OA

pekelně zvláštní a osobitá záležitos a zároveň jeden z nejrozporuplnějších seriálů poslední doby...nevybavím si teď nic podobného co by mě chvílemi tak moc bavilo,v jiných chvílích tolik nudilo a zároveň jsem z toho měl v určitých momentech husí kůži.Téma zajímavé,najednou se to dát nedá,ale jsem rád že jsem viděl...80% (11.01.2017)

První epizoda nebo spíš její finále mě dostatečně zaujali natolik abych se prokousal celou sérií a u druhé a třetí epizody sem si seriál vcelku užíval, tyhle dvě epizody totiž podle mě z celého seriálu fungují nejlépe, od té čtvrté už to jde bohužel z kopce. To proč jsem seriál dokoukal byl hlavně Jason Isaacs, který to celé táhne jako kotvu, kterou ještě k tomu dostane ránu do obličeje v podobě finále celého seriálu. Hlavní premisa seriálu je totiž tak zamotaná, až je to spíš na škodu než užitek. Snaží se rozvinout tolik teorií o tom co je skutečnost a co ne až se do toho sám zamotá, to má za následek naprosto nelogické chování postav. Postavy jsou celkově hlavní problém celého seriálu, chovají se naprosto iracionálně a všechno tohle chování je omlouváno tím jak se příběh vyvíjí, tím si však seriál sám podkopává nohy.Těžko se to popisuje, protože každý kdo seriál dokouká může mít svojí teorii o tom jak to všechno bylo a bohužel je jich tu tolik, že to celý seriál rozkládá na nelogickou skládanku, kterou si každý může vyřešit po svém. Já se držím toho, že se mi to líbilo po stránce kameramanské, líbily se mi výkony Jasona Isaacse a obou nevlastních rodičů OA, jejichž dějová linka mi přišla zajímavá a je z košíku toho lepšího co v seriálu bylo. Neříkám, že otevřené konce jsou vždycky na škodu, ale musí k nim vést cesta, po které si seriál otevřený konec zaslouží to se však o The OA říci nedá. 60% (10.01.2017)

(Po prvním dílu.) No jestli se tam rychle aspoň jedna postava nezačne chovat jako člověk, tak budu mít asi problém. (Po druhém dílu.) Musím říct, bez jakéhokoliv pokusu o snahu o to být racionální, že ve mně tenhle seriál vzbuzuje silné antipatie. (Po třetím dílu.) Dojem se trochu spravil, už to není obludně urážlivá ztráta času, ale celkem průměrný thriller. (Po čtvrtém dílu.) Je fascinující, jak málo jde do hodiny seriálu nacpat. Už to není otravné, trochu se to našlo, ale je to tak strašně neobjevné a vyprázdněné! (Po páté epizodě.) OK, už je to zase směšný. A ten silný potenciál zlomení úplně nevyužitý. (Po šesté epizodě.) Nebudu lhát, už to spíš jen tak projíždím, než že bych na to koukal. Čas je na tohle moc vzácný. (Po sedmé epizodě.) Ježiš, to musí bejt všechno tak doslovně vyžvaněno? Jakýkoliv náznak kvality je ubitý miliony slovy. Zas jednou seriál, který absolutně nevěří svým divákům a má je za idioty, kterým musí bejt všechno vyhláskovaný. A to ani neberu v potaz, o jaký žvásty jde. (Po osmé epizodě.) Díky bohu konec. Jinou myšlenku nemám. Když budu chtít zážitek v kostce, najdu si na youtube sestřih Vlasty Plamínka. (19.12.2016)

Po 1. sérii: Co jsem si přál, aby mi někdo řekl před sledováním: Většina flashbacků nejsou flashbacky, nýbrž ztvárnění toho, jak si posluchači v hlavě představují vyprávění Prairie. Jason Isaacs záporačí ještě víc než Lucius Malfoy, Scott Wilson se podobně snaží překonat Hershela Greena v dobráctví, zato Phyllis je pořád Phyllis. Ačkoliv možná nic z toho není pravda a Prairie to prostě jen nemá v hlavě v pořádku. Jak ale vysvětlit, že znovu vidí a jiné další věci? Poutavě udělaná filozoficko-ezoteristická minisérie, kde se to hemží symboly, záhadami, nedořešenými událostmi, kýčovitými momenty a potenciálními dírami v příběhu. (27.12.2016)

První řada byla zvláštní, inspirativní, terapeutická, ale asi moc divná a vyústění mě přesvědčilo, že to celé nemělo smysl. Podlehl jsem, jako někteří hlavní hrdinové. Na druhou řadu jsem se tak ani nechtěl dívat. Až po několika letech čas uzrál. Zdála se mi „lepší“, ale hlavně té první dala smysl. Můžeme se jen dohadovat, jak by příběh, který měl mít pět řad, dál pokračoval. Ale také v nejlepším přestat a i cliffhanger tomu dává důstojný konec. (21.06.2023)