Noc na zemi

Souhrn pěti povídek, odehrávajicí se převážně v taxíku: Los Angeles: 60%, New York: 70%, Paříž: 65% (zajímavý kontrast mezi vidomým a nevidomým), Řím: 65%, Helsinki: 60% (předvídatelná historka taxikáře, která mě emocionálně minula). Povídkových filmů moc neznám, kromě tohoto asi jen Čtyři pokoje a Coffee and Cigarettes, ty jsou ale znatelně horší. Celkový dojem: 65% (01.04.2010)

toto je úplná povinnosť pre každého, kto si o sebe myslí alebo chcel myslieť, že má rád dobré filmy, nezávislé filmy, klubové filmy skrátka tie kvalitné snímky, ktorých Jim Jarmusch, môj favorit, je kráľom. Skvost kinematografie plný slávnych hercov rozohrávajúcich na minimáonej ploche taxíka úžasné, vtipné, dojemné ale predovšetkým ľudské príbehy s minipointou to všetko doprevádzané hudbou môjho ďalšieho miláčika Toma Waitsa. Toto skrátka musíte vidieť a počuť. (24.11.2005)

„When I was a boy, the moon was a pearl, the sun a yellow gold..“ Pět časových pásem, pět řidičů taxíků a jejich (ne)závazné konverzace se zákazníky, které už nejspíš nikdy neuvidí. Kde nevyzpytatelný osud tahá jemně za nitky, tam si je Jarmusch naprosto jistý. Při návštěvě Itálie vyřazuji z jídelníčku tykev.. (12.12.2008)

Prozatím nejlepší Jarmusch. Přestože je mozaikovitá struktura sofistikovanější ve starším Tajuplném vlaku, Noc na Zemi se líbila už kvůli té nalajkované formě (hodiny > mapa > představa města > taxík) víc. Jedná se o asi nejkouzelnější dialogy o hovně, které však v hloubi duše ukazují krutou pravdu o dnešním, tak různorodým a přeci tak všedním světě. 5 povídek, 4 jazyky, 4 hvězdičky. Některé příběhy mi sedly víc, některé méně. .:Los Angeles:. Už od nastoupení do taxíku průhledná záležitost a nebýt vynikající cinkající jako řetěz a sedící na telefonním seznamu Winony Ryderové, nejspíš bych ani ty dialogy tolik nesledoval. Srovnání dvou společensky odlišných skupin bylo už zpracováno lépe, i když závěrečné "shut up" u mě vyvolalo široký úsměv. [70%] .:New York:. Pro mě nejlepší povídka, která dokazuje, že stará dobrá hádka s všemožnými asshole, fuck you a stfu funguje mnohdy lépe, než dramaticky napsané dialogy. Espozito vynikající, Mueller-Stahl dostal podobný úkol, jako Benigni v Down by Law a pobavil přinejmenším stejně dobře. [90%] .:Paříž:. Nejmelancholičtější povídka se slepou ženou a přistěhovalcem z Pobřeží slonoviny. Bohužel stejně jako v případě Římu, prvních 5 minut je naprosto zbytečných. [70%] .:Řím:. Nebýt roztahaného úvodu, jasně nejlepší povídka. Má spád, Benignimu ta huba jede pořád a jeho hříchy stojí za to. Jestli však jeho osobu moc nemusíte, povídku si znechutíte a stejně jako u LA, i tady je závěr průhledný, jakmile zákazník do taxíku nastoupí. [80%] .:Helsinki:. Vyvážená povídka s přesně vyhraněným tragikomickým stylem. 3 opilci a taxikář se svým trpkým životem. Škoda, že se toho víc nestalo co do obsahu, tečka by to mohla být vskutku famózní a napěchovaná emocemi. [75%] Takřka nesyžetové povídky, tlachání o ničem, magicky vykreslená, pozdní noční hodina. To jsou taháky, proč se na film kouknout. Žádné velké moralizování, žádné velké dějové zvraty, jen pár taxikářů a jejich zákazníků. Střetnou se, popovídají a zase se rozejdou. Jedné noci na Zemi. Na odpočinek, relaxaci a zasmání ideální. (09.07.2008)

Málokdo umí tak poutavě vyprávět o ničem jako Jarmusch. A přestože podává pět prostých krátkých příběhů, pokaždé divák pocítí náladu, kterou se snaží navodit. Při Los Angeles vypravěčskou pohodu, New York zahřeje u srdce, východoněmecký klaun přesvědčí o síle životních údělů, Paříž přeladí do melancholie a Řím na pozici nejvydařenější historky rozesměje na celé kolo. A pak přijdou Helsinky těsně nad ránem, které vlezou pod kůži a nedovolí divákovi přestat na tuhle Noc myslet. (14.07.2006)