Jaskyňa Zlatej ruže alebo princezná Fantaghiro IV.

Kim Rossi Stuart jim v tom po třetím díle už nechtěl hrát, tak Romualda scénáristé proměnili v ošklivého pišišvora a na konci použili líbací scénu z jedničky...né že bych Romualda tak milovala, ale tohle bylo i na mě moc. Ty dvě * jsou vlastně jen za stále příjmnou Alessandru Martines, charismatického Tarabase a výbornou hudbu (i když se od jedničky nezměnila...:-)) (02.08.2009)

Takže z nádherného dobrodružstva ovenčeného rozprávkovou tematikou, budeme všetci spoločne riešiť kto koho miluje a kto koho nie. Ak by to vyriešili raz a povedalo by sa to v jednej scéne na lúke v poriadku. Lenže tu beháme, jazdíme na koni po celom Thajsku a nikto si nie je istý láskou k druhému. Angelika s tým, Fatnaghiró s tamtým, potom TArabas si nie je istý a beží za Fatnaghiró, potom sa otočí a cvála za Angelikou, potom nám chýba Dostojevskij, následne sa zamotá do toho Rúfus. Už v nervóznom tempe sa prizeráme sterilnému Bavovi a neúplná zápletka sa ťahá riadne pomaly. Všetci z pôvodného hradu sa na to vykašľali a Rossi pochopil, že v tejto násilne natočenej časti nemôže hrať a záver vyplní stará scéna z hradnej veže z jednotky. Trúfalosť a nehorázne veci. Túto časť treba v zmysle korektnosti a úcte k predošlému považovať za nezvládnutú epizódu. (03.01.2014)

Fantaghiró zkrátka není rodinný typ, nemluvě o tom, že je vyloženě pechfógl. Sotva vytáhne paty z baráku, už jí zaklínají nebo rovnou berou manžela, sestry, barák jako takový a z rodného středověkého hradu pak zbudou sotva antické rozvaliny. Jejího přítele Tarabase málem k bráně smrti přivede čínská princezna s krásným, typicky čínským, jménem Angelica (nad jménem jejího bratra, kterého pojmenovali Rufus se už člověk pak ani nezarazí). Mezi tím Černá čarodějka, která pozbyla svých kouzelných schopností, vzkřísí Bond girl a učí se létat na koštěti. Udělala jsem zajímavý objev, Černá čarodějka má černé plomby, asi jí život s Kalidorem v dobách, kdy ještě byla spíš červená než černá, nedělal dobře. Fantaghiró chodí po světě a pak i po čarodějném podsvětí a kudy chodí, tudy rozsévá lásku, třeba lásku ke květinám s šutrem v ruce, protože jak jinak. Závěrečný zápas je strhující podívaná, nebo přinejmenším působí, že si oba jeho protagonisté strhli záda, zejména Darken vypadá, jako by chtěl volat: "Sundejte mě rychle z toho meče." Poselstvím dobrodružství princezny Fantaghiró má být, že láska je trvalý cit, který obstojí v každé zkoušce, tvůrci sami to zabíjejí rozmělňováním v hláškách - nauč mě být šťastný a já se tě naučím milovat - nebo, ještě hůř, když se Fantaghiró v závěru, aby ukázala hloubku svých citů, honem pádí převléct. Ano, archivní záběry a nutnost nějak to tam naroubovat, ale vyznívá to úplně jinak, než by mělo, nemluvě o tom Romualdově bezobsažném monologu. (14.09.2014)

I tento díl mě pořád baví. Akčnost zde nechybí, ani nové postavy zasazené do trochu orientálního světa. Zlo dostalo nový prostor v podání mocného čaroděje Darkena (skvěle ztvárněný Horstem Buchholzem). A teď ty mínusy - české prostředí se vytratilo i s českými herci, což je pro českého diváka velká škoda. Ještě větší škoda je v tom, že zde odmítl vystupovat Kim Rossi Stuart - takže ta osoba, co vystupuje pod ohyzdnou maskou znetvořeného Romualda, není původní herec. Scény, kde se Romualdo vyskytuje bez masky jsou přebrány z původních třech dílů. To je tedy zrada diváků, vždyť láska Romualdy je přece nehynoucí, jak se tvůrci snažili divákům vtlouci do hlavy. Zatímco zde Fantaghiro laškuje s Tarabasem (což se dá ještě odpustit, neboť se k Romualdovi vrátí), v příštím díle...no, nebudu se o něm raději ani zmiňovat... (14.12.2011)

Co se to stalo s Princeznou Fantaghiro? Tenhle díl mě moc nebavil, nějak ztratil atmosféru a krásu předchozích dílů (hlavně prvního). Možná je to tím, že jsem ho poprvé neviděla, když mi bylo 10, ale až teď (když mi je mi 11, ne to byl vtip). Parsela bych okamžitě utloukla, Darken kecal a skutek utek a Angelika mi vyloženě vadila. Část s jejím otcem byla podle mého názoru úplně zbytečná vycpávka. 2* dávám za to, že to dobře dopadlo, konec vystříhaný z jedničky a asi i za to, že prostě pohádku Princeznu Fantaghiro miluji (hlavně 1). Dále také za Brigitte Nielsen, jejíž poprsí a rozparky na sukni, vedoucí až do nebes, mě budou ještě dlouho strašit ve snech:). Jo a od teď nenávidím slunečnice. (21.10.2010)