Recenzie (3)
Jedna z prvních temnějších not Arctic Monkeys, písnička která se v prvním albu tak trochu ztrácela za více rozjásanými indie hity, ale která přesto předznamenávala další vývoj kapely. Již v druhém albu angličtí šviháci přitvrdili zvuk a v hudební i lyrické potemnělosti dosáhli vrcholu v jejich třetím (a podle mě zatím nejlepším) albu Humbug. Video skvěle odpovídá této závažnější náladě a je vysoce symbolické, což je ve skvělém kontrastu s realistickým výběrem prostředí. Děj klipu je zasazen do typického panelákového sídliště v bezútěšné betonové krajině, kde se každý stará pouze sám o sebe a toto prostředí je přímou reminiscencí sterility a netečnosti. Do tohoto chladně kamenného místa přichází ošuntělý klučina, nevypadající zrovna příliš silně, ani zdravě a rozehrává v něm velkolepou bubenickou etudu v donkichotské snaze na probuzení mrtvolného světa. V jeho díle ho poté navštěvují různorodé bytosti a postavičky. Dvě školačky jakoby ztělesňovaly ďábla a anděla, tři muži vracející se nejspíš z hospody se bubeníkovi smějí a hází po něm jídlo, etc. Avšak hlavní hrdina neustává a i přes utrpení, výsměch a krev na rukou v bubnování pokračuje až do bombastického finále, kdy píseň vrcholí mužem s napraženou baseballovou pálkou nad mladíkovou hlavou a měsícem, který pod náporem bubnování vybuchuje do bezhvězdné noci. Vzhledem k povaze ponížení a martyriu hlavní postavy by se dalo mluvit o několika možných implicitních čteních – o ztělesnění vůle, jdoucí naproti nelibostí osudu až po kristologickou tématiku. ()
Vizuálny fetiš. A to ja rád. ()
Tento klip pred rokmi spustil moju slabosť pre AM, ktorá trvá dodnes. Bubeník vo videu prejavuje naliehavosť, zapálenie, odhodlanie a vytrvalosť dokončiť svoju „misiu“, aj keby to malo byť na hranici možností. Sídlisková atmosféra tomu dodáva takmer nadrealistický obraz a dokonale korešponduje s hudbou. Je to taký 5 minútový predchodca Whiplashu ( D.Chazelle, 2014 ). ()