Trvalé prázdniny

Minimalistický skvost, ve kterém se zdánlivě nic neděje, téměř se v něm nemluví, nic se v něm nevysvětluje, nedokazuje ani nekomentuje a přesto se se svou tísnivostí rozhodně zažere hodně hluboko pod kůži... Bezvýchodný svět člověka na samém okraji společnosti, z něhož lze utéci zase jen do jiného bezvýchodného světa. Perspektiva bez perspektivy, závrať života, ve kterém jde zdánlivě cokoli a přesto téměř nic... Celkový dojem: 85% (14.02.2010)

Je fakt, že Jarmuschovo čaro a cit pre minimalizmus ešte nie je v tomto snímku tak okresaný ako pri jeho neskorších kúskoch, ale aj napriek tomu presakuje každou minútou. Permanent Vacation má presne dĺžku akú má mať, aby nenudil (teda mňa nenudil ani na sekundu!) a obsahuje pár geniálnych myšlienok (niektoré explicitné a niektoré skryté). Zdanlivo jednoduchá psycho jednohubka, ktorá toho skrýva viac pod povrchom a je na vás, či vás beatnická a nomádska hlavná postava zaujme, alebo to bude lúzer nepochopiteľne sa potulujúci špinavými ulicami bez zmyslu. Jarmusch "umí"!!! (24.09.2008)

Jim Jarmusch alias nekorunovaný kráľ Amerického nezávislého filmu a jeho prvý pokus o minimalistické strvárnenie divnosti a vypointovanosti slúžiace ako zrkadlo spoločnosti. Allie je netypický hrdina a hlavne netypický Beatnik. Na jednu stranu opovrhuje rodinou, domom, stereotypom ale jeho cestovanie z miesta na miesto nie je poznačené alkoholom, alebo zbesilými dobrodružstvami. Jazzová hudba sa potichúčku nesie celým fimom, a v niektorých miestach dokonca naberá temný, depresívny charakter. Vôbec to ale nie je na škodu. Scenár chrlí jednu perlu za druhou a dialógové scény sú jednoducho dokonalé. Samozrejme záleží na tom či je Jarmusch vaša krvná skupina, pretože jeho doménou je nikam sa neponáhľať a rozprávať zbytočné príbehy, ktoré nútia k zamysleniu. Taká je aj trvalá dovolenka. Mrazivé, vtipné, tanečné a pochmúrne scény, ktoré sú nápadito pozliepané do jedného celku nám krásne ukazujú americkú spoločnosť a jej úpadok, cez obraz a snahu hrdinov niečo s tým robiť - dialóg. vo svojej podstate nemám čo vytknúť. film som si náramne užil. (27.07.2009)

Dokonalé, Godard, punk, beat generation a francouzští prokletí básníci vměstnaní do jedné hodiny. Hodně mi to připomnělo beatnický film Pull My Daisy. Let’s just drift. (28.08.2009)

Každý jednou začínal a Jim nezačal zrovna oslnivě. Za vtipnou kráděž auta a s přihlédnutím k tomu, jak nízké náklady tohle mělo, se přikládním k průměrnému hodnocení, i když s odřenýma ušima. 55% (25.11.2010)

Pár drobností mi tam nesedlo, ale čert to vem. Přesně na tenhle film jsem čekala, abych Jarmusche konečně definitivně zařadila mezi mé oblíbence. Úžasná věc, dostalo mě to...Je pravda, že jméno hlavní postavy je převzato od Aloysiuse Bertranda, autora Kašpara Noci? (21.10.2011)

Jarmusch se Trvalou dovolenou vymezuje vůči tradičním americkým hodnotám jako je touha usadit se, založit rodinu, najít si práci, mít auto, atd. Tím určitě odkazuje na beat generation, rozdíl je ale v tom, že tyto hodnoty neodsuzuje, stejně tak nekritizuje ani alternativní bytí mladého hrdiny. Film spíš zobrazuje neukotvenost v dnešní době. Allie nemá rodinu (v tradičním slova smyslu), neztotožňuje se s americkým snem, který mu připadá "prázdný". Proto se toulá, nepracuje, klidně ukradne auto, jde o vzdor vůči establishmentu. Ale jeho život je stejně nihilistický, jako ten, proti kterému se vymezuje. Kromě tradičního pojetí společnosti se Trvalá dovolená odklání také od klasicky vyprávěného příběhu. Spíše než k nějakému konečnému rozřešení směřuje film k poznání hlavního hrdiny, zrcadlícího se v příbězích, které si vypráví s cizími lidmi na potkání. Např. ten o saxofonistovi, který se musel neustále stěhovat, protože nikde nebyl pochopený. Konec není definitivní, jakoby to celé byl jen nepatrný výřez ze života. Jistě však hrdinu čeká poznání, že je to všude prakticky stejné, čemuž napovídá i scéna v přistavišti před odjezdem do Paříže. Allie se potká s hochem, který míří opačným směrem. Oba mají k cestě tytéž důvody, oba hledají nové útočiště jen proto, aby se pak znovu vydali... na cestu. (23.06.2009)

Walking, just walking around. 1) Prvotina 27letého Jima Jarmusche tedy není moje krevní skupina, Takhle svět nevidím a vidět nechci. 2) ScarPoul napsal vše, co bych snad napsal i já, kdyby se mi film líbil. Ale on se mi nelíbí. 3) Snímek lze doporučit k promítání na uzavřených odděleních psychiatrie pro sebevrahy. (26.12.2010)

