Mimo zákona

Na Jarmusche určitě dobré. Dialogy byly zajímavě napsané. Humor je založen na příjemném prznění angličtiny sympaťáka Roberta Benigniho. Celkově se film nese na vlně velice příjemné romantické atmosféry. Příběh o tom, jak dokáže osud spojit tři naprosto rozdílné lidi, mezi kterými se vyklube snad i cosi jako přátelství, nebyl určitě marný. Slabší tři kousky. (16.09.2018)

Mimo zákon ztělesňuje to co mám na Jimu Jarmuschovi rád. Je to takovej pohodovej snímek s geniálními herci, scénářem (Benigniho postava je opravdu brilantní) a režií. Nesmíme zapomenout na vždy přesnou jarmuschovskou hudbu, kterou tentokrát zmáknul Tom Waits. No prostě krása. I scream. You scream. We all scream, for ice cream. (18.09.2005)

"So, Bob... For why are you in this prison put?"     Ohromne štýlová komediálna dráma o úteku z väzenia, zaradená v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Jarmuschov osobitý štýl tu dosahuje jeden zo svojich vrcholov. Nadmieru ma baví to pozvoľné plynutie nabité atmosférou, nádherné nájazdy čiernobielej kamery (skvelý Robby Müller, ktorého obdivujem aj pre jeho prácu na filmoch Wima Wendersa), či štýlová hudba (John Lurie), nevšedná ako film samotný. A tá celková nevšednosť je to, čo na tejto snímke oceňujem obzvlášť. Nie sú tu žiadne otravné klišé, je to na hony vzdialené hollywoodskej veľkovýrobe určenej masám, je to proste nezávislé, ako sa patrí. Pomerne jednoduchá zápletka je postavená najmä na skvelom kontraste troch hlavných charakterov a ich výbornej vzájomnej chémii. Tieto postavy sú navyše výborne obsadené charizmatickými hercami: Roberto Benigni (Roberto) priam exceluje v komediálnej rovine, veľmi sa mi páči i štýlový Tom Waits (Zack) a príliš nezaostáva ani John Lurie (Jack). Snímka pozostáva z niekoľkých dosť rozdielnych fáz, ktoré na konci do seba perfektne zaklapnú. Mne sa mimoriadne páči hlavne tá fáza prechodu cez močaristý terén (krásne stromy vo vode, plavba loďkou), v ktorej sa až toľko nerozpráva, ale ktorá o to viac oplýva obrazovou nádherou (spomínal som už, aký je Robby Müller skvelý kameraman?). Monológ nad pečeným králikom patrí potom k mojím najobľúbenejším scénam. Výborná je i záverečná, povedal by som dosť nečakaná fáza, ktorá je ako z nejakej rozprávky, s čarovnou Nicolettou Braschi (Nicoletta) ako nejakou dobrou vílou. Tá je vlastne priamym protikladom k hysterickej Ellen Barkin (Laurette), v malej, ale výbornej roličke (začiatok filmu).     "Before, she is very kind with the rabbit. She call the rabbit, ‘Good rabbit. I like this little rabbit. The eyes of the ra…’ Ta! Suddenly, the rabbit dead. Very strange mother, my mother." (02.04.2024)

Nejsem nijak výrazně zklamán, ale čekal jsem určitě trochu víc. Mrtvý muž mi ukázal, jakým je Jarmusch osobitým režisérem, který má schopnost udělat ze svých filmů díky specifické a černobílé výpravě nesmírně opojný a nevídaný zážitek. Bohužel, zde byla ta působivá stylizace a hořkosladký příběh o soužití tří uprchlích vězňů narušována poněkud nevýrazným a jednotvárným zpracováním, které mě jednak neoslovilo, ale hlavně místy i trochu nudilo. Hodně to zachraňuje Benigni, jenž je se svou neodolatelnou angličtinou a rozdrbanou kšticí od první chvíle nepřehlédnutelný. Nemán proti tomu filmu nic, naopak má hezkou poetiku a snaží se podat zase jiný pohled na téma útěku z vězení, ale já v tomhle ohledu prostě dávám přednost těm "akčním scénám a velkolepým útěkům". U mě tak na 65% (30.01.2013)

Nezávislý snímek o třech postavách na pokraji americké společnosti. O co úspornější je děj, o to výraznější jsou herecké projevy. Na mne osobne nejvíc působí charismatický Tom Waits a jeho skvělá hudba. Asi hlavně díky němu (jak to ten chlap dělá, že je pořád tak strašně krásnej?) film vklouzl do mého srdce jak po másle, na rozdíl od filmu Podivnější než ráj. (01.07.2009)