Keď príde kocúr

Naše páteře by si nerozuměly. Poeticky laděná satira o věcech, které se staly a byly, ale i jsou a budou. Není asi aktuálnějšího filmu než právě tohoto, a až s podivem jsem sledovala, jak to, co se dělo před šedesáti lety, se odehrává i nyní, jen dříve to bylo zakázané a dnes je ten zákaz už jen ve sloganech dotyčných a dotčených. Jasný měl jasno, Werich též, do toho všeho skvěle přihrávala kamera a vyhrávala hudba. No a není vskutku krásnější dívky než Diany. Ani tehdy, ani teď, ani nikdy jindy. Viděno v Bio Oko dne 23.9.2021 (23.09.2021)

Táto spolupráca s Vojtěchom Jasným dopadla pre Brdečku omnoho lepšie ako s Oldřichom Lipským o rok neskôr (či celkovo, vrátane všetkých ďalších filmov). Obaja režiséri síce prekypujú filmovými trikmi a kreatívnymi, až formalistickými, povedalo by sa vtedy, riešeniami, ale v tom je ich čaro. Pre mňa teda aspoň KOCÚRA. Jasný je autor podľa môjho gusta - filmový vizionár v rozlete a nefalšovaný estét. Moderná rozprávka o kocúrovi v okuliaroch má rozviatu južanskú atmosféru, parádne psychedelické sekvencie, autentické výtvarné počiny detí zapadajúce do deja, charizmatického Wericha v (takmer) poslednej filmovej (dvoj)roli, ostatná herecká elita pácha svoj tradičný nadštandard a mladučká Vášáryová je tak krásna, až to bolí. A TERAZ POZOR! Všetko uvedené platí pre prvú polovicu filmu - a potom sa náhle vyčerpá. Tvorcovia odrazu už neprichádzajú so žiadnym ďalším nápadom, plus možno prichádza k slovu aj nejaká tá politická objednávka, a zvyšok filmu je uťahaný, repetitívny, schematický a deklamatívny, akoby geniálnych autorov vymenil nejaký unylý filmový štáb ochotníkov z okresného výboru KSČ. Na celovečernú stopáž je tam toho proste príliš málo a vzbura detí, zúfalstvo rodičov a zopakovanie toho istého ešte raz (či nebodaj dva alebo dokonca tri) to nemôže nijako zachrániť. Ozveny budovateľského nadšenia a skoro až schôdzové deklamovanie moralít pôsobia potom v tej farebne karnevalovej, vínom a krásou opojenej atmosfére ako tvrdá päsť do mäkučkého kocúra. Okuliare mu rozdupali a krásna ilúzia sa rozbila. Náhle odhalená chabosť zápletky a poplatnosť dobovej politickej rétorike v tom zdanlivo čistom diele Umenia bolia ako stratená láska, ako letá dávnej mladosti, ktorých bezstarostný zápal sa už nikdy nevráti. Našťastie je tu stále polovica prvá, v nej sa dá znovu stratiť v Dianiných očiach a úsmeve, v štedrej letnej moravskej krajine, v ilúzií spravodlivosti a dobráctva, v dávnom detstve a jeho nádejach - a v sladkom zabúdaní čakať, až príde kocúr... (30.12.2022)

(91/2017) / Je isté, že Všichni dobří rodáci sú vyspelejší film, v prípade Kocoura je ale krásne vidno o kolko divokejší a tvorivejší ešte Jasný bol. Tá živelnosť síce chvílami spôsobuje chaotické vyznenie niektorých scén, ako celok je ale film zážitok. Vizuálna podoba filmu je originálna aj na 60-te roky a snáď len Jakubisko mal podobný talent. Technicky je film lahôdka a aj náročnejšie farebné scény vyznievajú prekvapivo kvalitne a nerušivo. K tomu si treba prirátať herecký výkvet, najviac zaujal asi Menšík a samozrejme tiež mladunká peknučká Milka. Rád by som videl tento film trochu "upratanejší", možno inak zostrihaný, buď by dosiahol na filmový vrchol alebo stratil na svojom čare. (8/10) (02.05.2017)

Už 40 let strá pohádka pro dospělé od Vojtěch Jasného vypráví příběh poklidného městečka, jehož zdánlivá spořádanost kryje především licoměrnost a prospěchářství jeho obyvatel. Jeho klid je však narušen po té co dorazí jeden kouzelník, krásná a záhadná dívka a především kocour... V tomhle filmu není nic, co by mohlo vyšumět. Buď to fungovalo a funguje nebo ne. Já si myslím, že ano. (03.08.2004)

"Naše páteře by si nerozuměly." Pokud se někdy dožiju důchodu a koupím se slevou kýbl moudrosti, tak si stejně jako soudruh Oliva najdu nějakou pěknou věž, budu v ní moudrou hlavou moudře kývat a taky komentovat dění. Zkušeným okem poznám, že "revize dopadla dobře, štamprlata taky" a jelikož jsem bystrý, tak vím, že když se lidé vybarví , tak fialoví jsou lháři, červení zaláskovanci, žlutí nevěrníci a šedí zloději. Mně se zkrátka líbil ten pohled na nezkažené děti a vybarvování charakterů místních obyvatel, ale chvílemi to bylo moc velké umění na to, že jsem cítil ambice bavit mě a nejen moralizovat. (13.12.2016)