Jaskyňa Zlatej ruže alebo princezná Fantaghiro IV.

Fantaghiró zkrátka není rodinný typ, nemluvě o tom, že je vyloženě pechfógl. Sotva vytáhne paty z baráku, už jí zaklínají nebo rovnou berou manžela, sestry, barák jako takový a z rodného středověkého hradu pak zbudou sotva antické rozvaliny. Jejího přítele Tarabase málem k bráně smrti přivede čínská princezna s krásným, typicky čínským, jménem Angelica (nad jménem jejího bratra, kterého pojmenovali Rufus se už člověk pak ani nezarazí). Mezi tím Černá čarodějka, která pozbyla svých kouzelných schopností, vzkřísí Bond girl a učí se létat na koštěti. Udělala jsem zajímavý objev, Černá čarodějka má černé plomby, asi jí život s Kalidorem v dobách, kdy ještě byla spíš červená než černá, nedělal dobře. Fantaghiró chodí po světě a pak i po čarodějném podsvětí a kudy chodí, tudy rozsévá lásku, třeba lásku ke květinám s šutrem v ruce, protože jak jinak. Závěrečný zápas je strhující podívaná, nebo přinejmenším působí, že si oba jeho protagonisté strhli záda, zejména Darken vypadá, jako by chtěl volat: "Sundejte mě rychle z toho meče." Poselstvím dobrodružství princezny Fantaghiró má být, že láska je trvalý cit, který obstojí v každé zkoušce, tvůrci sami to zabíjejí rozmělňováním v hláškách - nauč mě být šťastný a já se tě naučím milovat - nebo, ještě hůř, když se Fantaghiró v závěru, aby ukázala hloubku svých citů, honem pádí převléct. Ano, archivní záběry a nutnost nějak to tam naroubovat, ale vyznívá to úplně jinak, než by mělo, nemluvě o tom Romualdově bezobsažném monologu. (14.09.2014)

Děs a hrůza! To se jinak nedá říct. Překrásná a výpravná pohádka byla v tomto čtvrtém pokračování degradována na bizarně dětskou podívanou typu STRÁŽCI VESMÍRU, natáčenou především v televizních ateliérech. Kromě pár úvodních a závěrečných minut, je po celou dobu vidět, že tady se šetřilo všude možně, kde se dalo. Z pohádky absolutně vymizeli čeští herci (jen asi na tři vteřiny se mihne Kodetová) včetně Brožové či Valíka, který již nehrál ani v minulém dílu. Opět již chybí Mario Adorf a Kim Rossi Stuart (Romualdo) hraje až v posledních dvou minutách. Toho nahradil v děsivé morové masce nějaký Ricardo Longhi. Ze známých tváří tak je zde jen Alessandra Martinez, Brigitte Nielsen, Ursula Andress a opět se objevuje nesympatický a podle mě hodně amatérský herec, který hrál Tarabase. Nově je tu jen Horst Buchholz v roli ještě zlejšího čaroděje Darkena, než jakým je Tarabas a Černá královna. Celý příběh je o tom, že se tedy objeví někde na konci světa ten nejhorší čaroděj, kterého se bojí i Tarabas, jenž se rozhodl dát na dobrou cestu a živí se jen bobulemi jako monstrum v románu Marry Shelley. Celé je to zmatené, psané horkou jehlo, takřka nic nedává smysl. Bouzov dočista a opravdově zmizí. V pohádce se objeví jen na začátku a pak po něm na dlouhou dobu zůstane jen ateliérová jáma, aby se zase slavně objevil na samém konci. Nahradí ho šílené papundeklové ateliéry za pár lir, které spíše připomínají již zmíněné STRÁŽCE VESMÍRU. Téměř celá první polovina se odehrává v nějakém parku, který má vypadat jako japonské či čínské císařství, k čemuž má bohužel daleko. Stejně jako herci, kteří rozhodně nejsou Asiaté, nýbrž Italové. O to více to jen umocňuje bizarně dětskou podívanou proti které i ateliéry OPIČÍHO KRÁLE jsou koukatelné. Ani samotná Fantaghiro už není ta, kterou bývala v dřívějších dílech a do této taškařice si bere jen to, že stále miluje Romualda. Ale že je matkou, že je princeznou, možná již královnou, o to se vůbec nezajímá. Je to celé prostě šílené a absolutně zbytečné. A to to tak hezky začalo, když zemi zahalil černý mrak, kterého doprovázely tři démoni na koních (nouze, mor a bolest), jenž sebou přinášeli smrt a zkázu. Ovšem hned proti nim se staví malý kluk, který si doslova a do písmene hraje na Atreje z NEKONEČNÉHO PŘÍBĚHU. A to je po fantasticky nastoleném hororovém začátku jasný směr k šíleně dětské podívané. A tak jestli něco tahle čtvrtá část přinesla nového, tak jedině lávové lidi, mluvící slunečnice a hovnivály, kteří ukazují směr. [2976. hodnocení, 52. komentář, 48%] (06.03.2020)

Kim Rossi Stuart jim v tom po třetím díle už nechtěl hrát, tak Romualda scénáristé proměnili v ošklivého pišišvora a na konci použili líbací scénu z jedničky...né že bych Romualda tak milovala, ale tohle bylo i na mě moc. Ty dvě * jsou vlastně jen za stále příjmnou Alessandru Martines, charismatického Tarabase a výbornou hudbu (i když se od jedničky nezměnila...:-)) (02.08.2009)

I tento díl mě pořád baví. Akčnost zde nechybí, ani nové postavy zasazené do trochu orientálního světa. Zlo dostalo nový prostor v podání mocného čaroděje Darkena (skvěle ztvárněný Horstem Buchholzem). A teď ty mínusy - české prostředí se vytratilo i s českými herci, což je pro českého diváka velká škoda. Ještě větší škoda je v tom, že zde odmítl vystupovat Kim Rossi Stuart - takže ta osoba, co vystupuje pod ohyzdnou maskou znetvořeného Romualda, není původní herec. Scény, kde se Romualdo vyskytuje bez masky jsou přebrány z původních třech dílů. To je tedy zrada diváků, vždyť láska Romualdy je přece nehynoucí, jak se tvůrci snažili divákům vtlouci do hlavy. Zatímco zde Fantaghiro laškuje s Tarabasem (což se dá ještě odpustit, neboť se k Romualdovi vrátí), v příštím díle...no, nebudu se o něm raději ani zmiňovat... (14.12.2011)

Co se to stalo s Princeznou Fantaghiro? Tenhle díl mě moc nebavil, nějak ztratil atmosféru a krásu předchozích dílů (hlavně prvního). Možná je to tím, že jsem ho poprvé neviděla, když mi bylo 10, ale až teď (když mi je mi 11, ne to byl vtip). Parsela bych okamžitě utloukla, Darken kecal a skutek utek a Angelika mi vyloženě vadila. Část s jejím otcem byla podle mého názoru úplně zbytečná vycpávka. 2* dávám za to, že to dobře dopadlo, konec vystříhaný z jedničky a asi i za to, že prostě pohádku Princeznu Fantaghiro miluji (hlavně 1). Dále také za Brigitte Nielsen, jejíž poprsí a rozparky na sukni, vedoucí až do nebes, mě budou ještě dlouho strašit ve snech:). Jo a od teď nenávidím slunečnice. (21.10.2010)