj si musí najít nějakého Costu-Gavrase (nebo Jasného), jinak její dějinná paměť časem vymizí. Jiných filmových pohledů na kolektivizaci české vesnice je bohudík dostatek. Návštěvu Byšiček doporučuji (ale pozor! nejbližší hospoda je až Řehačka). (06.05.2014)

Prd! ... Procesí k panence je sice o tom, jak se rolnící na vesnici úspěšně kolektivizují a jistě skutečné poměry idealizuje, ale to si nejspíš ještě žádnou agitku neviděl a nevíš, co to je, když tvrdíž Lomozi, co tvrdíš. Tenhle film byl v roce 1961 odvážný, protože komunisticko-katolické hašteření odhaloval jako frašku bez povinného oslavného a patolízalského patosu. V roce 1961 nebylo možné tento film natočit jinak než, že se vše ve prospěch kolektivizace obrátí. To by totiž potom ten snímek nebyl promítán a šance režísera, že ještě něco natočí by se výrazně zmenšili. Jasný možná nebyl největší hrdina, ale nebyl ani stranický slouha. (12.06.2004)

Vyčpělá a svým dějem notně obstarožní podívaná, která je sice z formálního hlediska více než zajímavá, ovšem doplácí na svou absurdnost (rádoby fraška) a pro dnešního diváka se stává prakticky nesrozumitelnou záležitostí. Smutná výpověď o době, ve které nikdo nikoho k ničemu nenutil, a ono nepopsatelné lidství se dokázalo prosadit nad potřeby všech. Humánní agitátoři kontra vesnické babičky, klerikánství, strana, patos a vyznění které hne žlučí většině demokraticky (ano je to frázovitost) smýšlejících diváků. Senilní Vojtěch Jasný na Letní filmové škole v Uherském Hradišti v roce ´04 prohlásil, že nikdy nenatočil špatný film, ale musím se přiznat, že jsem to tomu krásně vyprávějícímu a nesmírně charismatickému pánovi i na malou chvíli věřil. (07.07.2005)

Docela bych uvítal, kdyby se procesíčku povedlo přimět židobolševické agitátory, aby naopak oni ustoupili, klekli na svá špinavá proletářská kolena a přijali Krista. Líbila se mi reakce babek na poli, které se asi podivily, kde se uprostřed všeho toho socializmu najednou vzali poutníci k Bohorodičce a spontánně se připojily. Když jejich happening ucpal vozovku, byli už křesťané v defenzivě: "Zakládáme družstvo a že zrovna neseme panenku, to je náhoda." (10.02.2020)