Jaskyňa Zlatej ruže alebo princezná Fantaghiro IV.

Fantaghiró zkrátka není rodinný typ, nemluvě o tom, že je vyloženě pechfógl. Sotva vytáhne paty z baráku, už jí zaklínají nebo rovnou berou manžela, sestry, barák jako takový a z rodného středověkého hradu pak zbudou sotva antické rozvaliny. Jejího přítele Tarabase málem k bráně smrti přivede čínská princezna s krásným, typicky čínským, jménem Angelica (nad jménem jejího bratra, kterého pojmenovali Rufus se už člověk pak ani nezarazí). Mezi tím Černá čarodějka, která pozbyla svých kouzelných schopností, vzkřísí Bond girl a učí se létat na koštěti. Udělala jsem zajímavý objev, Černá čarodějka má černé plomby, asi jí život s Kalidorem v dobách, kdy ještě byla spíš červená než černá, nedělal dobře. Fantaghiró chodí po světě a pak i po čarodějném podsvětí a kudy chodí, tudy rozsévá lásku, třeba lásku ke květinám s šutrem v ruce, protože jak jinak. Závěrečný zápas je strhující podívaná, nebo přinejmenším působí, že si oba jeho protagonisté strhli záda, zejména Darken vypadá, jako by chtěl volat: "Sundejte mě rychle z toho meče." Poselstvím dobrodružství princezny Fantaghiró má být, že láska je trvalý cit, který obstojí v každé zkoušce, tvůrci sami to zabíjejí rozmělňováním v hláškách - nauč mě být šťastný a já se tě naučím milovat - nebo, ještě hůř, když se Fantaghiró v závěru, aby ukázala hloubku svých citů, honem pádí převléct. Ano, archivní záběry a nutnost nějak to tam naroubovat, ale vyznívá to úplně jinak, než by mělo, nemluvě o tom Romualdově bezobsažném monologu. (14.09.2014)

Koukám, kolik uživatelů si pro všechny díly Fantaghiró vystačilo s jedním komentářem...mám silné pochybnosti, že všechny díly viděli.......ale zpátky. Tři černí démoni byli perfektní, ale je tu i spousta postav, které by zardousil i zapřisáhlý pacifista (třeba ten idiot Parsel, nebo všichni šikmoocí). Pravdou je, že i na můj vkus začíná být série infantilní, nelogická, zbytečně crazy, ale zároveň je tu několik kladů, které mám na téhle fantasy pohádce prostě rád. "Smrt není nikdy vysvobozením..." Tarabas, Fantaghiro, obě čarodějky a mluvící kámen jsou skvělí. Pozitivně hodnotím scénář i dobrou gradaci příběhu, i když vám to může znít zvláštně. Tahle velká láska v podání Alessandry Martines a Kim Rossi Stuarta mě baví. (19.04.2006)

Tak tenhle díl už mě opravdu nebavil. Je na něm strašně moc vidět, jak se chtělo ušetřit. Je zde minimum postav, minimum zajímavých lokací a pro jistotu se některé postavy ani nevrátí, i když jsou pro příběh důležité. Potěší návrat některých známějších jmen, ale k čemu to je, když u ten příběh je skutečně tragický? (30.10.2015)

Musím říct, že po zhlédnutí pátého dílu musim přehodnotit. Tenhle díl je, když už né tak vybroušený, alespoň zajímavý a snaží se, aby se tam něco dělo. Co se mi ale nelíbí je stopáž, spousta scén by mohlo být prostřiháno, zvláště při konfrontaci otce se synem. A ti jezdci byli skvělý, na to měli tvůrci cit, na ty různá monstra. (12.04.2010)

Takže z nádherného dobrodružstva ovenčeného rozprávkovou tematikou, budeme všetci spoločne riešiť kto koho miluje a kto koho nie. Ak by to vyriešili raz a povedalo by sa to v jednej scéne na lúke v poriadku. Lenže tu beháme, jazdíme na koni po celom Thajsku a nikto si nie je istý láskou k druhému. Angelika s tým, Fatnaghiró s tamtým, potom TArabas si nie je istý a beží za Fatnaghiró, potom sa otočí a cvála za Angelikou, potom nám chýba Dostojevskij, následne sa zamotá do toho Rúfus. Už v nervóznom tempe sa prizeráme sterilnému Bavovi a neúplná zápletka sa ťahá riadne pomaly. Všetci z pôvodného hradu sa na to vykašľali a Rossi pochopil, že v tejto násilne natočenej časti nemôže hrať a záver vyplní stará scéna z hradnej veže z jednotky. Trúfalosť a nehorázne veci. Túto časť treba v zmysle korektnosti a úcte k predošlému považovať za nezvládnutú epizódu. (03.01.2014)