Jim Jarmusch je bezva režisér a začal skvěle (abych tak parafrázoval). Nejsem si jistý jestli někdo, kdo nemá rád tenhle film, vůbec může říct, že má rád Jarmusche. Obávám se, že se pak jedná o naprosto zásadní nepochopení autora jako takového a zbytečné adorování prvků, které nejsou tím nejzásadnějším. Permanent Vacation je o bloudění městem, potkávání postav, snad i manifestem životního stylu a pak je tam samozřejmě mnohem víc. Co však považuji na filmu za nejdůležitější je skutečnost, že se jedná o Jarmuschův debut a já v něm nacházím i jakési předznamení veškeré nadcházející tvorby. Tohle je naprosto koncentrovaná Jarmuschovina a neříkám, že se jedná o jeho nejlepší film, ale myslím, že nenatočil nic, kde by se tak výrazně projevovali ty nejzásadnější body jeho tvorby. Super film. (15.08.2009)

Jarmuschovy filmy mám moc rád, přesto ale musím říct, že tento jeho debut byl pro mě jen nudným sledem scén jakéhosi zcvoklého individua, které muselo pořád někde chodit. Snad jen ty exteriéry vybral moc dobře. Na pozadí naleštěného New Yorku působí velmi depresivně. (17.08.2010)

"...někteří lidé to řeší pracovitostí, ale to není můj způsob" . To "něco", co dělá Jima Jarmusche tím čím je, se projevuje už i zde. I když přiznejme si, hlavní "hrdina" je fakt příšernej. Ale závěrečná scéna se setkáním s alter egem z Paříže a mizejícím New Yorkem je skvělá. (22.06.2020)

dal som síce 3 hvezdy, ale určite nie preto aby som odrádzal od zhliadnutia tejto Jarmuschovej prvotiny.... naopak, navodenie atmosféry odcudzenia sa voči okolitému svetu, pocit prázdnoty v uliciach megalopoly, krásne zábery na skryté "ošklivé" zákutia nablýskaného mesta.... toto všetko funguje v tomto filme veľmi dobre! Samozrejme, ten kto čaká nejaký nosný príbeh bude sklamaý... (16.10.2009)

Rezisersky debut Jima Jarmusche je skoro jako kazdy jiny - neherci, zadny pribeh, tresouci se nebo staticka kamera, otravny, nudny a hlavne monotonni ozvuceni. Jednu hvezdu davam diky kratky stopazi, tanecnimu vystoupeni v uvodu filmu a odkazu na starej film Anthonyho Quinna. (29.10.2017)

Je dobře ,že Jim u režie vydržel i potomhle dílku,kdy si zřejmě musel vyslechnout nejeden rádobyzainteresovaný žblebt. (02.11.2009)

Kdysi sem napsal, že režisér se filmem odhaluje a ukazuje kus sebe, že je to exhibice, svlíkání. To je pravda, ale taky divák má s filmem cosi společného. Film nám ukazuje zrcadlo a nedává nám sice odpovědi, ale spíše otázky, což je traumatizující, nicméně podnětný, jde tu taky o svlíkání, ale ptáme se, co je to pod tím oblečením, neukazujeme to. A já tvrdím, že část mě je Jim Jarmusch. Nelze se ztotožňovat s jedinou osobou ve filmu, Jim ani nikdo jiný, kdo točí skutečný filmy, se nevkládá pouze do hlavního hrdiny, ale do všech, i do kulis, hudby, střihu. Ve vtipu o Dopplerově jevu je všechno. (28.12.2010)

Jarmusche mám hodně rád,ale jeho prvotina je ze 3/4 pouze nebetyčná nuda...40% (06.05.2011)

Presne taketo filmy mam rad : clovek menom Aloysius Chris Parker spoznava ludi a prenho ludia funguju len dovtedy, kym ich nespozna. Ked uz ho nemaju cim prekvapit, tak dotycneho opusti a ide dalej, k nikomu si nevytvara vztah a prenho sa cielom stala cesta. Hodne odludstene a bez ludi, ale zaplatSuppiluliumas aj bez prazdnych tlachanic o medziludskych vztahoch a medziludskych emocii. Emocie su preberane v ramci normy, a to sa mi paci. 80 % (19.03.2016)

Jarmuschova prvotina nám ukazuje člověka, který odmítá vést život normálního člověka, ale jde svojí cestou. Netouží po hodnotách jako ostatní lidé, ale utíká před nimi. Za největší zábavu považuje procházení a poflakévání po ulicích (v tomto případě New York). Ale kdykoliv se dostává do určité fáze, kdy už by pomalu začal zapadat do normálních kolejí, sebere své věci a odjíždí pryč. Je to určitý strach z odpovědnosti, určitý strach ze života, protože nám nenabízí jinou alternativu, jen obyčejný útěk. O mladíkovi Alliemu (Chris Parker), který se nedokáže zařadit do normálního života, hledá si svůj prostor, ale nachází jen prázdnotu a samotu všude, kam se dostane.. (03.10.2009)

Tak toto bola totalna hardcore nuda. Prve skutocne sklamanie od Jarmusha. No ale kazdy musi nejako zacat. (10.07.2007)

Autorovy punkově artové začátky s devastovanými a špinavými exteriéry amerického velkoměsta a holobytem, které předesílají podobné obrazy, jež se objevují v černobílé formě v Jarmuschově následujícím a formálně povedenějšímu filmu Podivnější než ráj. Nepříliš věrohodně zahraná postava toulajícího se a znuděného hejska se pohybuje ve světě plného šílenců, případně kouřících čtenářek, a banální setkání a dialogy nepostrádají vtip. Ale je to takový ten film, přestože sám o sobě krátký, jenž si pustíte klidně na 1.75 rychlost a nic se pravděpodobně nestane. (22.02.2023)