Mimo zákona

Zvláštní. Jak mě Noc na Zemi nadchla, tak mě Mimo zákon zklamalo. Hned z několika důvodů jsem si myslel, že to bude perfektní film pro mě: 1) natočil to Jarmusch, 2) hudbu obstaral Waits, 3) hraje v tom Benigni a 4) je to jeden z 1001 filmů, které údajně musím vidět, než umřu. Jsem zvyklý, že popisy Jarmuschových filmů bývají skromné, obsahují jen pár vět. Ale ta jednoduchost mu právě slouží k úžasně nenásilnému filosofování o světě, mezilidských vztazích, k dokonale zvládnuté psychologii postav... A tady u mě právě Mimo zákon narazilo. Pod jednoduchým příběhem se neskrývá vůbec nic. Tlachání tu je bohužel jenom tlacháním a nemá žádný vážnější podtón jako v Noci na Zemi nebo Kafech a cigárech. Tři maníci se potkají v cele, chvíli kecají o ničem (a Benigni si pořád plete jména ostatních dvou, haha) a pak utečou, přičemž cestou občas kecají o ničem... Mrzí mě to, ale nezaujalo.. (18.08.2009)

Mimo zákon sa nesie v príjemnom duchu buddy filmov, ktorý síce postráda akčnosť, ( v nezávislom filme sa to predsa nehodí), ale charaktery sú tak skvelo napísané, zahrané a budované v priebehu celého filmu, že je na neho jednoducho radosť pozerať. Jarmusch vzdal krásnu poctu či už Noirovým filmov - hútny a pekné špinavý začiatok, a väzenským filmom - vo svojej podstate zvyšok filmu. Postava Roberta Begniniho je absolútne geniálna. Jeho hrdina Roberto, je veselý, inteligentný a krásne úprimný. Scéna pri ohníku, ale rozjímanie pri jazere bolo absolútne dokonalé, k tomu všetkému mrzutý Tom Waitts a fešák John Lurie a máme trojku ako má byť. Mimo zákon ma veľmi krásne prostredie, úžasnú Mullerovú kameru a pohodovú hudbu Lurieho a Waittsa. skrátka krásny filmík o priateľstve, ľudských chybách a omyloch a o znova nadobudnutej nádeji, ktorá hlavných hrdinov ženie vpred. Jim Jarmusch je totiž režisér s veľkým R a jeho budovanie charakterov je veľmi pôsobivé a krásne skutočné. Koniec je len príjemnou katarziou za vyše hodinkou a pol, ktorá utiekla rýchlejšie ako sa zdalo. moja pochvala. (01.08.2009)

Nebýt toho humoru, tak je to jenom taková mdlá historka, která díky nemálu hluchých míst na svoji stopáž fakt nevystačí. Ale ono tu o ten humor šlo především, takže mi to tolik nevadí. Vleče se to, ale je to příjemné, příběh je dobře vymyšlený (a hodně se mi líbil konec, na kterém je vlastně zajímavě ukázané, že bez Roberta by Zack s Jackem moc dlouho pospolu nevydrželi, což je znát i u scény s táborákem), postavy sympatické, dialogy jsou povětšinou dobře napsané, má to taky skvělou kameru (za kterou stojí Robby Müller, takže se není čemu divit), slušné herecké výkony (hlavně u Roberta Benigniho, kterého mám rád už od Noci na Zemi) a ve finále mi ta pomalá atmosféra i sedla. Na Jarmuschova nejlepší díla to rozhodně nemá, ale jinak je to fajn. 4* (16.01.2021)

Nesesaditelný (a stále nesvázaný s Hollywoodem) vládce amerického nezávislého filmu Jim Jarmusch na poli melancholické tragikomedie vypráví příběh trojice vězňů, jenž se rozhodnou pro společný útěk. Společně s dvorním kameramanem Robby Múllerem tak minimalisticky snímá osudy neznámých herců (později hvězdný Roberto Benigni) a hudebníků (zde Tom Waits).. (29.01.2007)

"So, Bob... For why are you in this prison put?"     Ohromne štýlová komediálna dráma o úteku z väzenia, zaradená v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Jarmuschov osobitý štýl tu dosahuje jeden zo svojich vrcholov. Nadmieru ma baví to pozvoľné plynutie nabité atmosférou, nádherné nájazdy čiernobielej kamery (skvelý Robby Müller, ktorého obdivujem aj pre jeho prácu na filmoch Wima Wendersa), či štýlová hudba (John Lurie), nevšedná ako film samotný. A tá celková nevšednosť je to, čo na tejto snímke oceňujem obzvlášť. Nie sú tu žiadne otravné klišé, je to na hony vzdialené hollywoodskej veľkovýrobe určenej masám, je to proste nezávislé, ako sa patrí. Pomerne jednoduchá zápletka je postavená najmä na skvelom kontraste troch hlavných charakterov a ich výbornej vzájomnej chémii. Tieto postavy sú navyše výborne obsadené charizmatickými hercami: Roberto Benigni (Roberto) priam exceluje v komediálnej rovine, veľmi sa mi páči i štýlový Tom Waits (Zack) a príliš nezaostáva ani John Lurie (Jack). Snímka pozostáva z niekoľkých dosť rozdielnych fáz, ktoré na konci do seba perfektne zaklapnú. Mne sa mimoriadne páči hlavne tá fáza prechodu cez močaristý terén (krásne stromy vo vode, plavba loďkou), v ktorej sa až toľko nerozpráva, ale ktorá o to viac oplýva obrazovou nádherou (spomínal som už, aký je Robby Müller skvelý kameraman?). Monológ nad pečeným králikom patrí potom k mojím najobľúbenejším scénam. Výborná je i záverečná, povedal by som dosť nečakaná fáza, ktorá je ako z nejakej rozprávky, s čarovnou Nicolettou Braschi (Nicoletta) ako nejakou dobrou vílou. Tá je vlastne priamym protikladom k hysterickej Ellen Barkin (Laurette), v malej, ale výbornej roličke (začiatok filmu).     "Before, she is very kind with the rabbit. She call the rabbit, ‘Good rabbit. I like this little rabbit. The eyes of the ra…’ Ta! Suddenly, the rabbit dead. Very strange mother, my mother." (02.04.2024)