Daj mi tvoje meno

Film zábavný zhruba tolik, jako návštěva archeologického muzea. Nuda, plytké dialogy, samoúčelné střídání tří různých jazyků v jednom rozhovoru, vyprávění příběhu odnikud nikam. Většina scén zbytečných, děj nikam neposunujících. Po 40 minutách film zrychlen, po hodině vypnut. Je to v podstatě úplně stejné jako "Moonlight" – Další film vytvořený na objednávku, aby zabodoval u samozvaných odborníků a vyhrával ceny předávané dojatými rádoby kritiky a celebritami. /5%/ (02.05.2024)

Dej mi své jméno je opravdu speciální film. Homoerotická romance mezi 2 mladými muži však má problém především v tom, že není výjimečný film. Plusem je atmosféra 80. let, nádherná kamera (záběry jízdy na kole jsou překrásné) a především úchvatné výkony dvou hlavních představitelů. Mají opravdu perfektní chemii a všechny ty polibky (které je občas těžko strávit) a člověk by věřil, že se do sebe při natáčení opravdu zamilovali a uvažují o registrovaném partnerství. Jediným dalším výrazným hereckým hráčem je v roli otce Michael Stuhlbarg který plní takovou roli mentora svého syna v tom kdo nebo co je vlastně zač. Speciální film však neděl výjimečný film. Lehce jsem si při filmu vzpomněl na Zkrocenou horu od Anga Leeho kde se dva hlídači stáda ovcí do sebe zamilují a následně oba začnou žít své životy a musí to tajit. Nemyslím, že je Zkrocená hora nějak úžasný film ale minimálně je zajímavější. Dej mi své jméno je totiž především film o jednom letním románku. A navíc se to celé odehrává v Itálii která je k homosexuálům na rozdíl od Ameriky celkem štědrá. Ten film ale není špatný, je právě naopak celkem fajn. Avšak dělí se na 3 třetiny při čemž: Ta první je celkem fajn kdy Elie pomalu zjišťuje svojí orientaci a city k Oliverovi, druhá celkem brzdí a je především o tom jak ten aktivní sexuální románek začíná a teprve ta třetí (nejlepší!) část je o tom jak léto končí a s ní i letní románek. Finále (asi tak 10 posledních minut filmu!) je navíc hodně dobrý a vlastně pošoupne celý film o trošku výš. Na to všechno má navázat pokračování kde se setkáme se staršími verzemi obou hlavních protagonistů. Jestli to bude tak fajn jako jednička tak se asi zlobit nebudu. Ale možná bych chtěl tentokrát i něco víc. (30.03.2018)

Kdyby se rozdávaly ceny jenom za vykreslení atmosféry, která má sdělení příběhu paralelně doplňovat, musel by si na ně Guadagnino na zahradě přistavit dvoupatrový domek. Call Me By Your Name je brutálně soustředěný snímek, který musíte pozorně sledovat a hledat významy v detailech a střípcích děje, nesvázaného typickými konflikty a zvraty. V některých chvílích mi to přišlo zdlouhavé a blazeované a vyznění mě netrefilo přímo do srdíčka, ovšem je to rozhodně velký film - herecky suverénní a odvyprávěný s citem pro uvěřitelné emoce a složitost hlubokých mezilidských vztahů. Moonlight vyhrál Oscara, ale proti téhle formálně precizní sondě do mužské intimity působí jako ohromně povrchní a prázdná wannabe artovka (kterou zkrátka je). 85% (16.02.2019)

Sentimentální nudně natočený film o letní velké làsce má pár světlých míst v dialozích, když se hovoří o umění a především v dialogu otce se synem po odjezdu milence. Chvílemi snímek zachází do přílešné ordinérnosti. I o homosexuálním vztahu se přece dá natočit komorní, něžný, nebo křehký film, což ovšem není případ tohoho snímku s podivuhodně zavádějícím čsekým distribučním názvem. Ale možná distributorovi znî stejně dej mi jako říkej mi. (07.03.2020)

EDIT: Uplynulo pár měsíců od shlédnutí a musím přidat poslední hvězdu. Neměla jsem pravdu v tom, že by tento film byl pouhým dalším opakováním, dalším pokusem o zachycení té neopakovatelné mladické zkušenosti s prchavostí, nezadržitelností krásného prožitku. Je to mnohem důležitější dílo. Po té době vím, že ve mně stvořilo hlubokou vzpomínku na ten dokonalý prožitek, se vším smutkem a ušlechtilým dojetím, které k ní patří, jako by byla moje. Tenhle film je žalozpěvem i chvalozpěvem o nezadržitelnosti dokonalé krásy a volnosti jejího prožívání při vědomí jejího prchání. A je zároveň jakýmsi dokonalým pomníkem všem touhám zachytit tohle mladické prožívání, a prožívání mládí, a všem dílům, v nichž s tyto touhy otiskly, od antiky až po dnešek. - KONEC EDITACE. *** Není to tak, že by to silné a nezměnitelné prožívání, které chtěl autor předvést, zachytit, vyjádřit, šlo předvést ještě lépe. Ale přes všechnu tu jedinečnou krásu i smutek takový počin pořád zůstává univerzální esejí, nepřekračující svůj stín. ***** Je to počin silný a dobrý v uchopení svého tématu, ale toliko konstatuje univerzální krásu a smutek v jinošském pelu a jeho pomíjení, v antickém tématu syrové křehkosti, volnosti a dobrotě nepokřiveného chlapeckého mládí, které může v ideálně chápavém prostředí první lásku a zamilování i do vlastní síly a krásy (naléhavý požadavek Call Me by Your Name, vytknutý do názvu, zdůrazňuje ono - zdravé - narcisistní očarování sebeobjevováním, oslavnou sebezamilovanost, vzájemně nesobecky odzrcadlenou) prožít nejšťastněji a nejlépe, ale nemůže ji v její jedinečné podobě zadržet. Film znovu objevuje antiku a její idol, revokuje tento antikou opěvovaný odvěký zdroj prožívání efemérní krásy a smutku z pomíjení mladické dokonalosti, bez pokryteckých tabuizací, ale s něžným taktem a za přihlížení a napomáhání zkušených postav, jež pro tento proces mají niterné pochopení pramenící z vlastní zkušenosti.*~ (20.01.2018)