Pouštní květ

„Pouštní květ“ aka „My name is Thomas“ je krehký príbeh (podobne ako samotný výsledný film). Scenár totiž má svoje slabé stránky ako aj samotný film (napr. prvá časť druhej polovici). Každopádne ako skromná roadmovie to nemá chybu (obrazy zachytené kamerou sú pekné, ukazujúce, že aj „púšť“ může mať svoje čaro). Životná filozofia dvoch hlavných postáv (zastupujúcich iných generácií) je odlišná, avšak spoločné body sa nájdu. Je to miestami komorný, miestami milý a miestami nostalgický príbeh od T. Hill, ktorý sa snažil do príbehu napasovať mnoho vecí, ktoré boli charakteristické pre jeho filmy (prípadne spoločné s Budom), napr: hudba typická pre westerny (prekvapivo, slušne pasuje aj pre moderné prostredie), panvica, fazuľa alebo malá bitka. Z hľadiska spomienky na Buda je to pekné gesto. Od filmu nečakajte veľké (filozofické) myšlienky alebo ponaučenie. Záverečná scéna motorkou je symbolická a keď sa jedná o posledný film od T. Hilla (to ešte nevieme), tak je to dôstojné zakončenie jednej krásnej a úspešnej filmovej kariéry. Posledná veta vo filme („Pre môjho priateľa, Buda.“) dotkne srdce každého fanúšika dua B. Spencer / T. Hill. P.S.: Keby príbeh bol trošku kompaktnejší a nebolo to väčšie zaváhanie v druhej polovici, tak s tým hodnotením by som išiel aj vyššie. Osobné hodnotenie: 75% (***) (14.02.2020)

Dobrodružná příjemná road movie, která i přes pomalejší tempo a komorní pojetí nenudí, na čemž má podíl i působivá výprava v podobě krásných španělských přímořských krajin. Terence Hill má stále svůj typický výraz a i přes svůj pokročilý věk (který bych mu mimochodem vůbec nehádal) pořád dokáže stylově někoho praštit pánvičkou přes kebuli a nebo se vrhnout do pro něj typické hromadné bitky (a pořád to působí celkem přirozeně a uvěřitelně). Chybí už jen ten starý dobrý "přítel Bud", ale film je mu alespoň symbolicky věnován před závěrečnými titulky. Děj se nemálo opírá o duchovní témata a možná tomu místy trochu chybí "šťáva", ale závěr je celkem dojemný. 65% (22.04.2020)

Vlastně celou dobu bylo tak jasné, že je to pocta Budovi, že to snad ani nemuselo být v těch závěrečných titulcích. Cestování na motorce pustou krajinou, dvě polorozpadlé boudy neznámého původu kdesi v poušti, které jako by vypadly z nějakého spagetti westernu z 60. - 80. let, hospodská bitka, no já chvílema čekal, odkud se ten Bud vynoří. A do toho další pecka - Lucia v podání Veronicy Bitto. Nádherná, přirozeně krásná a poněkud svérázná holka s poněkud (možná až moc) tajemnou minulostí, která se k Thomasovi přidává na cestě. Proč jsem měl občas pocit, že koukám na jakousi italskou verzi Veroniky Kubařové:)? Ono to teda mělo svoje dějové mouchy, třeba mi není zcela jasné, jak Lucia Thomase v poušti v té boudě našla. Stejně jako skoro celou dobu nic nenasvědčovalo tomu, že Lucia je vážně nemocná. Konec byl takový trochu zvláštní, ale možná i to, že to nemá zrovna sluníčkový závěr (ne, opravdu se nevzali a šťastně tam spolu nežijí dodnes) má svoje kouzlo. Na plný počet to napoprvé asi nebude, ale za krásné poctivé čtyři s radostí, koukalo se na to moc pěkně. (04.01.2021)

Terence Hill je zpět!!! Režie, scénář, hlavní role v osmdesáti letech. Roadmovie o Thomasovi, který jede do pouště přečíst si knihu a potká problémovou Luciu ( Veronica Bitto ). tak jede s ní. Tomuto komornímu snímku, který občas žánrově skáče od duchovního dramatu po grotesku jsem chtěl dát sotva dvě hvězdy, ale až v dovětku u titulků " Věnováno Budovi" jsem pochopil o čem to celé bylo a rozsekalo mne to, což se možná stane jen lidem, kteří měli v dětství za hrdiny ty dva fackovače s ránama "džžž" .Přestřelím na pět hvězd, protože ikdyž nenávidím filmy o umírání a nemocech, ale tady je to poprvé, co to mělo tak pozitivní konec. Pro mne poslední dojemná tečka za kariérou Terence a Buda. (25.04.2020)

Terence Hill to dal na Clinta Eastwooda. V tak vysokom veku si to pekne si to odrežíroval aj zahral. A čo ten obsah? Samozrejme ide do zábavnej formy kde sa 80-ročný dedko mláti s panvicou (a práve tieto momenty boli najvtipnejšie). Inak je to také road movie, kde si rozprávajú dve generácie, ale tá slečinka mi dvakrát sympatická teda nebola. Našťastie sa to časom celkom dobre zrovná. (24.04.2020)